Jura Pagac - cesta k pluku Letterbox Hybrid
Jura Pagac - cesta k pluku
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato keš byla založena pod kódem (VK-866) a patřila do série „Války a bitvy na Valašsku“, která byla založena pro 8. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2015.
Války a bitvy na Valašsku
V květnu 2015 si celý svět připoměl 70. výročí skončení II. světové války. Byla to nejstrašnější válka v dějinách lidstva a krutě zasáhla i Valašsko, kde se hlavně v horských oblastech odehrávaly nelítostné boje mezi nacisty a partyzány, podporovanými místním obyvatelstvem. Do historie Valašska se ale nesmazatelně zapsaly i předchozí války a bitvy, namátkou vzpomeňme třicetiletou válku, dále války s Tatary a Turky za dob portášů nebo I. světovou válku v letech 1914 - 18. Po všech těchto bojích zůstaly ve valašských obcích, lesích, kronikách i paměti lidí nesmazatelné stopy které jsme vám při letošním keškobraní chtěli vážnou i odlehčenou formou připomenout.
Letošní keše tak vzdávají hold lidem z Valašska, kteří v minulosti byli ochotni dát za svobodu své země všanc, to nejcennější co měli - životy své i svých blízkých. Pokud na svém putování za keškami narazíte na připomínku dávných válek a bitev, vzpomeňte na ty, kteří bojovali a padli pro nás i ty příští.
Jura Pagáč – valašský Švejk
Málokdo ví, že předobrazem dobrého vojáka Švejka byl rodák z Valašského Meziříčí Jura Pagáč. Byl to trochu jednodušší člověk a dobrák od kosti. Živil se jak se dalo, a každý večer sedával ve své oblíbené hospůdce Pod lípou, kde pro obveselení štamgastů často vyprávěl své zážitky ze světové vojny. A právě zde došlo k jeho osudovému setkání se spisovatelem a anarchistou Jaroslavem Haškem, který do Meziříčí přijel propagovat Stranu mírného pokroku v mezích zákona, jejímž byl zakládajícím členem. Když si Hašek vyslechl jednu z jurových historek, napadlo ho, že je to ideální látka na román a v následujících týdnech přijížděl pravidelně do Meziříčí a postupně si zapisoval všechny Jurovy historky, které následně převyprávěl do svého životního díla Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
A proč Švejk a ne Pagáč? Vydavatel Goldberger, který Haškovi jeho díla vydával, nechtěl ani slyšet o tom, že by měl financovat vydání historek jakéhosi Jury Pagáče kdesi z dalekého Valašska, proto byl Hašek nucen román převést do pražského prostředí a pro hlavního hrdinu najít nové jméno, k čemuž mu posloužila místní karlínská figurka – vysloužilý voják Karel Švejk.
Informace o tom, kdo byl skutečným dobráckým vojákem, jehož si oblíbily miliony čtenářů po celém světě, by asi zapadla v zapomnění, kdyby jeden ze členů VKteam při svém bádání v archivech nenarazil na výtisk prvorepublikových novin z Valašska, kde ho zaujala zmínka o návštěvách Jaroslava Haška ve Valašském Meziříčí a jeho četných schůzkách s dobromyslným Jurou Pagáčem, které posléze vedly až k vydání slavného románu.
Sérií keší pak VKteam skládá hold tomuto valašskému hrdinovi, bez nějž by neexistovala skvělá kniha o dobrém vojáku Švejkovi a o Jaroslavu Haškovi by se mluvilo maximálně jako o pijákovi, buřiči a průměrném pisálkovi…
Jurova anabáze z Police až k pluku
Jura se se svým plukem vracel vlakem z manévrů. Z kupé byl vyhozen, protože nejapnými narážkami urazil plešatého lajtnanta a tak se na chodbičce rozhlížel, s kým by si popovídal. V tu chvíli se ve vagónu objevil ajznboňák, který pluk po cestě doprovázel. Pagáč se za ním vydal, ukázal na záchrannou brzdu a se slovy: „Slyšel jsem, že tyhle věci nefungují“, se s ním dal do řeči. Co se dělo dál už jistě víte…
Keš najdete:
Vykázán z vlaku, ocitl se Jura Pagáč bez svého velitele, příkazů i peněz. Chvíli nerozhodně přešlapoval před budovou vesnického nádražíčka, než si uvědomil, že tady si musí pomoct sám.
Pomalu došel k cestě, rozhlédnul se, a když v okolí neviděl živou duši, vydal se po pěšince vedoucí kousek od trati za západem slunce. Po krátké chvíli se dostal k ohradě s pasoucím se dobytkem a podél ní zamířil doprava do kopce, až došel mezi první domy. Rychlým krokem prošel až na konec ulice, kde odbočil doleva na cestu vedoucí do kopce. Po několika stovkách metrů mu ale cestu zatarasila vrata a za nimi velkostatek (zjistěte, co brání v cestě dál – dřevěná vrata A=6, kovová brána A=7, závora A=8) .
Zatímco se rozhlížel, kudy by se dostal dál, vyšel ze statku hospodář a zhurta se do Jury pustil, co že tu pohledává. Když se mu dostalo vysvětlení, už mírným hlasem řekl Jurovi, že se vydal špatným směrem, tudy by k pluku hned tak nedošel. Poradil mu, aby sešel po této cestě zpět až dolů na křižovatku, tam ať odbočí doleva do kopce a po hlavní silnici dojde až skoro na druhý konec dědiny, kde vpravo od silnice uvidí na plácku Boží muka a kříž (zjistěte letopočet na zadní straně kříže, je ve tvaru – 1B05). Kolem nich bude pokračovat po rozbité cestě dolů, do sousední vsi.
Jura se s hospodářem rozloučil a vyrazil popsaným směrem. Za pár minut dorazil dolů k silnici a pak se vydal zdolat dlouhý kopec. Hodnou chvíli trvalo, než vpravo od cesty uzřel Boží muka, k nimž dosupěl celý upocený, popadaje dech. Po krátkém odpočinku v měkké trávě vstal a pokračoval v cestě. Z kopce to šlo zase dobře a netrvalo dlouho a procházel mezi staveními sousední obce.
Došel až na náves, přešel přes mostek, minul zámek, koloniál a kostel, přešel přes trať a hned za kolejemi odbočil doleva do mírného kopečka. Cesta dále vedla kolem trati po rovině až k útulnému nádraží, od nějž kousek stál majestátný dub (zjisti barvu zábradlí u dubu – zelená C=4, červená C=6, modrá C=8) , za nímž se cesta mírně vlnila, až Jura došel k dalšímu statku. Před jeho budovou se rozdělovala do dvou směrů – na sever a jih.
Náš hrdina chvíli usilovně přemýšlel a pak vykročil jižním směrem do mírného stoupání. Došel k lesu, před nímž zabočil doleva a po prašné stezce pokračoval podél stromořadí k další vesnici (jaké stromy tvoří stromořadí – buky D=0, kaštany D=2, platany D=4). Pěšina se začala svažovat k dalšímu rozcestí, na němž Jura odbočil mírně doleva, pak přešel přes potok a mezi poli mašíroval dále. Minul odbočku k trati a po pár minutách už byl na kraji třetí vesnice.
Teď už měl pod nohama opět pěknou cestu, která začala klesat a navíc zatáčet doleva, pak hned doprava a rovně. Prošel pod tratí a došel k hlavní cestě. Vydal se podél ní východním směrem a přibližně po šesti stech metrech se ocitnul na návsi u koloniálu. Vedle něj stála zbrojnice hasičů a hned za ní u silnice hostinec. Jura se rozhlédl, přešel silnici a přes potok pokračoval rovně okolo stavení kamnáře, na rozcestí odbočil doprava a okolo dalšího hostince se vydal do kopce. Na rozcestí minul Boží muka s madonou a celý udýchaný zastavil až v místě, kde cesta zatáčela doprava do lesa. Byla tu studna s pumpou, čehož žíznivý pocestný využil ke svlažení vyschlého hrdla.
Dlouho se ale nezdržel a pokračoval teď už lesní cestou dále do kopce. Cesta se stočila doleva a po chvíli stoupala k severu už jen jako neznatelná stezka úzkou loukou mezi dvěma pásy stromů. Kousek od místa, kde nad cestičkou bzučelo elektrické vedení (zjisti počet drátů, které nad tebou vedou, je to hodnota písmene F), se Jura potěšil výhledem na velkou obec pod sebou a kopce za ní a pokračoval dál, až došel k lesu.
Vnořil se do něj a po několika desítkách metrů objevil cestu prudce klesající do údolí. V lese bylo vlhko a tak měl co dělat, aby na kluzké cestě neupadl. Zvládnul to bez úhony, po chvíli vyšel z lesa na louku a po klikaté kamenité cestě došel až k mostu. Byl na okraji města.
Přešel přes most, cesta ho vedla rovně mezi továrnami, které dále ustoupily obytným budovám, až došel k trati. Přešel ji a ještě kus cesty pokračoval rovně až do míst, kde cesta prudce odbočovala doleva. Jura ale zahnul přes další koleje doprava a ocitl se na hlavní ulici vedoucí okolo panského sídla. Aby se mu vyhnul, odbočil brzy doleva, prošel pod mostem a pokračoval souběžnou ulicí až do míst, kde se napojovala na silnici vedoucí do východní části země. Zde odbočil doleva a u slévárenského závodu sešel ze silnice úzkým chodníčkem vpravo od cesty, chvátal podél moderní zástavby ulicí pojmenovanou po slavné české spisovatelce, ke svému cíli.
Nedaleko od stanoviště fiakrů přešel rušnou ulici vedoucí ke sklářské huti a okolo CaK berního úřadu a malé kapličky došel až k lávce přes vodu. Za ní odbočil vlevo na stezku vedoucí do mírného kopce, zahnul doprava a okolo obecné školy došel na ulici vedoucí ke kasárnám. Odbočil doleva a po necelých čtyřech stech metrech zahnul doprava a stál před kasárenskou bránou (zjisti číslovku na červené tabulce na boku budovy, proveď ciferaci a její výsledek vynásob dvěma a získáš hodnotu písmene G).
Setkání s velitelem bylo radostné jako vždy. Sotva jej spatřil, vesele zahlaholil: „Poslušně hlásím, že jsem opět tady...“
Čísla, která jsi po cestě pečlivě sbíral, teď dosaď do následujícího vzorečku a můžeš se vydat ke keši. Ta je umístěna několik metrů od budovy, která v tehdejších dobách sloužila jako garnison a v níž Jura Pagáč po své anabázi několik dní nedobrovolně pobýval...
Finálové souřadnice získáte ze vzorce:
N 49° 2A.GAC
E 017° 5B.FDF
Upozornění:
Tato keš, stejně jako celá série bude na jaře 2016 archivována, proto s odlovem neváhejte.
Additional Hints
(Decrypt)
i ebmfbfr iryvxnan - ppn frfg zrgeh ilfbxb