Ekologická naučná stezka Košinka, Dendrologická naučná stezka a Geologická expozice
Na výchozích souřadnicích se nachází menší geologická expozice a také informační tabule k této expozici. Můžete si zde prohlédnout deset nejvýznamnějších hornin, které se vyskytují v České republice. Expozice byla vybudována základní školou Bohumila Hrabala z grantových prostředků Hlavního města Prahy. Geologická expozice je součástí Ekologické naučné stezky Košinky. Naučná stezka se nachází v parku Pod Korábem v Praze Libni na pravobřežním svahu údolí Vltavy, nad sportovním areálem Košinka. Stezka je vedena po asfaltových parkových cestách. Trasa není značena, ani konkrétně určena, ale zastávky obou částí stezky jsou rozmístěny tak, že je lze jednou konkrétní trasou procházet vzestupně od jedničky do konce. V podstatě ale stezka využívá celé plochy parku, takže není nutné chodit postupně podle čísel zastávek, ale stačí se prostě procházet po parku s hezkým výhledem na Libeň a zastavovat se na přeskáčku u tabulí, které potkáme.
Trocha teorie k této earth keši:
Základní typy hornin
Hornina- je nehomogenní materiál s proměnlivým chemickým a mineralogickým složením. Hornina se většinou skládá z několika minerálních druhů, pravidelně nebo nepravidelně rozmístněnými. Existují takémonominerální horniny.
Minerál- nerost je anorganická, homogenní (stejnorodá) přírodnina, vznikající přírodními procesy bez činnosti člověka. Fyzikální a chemické vlastnosti nerostu jsou stejné v každé jeho části. Každý nerost lze definovat určitým chemickým vzorcem.
Rozeznáváme tři základní typy hornin:
- magmatické – vyvřelé
- sedimentární – usazené
- metamorfované – přeměněné
Vyvřelé (magmatické) horniny
Vyvřelé horniny vznikají krystalizací magmatu. Magma je žhavotekutá tavenina tvořenásilikátovou taveninou, již vykrystalizovanými rudními minerály či krystaly některých silikátů a fluidní fází tvořenou vodnými a kyselinovými párami a plyny. Vzniká na rozhraní litosféry s astenosférou v důsledku diferenciačních pochodů v plášti a zemské kůře. Rozeznáváme magma kontinentálního typu, ze kterého vznikají kyselé až středně kyselé horniny a magma svrchní části pláště, ze kterého vznikají bazické až ultrabazické horniny.
Diferenciace magmatu (tuhnutí, krystalizace) je zahájenalikvací (při poklesu teploty pod 1500o C), kdy se začne oddělovat silikátová část magmatu od sulfidické. Při dalším poklesu teploty nastává proces segregace. Segregace je proces předcházející hlavní krystalizaci magmatu, při kterém dochází ke krystalizaci minerálů ze silikátové taveniny, které mají vysoký bod tání. Takto vznikají kumulace chromitů a platinoidů nebo magnetitu a ilmenitu, které se kumulují na dně magmatického krbu (obr. 2).
Hlavní krystalizace nastává při poklesu teploty pod 1200o C. Při dalším poklesu teploty pod 600o C krystalizují hlavní horninotvorné minerály. V uzavřeném systému bez přístupu dalšího magmatu jiného chemického složení (obr. 2).
Závěr krystalizace nastává, když ze zbytkové taveniny bohaté na těkavou plynou a kapalnou složku vznikají pegmatity. Pegmatity jsou zvláštním druhem žilných hornin. Zbyla-li z magmatu velmi agresivní těkavá složka bohatá na kyseliny, uniká pomocí zón oslabení (pukliny, zlomy) na velké vzdálenosti od magmatu. Při své cestě reaguje s okolními horninami a začne vytvářet kumulace těžkých kovů (Pd, Zn, Cu, Ag, Au, atd.). Pokud se vše děje při atmosférickém tlaku v kapalné fázi, mluvíme o hydrotermálním vzniku ložiska. Pokud se děje v plynném nadkritickém stavu, mluvíme o pneumatolitickém vzniku. Vznik hydrotermálních ložisek těžkých kovů je závislý na pH roztoku, které klesá v důsledku jeho reakce s okolními horninami (vznik ložisek sulfidických rud).
Obr. 1: Schéma znázorňující na příkladech vyvřelých hornin jejich rozdílná místa vzniku a to jak pro bazické, tak kyselé horniny.
Obr. 2: Schéma otevřeného a uzavřeného systému.
Podle místa vzniku rozlišujeme vyvřelé horniny (obr. 1):
- hlubinné (utuhly v magmatických krbech pod povrchem)
- žilné (utuhly v zónách oslabení při migraci z magmatického krbu)
- výlevné (utuhly na povrchu při styku s atmosférou či hydrosférou)
Hlubinné horniny
Hlubinné horniny krystalizují z magmatu v magmatických krbech 2 - 10 km pod povrchem. V těchto hloubkách je již vyšší teplota a tlak okolních hornin než na povrchu. Teplotní rozdíl magmatu a okolní horniny není tak vysoký, a proto magma chladne pomalu. Hlubinné horniny vytvářejí velká primární magmatická tělesa (plutony, batolity, lakolity, atd.), což také ovlivňuje rychlost chladnutí. Čím větší těleso, tím pomalejší chladnutí a tedy delší čas na krystalizaci. Mohou tak vznikat velké krystaly pozorovatelné pouhým okem.
Žilné horniny
Žilné horniny vznikají při migraci magmatu z magmatického krbu poruchovými strukturami horninového masivu. Vytvářejí plošně rozsáhlá, ale málo mocná tělesa - žíly. V těchto prostorech je okolní hornina chladná a odebírá více tepla magmatu. Dochází k urychlené krystalizaci. Pokud do trhlin vniklo magma s některými již vykrystalizovanými minerály, vzniká výrazná porfyrická struktura. Dříve vykrystalizované minerály jsou podstatně větší (vytvářejí tzv. vyrostlice) než okolní, později utuhlé krystaly. Stále jme makroskopicky schopni pozorovat jednotlivé minerály. Nicméně okolní minerály jsou podstatně menší než u hlubinných hornin.
Výlevné horniny
Výlevné horniny vznikly při vulkanické činnosti, kdy se magma v podobě lávy vylilo na zemský povrch. Teplotní rozdíl mezi lávou a vzduchem (na souši) či vodou (v moři) je velký. Láva nemá dostatek času na vykrystalizování. Vznikají velmi drobné krystaly pozorovatelné pouze mikroskopicky. Pokud bylo ochlazování překotné, nedošlo ani ke vzniku krystalů a láva utuhla jako vulkanické sklo. Zvláštním druhem výlevných hornin je pyroklastický materiál. Ten se podobně jako láva ukládá na svazích vulkánů po erupci. Jedná se o kousky lávy vyvržené při výbuchu do atmosféry. Podle velikosti pak rozlišujeme vulkanické pumy, bomby, vulkanický písek, popel a prach.
Sedimentární (usazené) horniny
Usazené horniny (sedimentární horniny) jsou plošně nejrozšířenější horniny. Vznikají sedimentací rozrušeného materiálu starších hornin. Původní horniny se vlivem eroze rozpadají na menší částice, které zůstávají na místě a jsou součástí půd, nebo jsou transportovány gravitací, vodou, větrem nebo ledovcem do místa uložení (sedimentace). Během eroze a transportu jsou částice hornin mechanicky a chemicky rozrušovány (obr. 3). Typické prostorové uspořádání stavebních částic sedimentárních hornin (textura) je do vrstev (pozorovatelných pouhým okem) tzv. vrstevnatost.
Obr. 3: Schéma znázorňující proces zvětrávání skalní horniny.
Metamorfované (přeměněné) horniny
Metamorfované horniny vznikly přeměnou (metamorfózou) již existujících hornin – magmatických, sedimentárních a již dříve metamorfovaných. K metamorfóze hornin dochází, pokud se existující horniny dostanou vlivem endogenních pochodů do odlišných podmínek než, za kterých vznikly. Změnu tlaku, teploty a chemického složení okolí se snaží horniny kompenzovat změnou vnitřního uspořádání stavebních částic (minerálů, zrn) - změna stavby a vznikem minerálů nových. Mění se jejich struktura (obr. 4). Horniny za těchto přeměn zůstávají stále v pevném stavu. Metamorfóza může probíhat již za teplot kolem 150o C. Nejvyšší teploty metamorfózy jsou ohraničeny tavením hornin, což v závislosti na tlaku a chemickém složení hornin kolísá od 600o C až do cca 1000o C. Dostanou-li se horniny do podmínek tlakově a teplotně vyšších, dochází k anatexi hornin a k jejich roztavení.
Obr. 4: Příklad přeměny granitu (A) na ortorulu (B) při metamorfóze. Mění se uspořádání minerálů (struktura horniny) a částečně minerální složení.
Teorie čerpána z webu Vysoké školy báňské - Technická universita Ostrava (geologie.vsb.cz).
Úkoly:
Abyste mohli logovat keš logem Found it, je nutné odpovědět na pár otázek. Logovat můžete ihned po zaslání odpovědí. Kdyby bylo něco špatně, tak se vám ozvu. Pokud odpovědi na otázky nepošlete, bude vám log smazán. Odpovědi posílejte e-mailem přes profil, ne novým systémem Messages. Na otázky odpovězte z informační tabule na výchozích souřadnicích.
1)Podle způsobu vzniku rozdělujeme horniny do třech hlavních skupin. Jaké to jsou?
2)Pod obrázkem horninového cyklu na ceduli jsou horniny z expozice rozepsány do tří hlavních skupin. Opište všechna rozdělení hornin po skupinách.
3)K čemu se používá znělec?
4)Nyní se přesuneme po cestě ke druhému exponátu, uvidíme dva kusy čediče. Jak je zhruba dlouhý levý čedič?
5)Přesuneme se k osmému exponátu. Zde uvidíme na rohovci nahoře v pravé části horniny dvě kalcitové žíly. Jak je zhruba široká pravá žíla (v cm)?
6)Nepovinný úkol – uděláte mi radost, když vyfotíte sebe nebo svoji GPS s touto expozicí. Jen nepřikládejte fota, která by mohla prozradit některou z odpovědí.
