Kříž je velmi dávný symbol a objevil se ještě dávno předtím, než vzniklo křesťanství. Zobrazení křížů a jejich modifikace byly známé již v období paleolitu. Symbol kříže například našli v památkách, které jsou datovány do období prvobytné společnosti. Jde například o dvacet tisíc let stará zobrazení v jeskyni Chauvet (Francie), která se díky mikroklimatu podzemí velmi dobře dochovala. Kříž jako takový má tedy dlouhou předkřesťanskou historii. Lidé ho užívali ji před mnoha tisíci lety a první křesťané ho dokonce považovali za symbol potupy a hanby.
Různé variace kříže symbolicky označovaly doplňující informace k jeho základnímu výkladu. Přehled některých křesťanských symbolů ve tvaru kříže:
Řecký kříž - původně měl kříž všechna čtyři ramena stejně dlouhá – to je tak zvaný řecký kříž.. V této podobě jej obvykle užívá východní křesťanská církev.
Latinský kříž - prodloužením svislého břevna vznikl kříž latinský. Ten je nejužívanějším symbolem západní křesťanské církve a v církevním umění .
Antonínský kříž - k nejstarším podobám kříže patří kříž s třemi rameny ve tvaru písmene T; lze se s ním setkat již na starých egyptských památkách. František z Assisi této podoby kříže užíval při svém podpisu. Rembrandt v proslulé kresbě Tři kříže použil právě tohoto symbolu. Kříž v podobě písmene T využívali Římané pro popravy ukřižováním nejčastěji - i když je v této souvislosti obecně vžitá představa kříže latinského typu.
Ondřejovský kříž - ondřejovský (ondřejský) kříž je kříž, který se opírá o dvě ramena, takže připomíná řecké písmeno CH (psáno X) ze slova Christos. Podle legendy byl na kříži tohoto tvaru ukřižován Svatý Ondřej. Zřídka kdy se ho používá jako náboženský symbol, častější výskyt lze pozorovat v heraldice (např. na vlajce Skotska).
Petrovský kříž - podle pověsti se prý dal Petr ukřižovat hlavou dolů, protože se necítil hoden toho, aby zemřel po způsobu svého Mistra a Pána. Proto označovala stará církev kříž, který delším břevnem mířil nahoru, za kříž petrovský. V moderní době jej používají jako jedem ze svých symbolů také satanisté jako symbol negace křesťanství. Toto nové použití přineslo kříži další pojmenování: satanský kříž.
Patriarchální kříž - dvojitý kříž o šesti ramenech se nazývá patriarchální kříž. Dnes platí tento kříž za biskupský. Kratší příčné břevno má naznačovat tabulku, na níž Pilát dal napsat jméno a vinu Ježíšovu.
Ruský kříž - z pravoslavné ruské církve pochází tak zvaný ruský kříž. Ukazuje pod dvěma vodorovnými břevny ještě jedno malé příčné břevno určené pro přibití nohou.
Papežský kříž - je specifikem katolické církve;charakterizují ho tři příčná, různě dlouhá břevna uspořádaná shora od nejmenšího po největší
Jeruzalémský kříž - je to velký kříž se čtyřmi malými v rohových polích. Je nazýván tak proto, že je ve znaku města Jeruzaléma. Podle jiného výkladu je to kříž evangelistů, protože prý velký kříž je symbolem Ježíše Krista a čtyři malé kříže symbolem čtyř evangelistů.
Jetelový kříž - malíři a sochaři během staletí obohacovali prosté linie kříže různými ozdobnými formami. Tak vznikl například tzv. jetelový kříž, jehož každé rameno je ukončeno jetelovým trojlístkem - znamením svaté Trojice.
Kotvový kříž - je dalším příkladem ozdobně pojatého kříže; Kotva je starý symbol křesťanské církve pro naději.
Maltézský kříž - je nápadný svou osobitou formou - je to v zásadě řecký kříž, jehož břevna se ke středu zužují, přičemž jejich okraje jsou prolomené a vytvářejí osm špiček - ty zřejmě mají symbolizovat osm blahoslavení z kázání na hoře. Původně to byl kříž řádu rytířů johanitů. Maltézský kříž je jako symbol v současnosti používán zejména Maltézským řádem a Řádem Johanitů a mimo nich i dobročinnými organizacemi, které byly těmito řády založeny.
Rád bych vás pozval na dvě místa, na kterých najdete drobné sakrální památky.
První kříž sice nenaleznete na pěkném místě, ale i on má svoji historii a ke Kladnu patří.
Druhý kříž, ke kterému vás chci hlavně dnes pozvat, stojí na celkem pěkném místě, tedy vztáhneme-li to k umístění ve městě, kterému vždy dominovalo hornictví a hutě... Domnívám se, že většina lidí jej míjí zcela lhostejně, prostě jej nevnímá, jeho obraz se maximálně uloží někam do pozadí jako něco naprosto nedůležitého, v dnešní době zbytečného...
Jak na keš – vzhledem k tomu, že život je hledání, bude tedy potřeba hledat... někdo najde správné místo podle fotografie, protože chodí kolem a má jeho obraz zasunutý někde hluboko v podvědomí, ale mnozí další budou zřejmě tápat... Při tipování drobných sakrálních památek, vhodných do série DCP, jsem zabloudil k jednomu z kladenských hřbitovů a našel křížek, který by, až na dost nepovedený betonový sokl, základní kriteria na umístění krabičky snad i splňoval, ale nesplňuje kriteria, která mám na keš já – místu prostě chybí „duch“, každý si pod tím může představit něco jiného, například hezký výhled, pěknou přírodu, oázu ticha, upravené a klidné místo... prostě nic z toho tady bohužel není splněno a proto tady není ani krabička. Nicméně, usoudil jsem, že i toto místo má zajímavou historii a proto vás sem zavedu. Původně byl tento litinový kříž zapuštěn do pískovcového soklu s letopočtem 1897 a s hákem na zavěšování vzpomínkových věnečků. Je zajímavý také tím, že se k němu chodily v minulosti modlit haldářky. To byly ženy z nejchudších kladenských čtvrtí – Tuchorazu a Lesíka, které s nůší na zádech chodily na haldu vybírat nevyhořelé uhlí. Topili jím nejen ve vlastních domácnostech, ale hlavně je chodily prodávat po domech. Nebyla to práce lehká, ani bezpečná, protože se odvažovaly do míst, kde se vysypávaly vozíky se žhavým obsahem a často se do takových míst probořily a popálily se. Proto to zastavení u křížku, aby je Pánbůh ochránil. Z jeho další historie se mi povedlo najít pouze střípky - v květnu 1945 v těchto místech byli do hromadného hrobu pohřbeni Němci, kteří spáchali sebevraždu, protože neunesli porážku hitlerovského režimu. V osmdesátých letech 20. století musel kříž ustoupit výstavbě. Zásluhou Jana Duspivy a Petra Tupého byl zachráněn a přemístěn na nynějšího místo. Na konci 80. let byl křížek zničen a někdy kolem roku 1990 opět obnoven ve stávající podobě, jeho nové posvěcení se konalo 2. listopadu 1993. Na tomto místě tedy získáte indicii, kam se vydat dál...
Kříž z fotografie, který nás hlavně zajímá a kterému je keš věnována, je z roku 1887. Jde o pískovcový kvádr, který je nahoře zakončen trojitým obloukem a na vrcholu nese rovnoramenný kříž. V kvádru je v oblouku plasticky provedený kalich. Pod ním jsou vyryty iniciály J.S. a ještě níže letopočet 1887. V roce 1932 byl dopraven z lesa u tehdejších jatek na děkanský dvůr ve značně poškozeném stavu. Tehdejší děkan p. Josef Skála ho dal opravit kladenským kamenosochařem Zíbem a postavit do míst, kde stojí podnes. Znovu posvěcen byl 11. září 1932. Při této příležitosti kázal profesor Kabeláč, kněz a pedagog z kladenské reálky. Kříž mě zaujal svým tvarem, umístěním a iniciálami, shodnými s mými...
Místo uložení keše bývá zamudlené, prosím o obezřetnost při vyzvedávání a ukládání.
Informace o sérii Drobné církevní památky (DPC): Duchovním otcem této série je P.I.A.F.. Je otevřena pro všechny, které myšlenka zaujala a kteří tak mohou vytvářet vlastní keše s touto tématikou, neboť drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a časem by tak mohla být podchycena a zdokumentována část krajiny. Výchozím požadavkem je zachování tvaru názvu keše, včetně návaznosti číslování.
Do série Drobné církevní památky patří tyto keše:
