Historie
První zmínka o Pokonic pochází z roku 1357, kdy se na ni vdávala dcera Buška z Pušperka Vaňka. O dvacet let později, v roce 1377 držel tvrz Buškův syn Vilém, kterýžto držel i Chálenice. Po smrti Viléma v roce 1384 přešla tvrz Pokonice vlčtejnskému purkrabímu Alešovi, ten vlastnil i patronátem Žákavu. Od té doby se Aleš zval Alešem z Pokonic.
Roku 1410 zakoupil tvrz Pokonice Buzek z Dlouhé vsi a i jako Aleš tak i Buzek používal predikát „z Pokonic“. Buzek s Pokonicemi zakoupil i sousední Žákavu. Mikuláš (pravděpodobně Buzkův syn) zakoupil zoku 1453 blízké Poříčí. I on se sice zval jako Mikuláš Pokonický z Dlouhé Vsi, ale pokonickou tvrz opustil a od sedmdesátých let sídlil pouze na Žákavě. To předznamenalo brzký zánic tvrze i obce Pokonice, které se jako pusté uvádějí jako opuštěné asi deset let po opuštění tvrze Mikulášem. Od roku 1587 jsou tvrz i ves pusté. Roku 1601 přechází pustá ves a pobořená tvrz k panství poříčskému, kde se mu jako majetku nízké hodnoty nedostává potřebné péče a sídlo zaniká.
Vzhled místa a tvrze
Ves i tvrz Pokonice stávaly v jednom z meandrů říčky Úslavy něco přes půl kilometru jihozápadně od Žákavy. Voda řeky tvořila hlavní fortifikační prvek tvrze. Ze svěděctví F. Faktora vímě, že ještě v 19. stolení na místě bával ještě val, obíhající rozlehlé tvrziště. Na počátku 20. století však už téměř rozorané a rozvezené. Z dochovaných zbytků není podoba pokonické tvrze rozpoznatelná.
Součastnost
V současnosti již nedochází na místě k orbě, místo slouží k pěstování travin pro senáž. Nic to nemění na tom, že v minulosti se místu nevěnovala žádná pozornost k zachování alespoň části valu či terénních náznaků. V době normalizace a i pozdějších dobách bylo místo intenzivně obděláváno, což nejvíce přispělo k totálnímu zániku tohoto místa.
U místních se vžil název "Pokojnice". Má se za to, že se jedná pouze o zkomoleninu původního jména Pokonice. Označení Pokojnice můžeme najít i na některých mapách.
Keš
Keš je dobře přístupná od polní cesty vedoucí od Žákavé k přejezdu pod oborou Žákava. Vezměte v úvahu, že se budete pohybovat po louce s vysokou travinou, takže je dost možné, že se cestou umažete. Pokud si původní tvrziště budete procházet celé tak pamatujte na to, že většina plochy v severo-východní části je pomáčená.
Nejezděte ke keši autem, po většinu roku je cesta hůře sjízdná až nesjízdná, cesta bývá blátivá a plná kamenů ve středové části. Ideální je nechat auto na parkovišti u hasičského cvičiště v Žákavé (viz. waypoint) a ten kousek se projít. Keš po odlovení řádně uzavřete a vraťte prosím vše zpět do původního stavu.
Původní obsah keše: logbook, 2x tužka, 5x CWG. Měňte fér!