Stěhování děkanského chrámu v Mostě
Povrchová těžba hnědého uhlí se nesmazatelně zapsala do vzhledu krajiny mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Okolí řeky Bíliny se v sedmdesátých a osmdesátých letech změnilo k nepoznání. Stačí položit si před sebe starou a současnou mapu Mostecka, aby bylo jasné nejen to, kolik obcí muselo být zničeno, ale jak se také měnily toky potoků a řek.
Mnohá zákoutí, vykouzlená tisíciletým působením přírody, už nikdy neuvidíme. Bylo toho tolik a přišlo to tak rychle, že ještě pořád se z té rány vzpamatováváme. A celou tu hrůzu se snažíme redukovat jen na jakési obrazy, chcete-li, symboly. Jedním ze symbolů devastace Podrkušnohoří byl absurdní přesun mosteckého děkanského chrámu. Absurdní z mnoha důvodů. Absurdní proto, že se stěhovala jediná památka, zatímco velkorypadla o pár let později zničila základy města, v jehož středu bylo devadesát raně gotických domů - po Praze druhá největší lokalita u nás. Historikové, památkáři ani archeologové neměli čas gotická jádra prozkoumat. Absurdní proto, že socialistický stát se oháněl záchranou unikátní památky, kostela, aby vzápětí zabránil využívání přestěhovaného kostela k náboženským účelům. Absurdní proto, že zásahy do krajiny a do životů tisíců lidí byly tak drastické, jeden zachráněný kostel, byť raně gotický, už to nemohl takzvaně vytrhnout. A teď jen pár čísel. O zachování Děkanského kostela v Mostě rozhodla vláda v listopadu 1964. Jedna z variant dokonce uvažovala, že kostel zůstane na svém místě. Zachoval by se na uhelném pilíři a byl by náležitě stabilizován. Jenomže by jaksi zůstal jediný uprostřed obrovského uhelného lomu, zcela nepřístupný, což by absurditu celého nápadu ještě zvýraznilo. V lednu 1967 bylo rozhodnuto kostel přestěhovat, studii stěhování vláda schválila v květnu 1971. Stěhování dostala na starost nově zřízená organizace Transfera Praha. 15. září 1975 začalo nadzvedávání deset tisíc tun vážícího objektu a za dva týdny, 30. září 1975, se kostel dal do pohybu. Čekalo ho 840 metrů. Kostel byl v pohybu 500 hodin a jednu minutu. Na nové místo usedl 27. října 1975. Byla to tehdy atrakce. Přijelo se na ni podívat na čtvrt milionů Čechů a asi padesát tisíc cizinců. Odmyslíme-li si absurditu celého toho počínání, musíme smeknout před lidmi, kteří něco takového dokázali vymyslet a zrealizovat. Přestěhování mosteckého kostela je dodnes v Guinessově knize světových rekordů. Nikde na světě tak velkou stavbu vcelku nepřesunuli. Ale zase, typicky česká záležitost: být Transfera Praha společností, podnikající na svobodném trhu, byli by její projektanti, schopni přesouvat celé budovy, nejspíš milionáři. Česká vláda ale tuto organizaci nedlouho po přestěhování kostela úředně zrušila a její zaměstnance rozprášila do firem po celé republice. Přitom po úspěšném přestěhování kostela se na firmu obraceli potenciální zákazníci z celého světa a o zakázky by neměla nouze. K tomu opravdu není co dodat.
