TĚŽKÝ DEN DŘEVORUBCE
Když jsem se ráno probudil, ukrutně mě bolela hlava. Tisíce malinkých kováříčků mi v ní bušilo svými malinkými kladívečky na své malinké kovadlinky. Dobře mi tak. Neměl jsem se včera zapomenout s kamarády v hospodě.
Ta bolest byla k nevydržení. Dopotácel jsem se do kuchyně, nalil si vodu do sklenice a hodil jsem do sebe rovnou dva prášky. Ze zkušenosti vím, že jeden by na takovou kocovinu nestačil. A ta žízeň! Lidi, to byl sušák! Vypil jsem snad tři litry vody, abych ji alespoň na chvíli uhasil. Když jsem do sebe lil ty litry studené vody, strašně mě zabolel zub. Co se to děje? Vždyť mě ještě včera nebolel! A jéje! Matně si vzpomínám, že se ta zábava na závěr zvrtla. Trochu jsme se s chlapama rafli a nakonec jsem dostal pořádnou facku.
Au! Hlava! Moje hlava!!! Asi mi praskne. Kdy konečně ty prášky zaberou? Zase jsem si slíbil, že už nebudu pít. To mi přece za to nestojí. A navíc trpím kvůli tomu zubu. Doufám, že mi nevypadne, to by mi ještě scházelo. No jo, trochu se kýve. Asi budu muset zajít k zubaři, snad ho zachrání.
Už nejsem nejmladší. Bolí mě kde co. Po včerejšku cítím i játra. A to mě dnes čeká další náročný den v lese. Práce dřevorubce je těžká. Celý den se lopotím, mnohdy pracuji v těžkém terénu, tahám s sebou všelijaké nářadí a sakra těžkou motorovou pilu, šplhám do prudkých svahů, až mě z toho bolí noha. Však už jsem se něco nachodil. Znám každý kout okolních lesů, za svou kariéru jsem už kácel snad všude. Jednou mi padající strom přerazil nohu. Normálně jsem dělal vše tak jako vždycky, dodržel jsem správný postup, strom se ale při pádu zachytil o větve vedle stojícího dubu a neštěstí bylo hotovo. Ještě že se mi tehdy nestalo nic horšího.
Konečně jsem vyrazil do práce. Když jsem se před domem nadechl chladného ranního vzduchu, hrozně jsem se rozkašlal. Mám pocit, že si jednou vykašlu vlastní plíce. Je to jasné, jsem zvyklý spíš na čerstvý lesní vzduch a ne na zakouřené hospodské prostory. Očividně mi to nedělá dobře.
V lese naše parta dřevorubců pracovala celý den úplně sama - nikde ani noha. Kromě několika srnek jsme neviděli ani živáčka. To je dobře, často totiž musíme dávat obrovský pozor, ať se nám při kácení někam nepřimotá zatoulaný turista.
Dnes bylo pořád co dělat, káceli jsme ostošest, jsem ztrhaný jak borůvka a ještě pořád jsem se nevzpamatoval z té kocoviny. Přesto po šichtě chlapy napadlo, že bychom mohli zajít na jedno. To jsem okamžitě odmítl, je mi pořád ještě špatně a další alkoholový nápor by moje játra asi nezvládla. Navíc nemám úplně v pořádku ani slezinu. Kdysi jsem měl mononukleózu a dlouho jsem musel dodržovat přísnou dietu. Moje plíce si po včerejšku taky rády odpočinou, dostaly pořádně zabrat. Dnes večer budu své ledviny prolévat maximálně tak vodou nebo čajem. Hlavně ale půjdu brzy spát, zítra mě opět čeká další náročný den dřevorubce.
Tato keš je věnována našemu kamarádovi Martinovi, ale rozhodně není na motivy příhod z jeho života! :)
Zdroj: Internet, http://botanika.wendys.cz/