Keška se nachází na souřadnicích:
N 50° 06.(číslo pozdravu z Turecka - 1) (číslo pozdravu z Íránu) (číslo pozdravu z Thajska +2)
E 014° 35.(číslo pozdravu z Indie + 5) (číslo pozdravu z Laosu) (číslo pozdravu z Nepálu)
26.4.2017 malá změna ve výpočtu souřadnic:
původní: (číslo pozdravu z Laosu), nové (číslo pozdravu z Laosu+2)
1.1.2020 malá změna ve výpočtu souřadnic a umístěna druhá verze krabičky:
původní: (číslo pozdravu z Laosu+2), nové (číslo pozdravu z Laosu)
První pozdrav z cesty
Ahoj kamarádi,
zdravím vás z první země, kterou jsem navštívila po své cestě Asií. Leží na rozhraní Evropy a Asie. Chtěla by do EU, ale asi víc patří k Asii. Posílám vám pár fotek na ukázku. Hodně turistů sem jezdí na pobytové zájezdy k moři, ale já jsem chtěla více poznat celou zemi. Což se mi tedy splnilo, moře jsem viděla jenom z autobusu. Zde je poslední kuchyně, na které jsem si ještě pochutnala, dál na východ už nic moc... Jako důkaz mohu vést to, že jsem cestou zhubla přes 20 kg. Lidé tu jsou celkem vstřícní, ale ne vlezlí. Podělím se s vámi o jeden příjemný zážitek. Když jsem opouštěla tuto zemi, tak jsem seděla na autobusovém nádraží po dlouhé cestě busem úplně vyřízená a bez peněz (těch místních) a jeden chlapík mi tu koupil dva čaje, jen tak nic za to nechtěl. Tak to bylo docela milé. Jinak je zvláštní, že v autobuse přesazují cestující tak dlouho, dokud nesedí žena s ženou a muž s mužem, což platí i na cizince. Je zvláštní, že na všech možných i nemožných místech mají státní vlajku.
Určitě zajímavá země.
Druhý pozdrav z cesty
Ahoj kamarádi,
posílám vám druhý pozdrav. Z trochu tajemné a nebezpečné země, alespoň tak se jeví na dálku a dělá takový dojem dle sdělovacích prostředků. Ale opak je pravdou. Lidé tu jsou velmi vstřícní a přátelští, mají chuť se s vámi bavit, což někdy může být komplikované, protože znají většinou jenom svoji rodnou řeč. Moc turistů sem nejezdí. Někdy dochází le legračním nedorozuměním. Kamarád si objednal hot dog, přesně takhle to bylo napsáno v jídelním lístku, a čekal, že mu přinesou párek v rohlíku. Místo toho dostal mleté maso na talíři. Jakoby opravdu uvařili a rozemleli psa. Ale snad to pes nebyl....
Životní úroveň je na celkem dobré úrovni, jednak díky vládcovi, kterého později národ svrhnul v revoluci v roce 1979 a jednak díky těžbě ropy. Nafta tu v době mé návštěvy stála 2kč za litr. Což je fajn, že je takhle levná, ale má to i své nevýhody. Například v hlavním městě je takový smog, že blízké vysoké pohoří je trošku vidět pouze v pátek, kdy jezdí méně aut. Pátek zde má stejný význam jako u nás neděle. Žijí zde hlavně muslimové - šiité. Všechny ženy povinně musí chodit zahalené (mít šátek na hlavě, obličej mají ve většině případů odkrytý). Dokonce se to vztahuje i na turistky.
Pokud hledáte zemi, kde se netlačíte v davu turistů a přes suvenýry už nevidíte nic jiného, tak neváhejte a vyražte sem.
Třetí pozdrav z cesty
Ahoj kamarádi,
posílám vám třetí pozdrav. Tato země je největší z mé cety a proto jsem zde strávila i nejvíce času a i můj dopis bude trochu delší. Tahle země je o něco chudší a zaostalejší, ale o to bohatší na exotické zážitky. Říká se, že je to největší demokracie na světě, ale o tom trochu pochybuji. Jednak je tu život dost předurčen při narození podle toho do jaké kasty se člověk narodí, tak to mi moc svobodné nepřijde. Dále když jsem viděla, jak oplocené a ostře hlídané je sídlo vlády, tak to na mě dělalo dojem, že čelní představitelé nemají moc čisté svědomí, ale třeba to byl jenom můj dojem. Někdy jsem si říkala, zda nebyla škoda, že Angličané v polovině minulé století odešli....
Přijde mi paradoxní, že krávy i když jsou zde posvátné, tak nikde jinde jsem je neviděla tak zubožené jako tady. Kdyby je snědli, tak by se plno lidí zasytilo a po ulicích by se netoulalo tolik bezprizorních tvorů. No ale jak se říká jiný kraj jiný mrav.
Teď něco pozitivního: moc se mi líbilo oblečení místních žen, to se hned tak nevidí. Narozdíl od země, kterou jsem navštívila před tím, kde ženy chodily hlavně v černém, zde oblečení žen hýřilo všemi barvami a zdobily se mnoha náramky. I když jsem nechápala, jak se dokázaly do toho dlouhého pruhu látky "zamotat" tak, aby z nich nespadl. Ale dokázaly! Je zvláštní, že na jednu stranu nevidíte ženy pracovat na veřejnosti (doma asi tedy pracují), na druhou stranu některé z nich dělají těžké práce na stavbě, třídí odpadky apod. Co mi přišlo hodně depresivní, když u cesty ženy roztloukaly kameny na štěrk a okolo nich si "hrály" asi jejich malé děti.
Svoje kouzlo má i místní tanec, který se mi moc líbí, ale bohužel při cestování jsem si ho moc neužila.Prý každý tanec vypráví příběh, většinou z mytologie a náboženství. Fenoménem je i místní kinematografie. Zdejší produkce vyrobí více filmů než se točí v Holywoodu. Jsou oblíbené nejen ve vlastní zemi, ale i v sousedních. Divácká obec určitě překoná miliardu. Návštěva kina je relativně levná a často filmy poskytují únik z beznadějné reality. Zdejší filmy nám možná můžou připadat trochu naivní, ale i tak ty, které jsem viděla, se mi líbily. Jednou jsem navštívila místní kino a připadala jsem si zde jako ve šlehačkovém dortu. Všechno bílé a růžové, jakoby našlehané a film klasický místní slaďáček. Nezapomenutelný zážitek!
Lidé zde věří v celou řadu bohů, jedním z nich je Hanuman, který má lidskou podobu a hlavu opice. Občas jsem někde natrefila na jeho chrám a okolo nej běhalo plno opic. Překvapilo mě, jak jsou opice agresivní a útočné. Člověk by si řekl, takové roztomilé zvířátko, jen si ho pohladit, ale ony si nenechají k sobě nikoho ani přiblížit, když máte jídlo v ruce, tak vám ho jsou schopné ukrást a sníst.
"Incredible ......" Neuvěřitelná a nezapomenutelná země. Najde zde hory, moře, nejrůznější chrámy, čtyři světová náboženství, pouště, čajové plantáže, staré honosné stavby a i plno věcí, které nikde jinde neuvidíte.
Ideální pro cestovatele, kteří se nabažili Evropy, chtějí vidět něco exotického a nevadí jim trocha nepohodlí.
Čtvrtý pozdrav z cesty
Ahoj kamarádi,
posílám vám čtvrtý pozdrav z cesty. Tahle země není vhodné pro ty, kteří trpí závratí :-) Impozantně se zde vzpínají k nebi nejvyšší štíty hor světa. Na úbočích vysokých svahů se krčí rýžová políčka, je tu moc krásně, ale život je zde dost náročný. V hlavním městě stojí množství starobylých impozantních budhistických chrámů. Bohužel mnoho z nich bylo zničeno při zemětřesení na jaře 2015. V nížinách se nachází vedle rýžových polí, pastvin i rezervace, kde žijí vyhubením ohrožení nosorožci pancéřoví. Potkat je ve volné přírodě je nevylíčitelný zážitek i s trochou strachu.
Pro milovníky hor naprostá lahůka.
Pátý pozdrav z cesty
Ahoj kamarádi,
posílám vám pátý pozdrav z naprosto pohodové a příjemné země. Lidé jsou tu milí, ale nevnucují se ani nežebrají. Pevninu obklopuje teplé moře, plné ostrovů, barevných rybek a nádherných písčitých pláží. Na některých ostrovech se ještě dá najít bydlení v dřevěných domcích (nebo jak to nazvat) s výhledem na moře a ležením v houpací síti. Bohužel takhle trochu zapadlá, ale romantická místa stále častěji ustupují hotelovým komplexům.
Na severu jsou hory, sice podstatně nižší než v minulé navštívené zemi, ale i tak mají svoje kouzlo. Zde se nachází velká řada různorodých chrámů a množství různých etnik.
Hlavní město je příjemné, s množstvím zajímavých staveb. V ulicích je plno stánkařů a nejvíce jsem si oblíbila mardarinkový džus, fakt lahůdka! Taky na mnoha místech nabízejí masáže nohou, což po celodenním chození po městě přijde vhod. Oblíbila jsem si i místní vývařovny, kde se levně a celkem dobře najíte. Zážitek je i procházet místní trhy s jídlem, kde je k vidění všechno možné, mnohé pochutiny jsou pro Evropana těžko identifikovatelné. Jako pastva pro oči fajn, ale do úst bych to nevzala.
Velké úctě a oblibě se těší zdejší král. Co jsem slyšela, tak podle jeho činů, by se dalo říct, že i oprávněně. Není nad osvíceného panovníka!
Takhle příjemná a rozmanitá země je turisty oblíbená a naprosto právem!! Ještě dlouho na ní budu vzpomínat.
Šestý pozdrav z cesty
Ahoj kamarádi,
zdravím vás z šesté a poslední země svého putování. Tato země je trochu zapomenutá, ale to jí přidává na půvabu. Na jihu země leží rozsáhlá oblast jezerních ostrovů. Pevnina se zde prolíná s vodní plochou, krásná a romantická krajina. Dokonce zde žijí sladkovodní delfíni, které jsem kupodivu i zahlídla. Směrem na sever se zvedají hory no spíše takové kuželovité kopce. Protéká zde řeka Mekong. Putovala jsem po ní na motorovém člunu, z jihu na sever. Na této řece je krásné, jak je nespoutaná a ponechaná své panenské kráse. Žádné jezy, přehrady, mosty, mlýny, továrny, kde nic tu nic. Jenom cestou občas potkáte domorodce, jak na břehu perou prádlo, chytají ryby nebo se snaží rýžovat zlato.
Během vietnamské války zde vedla Hočiminova stezka (kde probíhalo zásobování mezi severním a jižním Vietnamem), díky této stezce se tato země stala nejvíce bombardovanou zemí na světě. Dnes se snaží území vyčistit od min, aby bylo bezpečné. Ale práce jdou pomalu. Místní se přizpůsobili a nalezené "železo" prodávají jako surovinu do sousední země, nedbaje na riziko zranění.
Země, kde je co objevovat.
Všude dobře, doma nejlíp. 
PS: děkuji mudloségře a kačerovi švagrovi za otestování kešky a cenné připomínky