Klasicistní výklenková kaple (o typologii a historii kapliček jste si již mohli přečíst ve třináctém zastavení naší série) je postavena ze smíšeného opukového a cihelného zdiva. Členěna pilastry s patkami a hlavicemi, v přední stěně prostornou nikou.
Stojí osamoceně v poli, kde dříve vedla polní cesta na Vrapice. Jde tedy o další případ změn v krajině, změn, které lidé provedli v průběhu uplynulých desetiletí... Základním podnětem zřejmě byla těžba uhlí a vznik nedalekého odvalu. Tím se kaplička ocitla mimo cesty a během toku času i mimo mysl poutníků a věřících. Stala se solitérem v krajině, solitérem trpěným, solitérem odolávajícím zubu času, solitérem, který čekal na svůj pomalý konec.
Postupem času (zřejmě jako již mnohokrát před tím) se dostala již do velmi špatného stavu, ale na podzim 2004 začaly díky aktivitě občanského sdružení „Buštěhrad sobě“ práce na její obnově. Kaple je dnes kryta střechou z pálených tašek, zakončenou kovovým křížkem a zdobí ji mozaika od Veroniky Richterové. Na jaře r. 2007 byla kaplička opět slavnostně vysvěcena.
Tato kaplička je zasvěcena památce Nejsvětější Trojice. Tento fakt byl zapsán v lidické farní knize. Ta se zachovala díky tomu, že v době lidické tragédie byla kniha na faře v Buštěhradě. Tehdy zde byl duchovním správcem statečný a čestný Dr. Pavel Křivský. Ani on, ani jeho nástupce p. farář Jiří Dítě knihu fašistům nevydal. Až po válce ji pan farář Dítě vrátil do Lidic. Jsou v ní zápisy od roku 1937.
A proč byl vlastně příslušný zápis v knize farnosti Lidice? V minulých dobách byla farnost v Buštěhradě několikrát zrušena a později opět obnovena. Ani v 19. století neměl Buštěhrad faru a byl přifařen do Lidic. Obnovena byla až v roce 1896, ale farář byl dosazen později, protože stávající zámecká kaple nebyla ještě dostavěna. Tím farářem byl dosavadní lidický kaplan p. František Kovařík.
V zápise z roku 1882 píše tehdejší lidický farář - v pořadí už patnáctý - že výklenkové kapličky v Buštěhradě jsou v dezolátním stavu a na něm záleželo, zda budou zbořeny nebo opraveny. Pan farář rozhodl o opravě nejen stavební, ale dal namalovat i nové obrazy. Sv. Salvator byl namalován podle oltářního obrazu v Chrudimi s obličejem rozťatým od Švédů. Obraz do kapličky Nejsvětější Trojice byl velice zdařilý a na plech ho namaloval pražský malíř Bohdálecký. Ve svém zápise pan farář Sirůček pak píše: "Aby se obrazy nemohly poškozovati, byly drátěnou mřížkou opatřeny a klíčky od mřížek faráři se odevzdaly". Opravy byly zaplaceny z c. a k. důchodu, čili z peněz velkostatku. Tento obraz se však nedochoval a není ani zdokumentován.
Když jsem si kapličku zevrubně prohlížel, získal jsem neodbytný pocit, že ani tato rekonstrukce příliš dlouho nevydrží...
Nepatří k této keši
N = výchozí N - 0.177
E = výchozí E + 1.121
Jak na keš – ke kapličce prosím nechoďte, nevede k ní žádná přístupová cesta, k odlovu keše to ani není zapotřebí...
Informace o sérii Drobné církevní památky (DPC): Duchovním otcem této série je P.I.A.F.. Je otevřena pro všechny, které myšlenka zaujala a kteří tak mohou vytvářet vlastní keše s touto tématikou, neboť drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a časem by tak mohla být podchycena a zdokumentována část krajiny. Výchozím požadavkem je zachování tvaru názvu keše, včetně návaznosti číslování.
Do série Drobné církevní památky patří tyto keše:
