V květnu, léta páně 1758, obléhá 8000 pruský sbor, podporovaný dalšími pruskými oddíly na střední Moravě, zbrusu novou pevnost Olomouc. Prusům pod velením samotného pruského krále Friedricha II. se však ani po několikatýdenním ostřelování nedaří prolomit obranu velmi dobře připravené pevnosti. Prušáci se začínají potýkat s nedostatkem munice a zásob, okolí Olomouce je vyrabované.
Zásoby je nutné dovážet ze vzdálenějších míst, ze Slezska. Friedrich si byl dobře vědom nebezpečí, které hrozilo malým konvojům od rakouských oddílů, operujících v širším okolí Olomouce. Rozhodl se tedy pro jeden obrovský, v té době nevídaný konvoj, který nakonec čítal na 4000 vozů a 2500 kusů dobytka. Když se konvoj vydal na cestu, byl roztažen do délky 45km. K ochraně byl určen sbor o síle téměř 11000 mužů pod velením plukovníka Wilhelma von Mosel. Ten se spoléhal především na silné a rychle se pohybující jezdectvo, sestávající z 1 341 mužů. Zbytek ochranného sboru tvořilo osm pěších praporů poskládaných většinou z nováčků nebo vyléčených veteránů. Tyto pěší jednotky však musely být rozptýleny podél celého konvoje, což byla velká taktická nevýhoda.
Přípravy tak velikého konvoje nebylo možné utajit a jakmile se rakouský polní maršál Daun o konvoji dozvěděl, rozhodl, že musí být za každou cenu zabráněno, aby pruský obléhací sbor zásoby dostal.
Úkolem zničit konvoj pověřil dva zkušené důstojníky, generálmajora Ernsta Gideona von Laudon a generálmajora Josefa von Žiškovič. Laudon byl se svými oddíly na místě dřív než Žiškovič, který se s vojskem ztratil kdesi v lesích a nabral tak dvoudenní zpoždění. Tahle skutečnost působila Laudonovi velké těžkosti, protože jeho čtyři pěší prapory, jeden dragounský a jeden husarský pluk, dělostřelecká baterie a oddíl chorvatských hraničářů byly tvořeny přibližně 6 000 muži. Přesto se rozhodl Prusy napadnout, protože Olomouc již byla blízko a Laudon věděl, že konvoji spěchá na pomoc 5 praporů o 20 000 mužích pod velením generála Hanse Joachima von Ziethena.
Laudon zaútočil na pruský konvoj 28. června brzy ráno u Guntramovic, ale po 5 hodinovém boji byl nucen ustoupit před pruskou přesilou. Získal tím však cenný čas pro Žiškoviče, protože plukovník Mosel se po poradě s von Ziethennem, který dorazil chvíli po bitvě, rozhodl konvoj zastavit, aby zformoval útokem rozptýlené vozy. Toto byla osudová chyba, ale nutno podotknout, že žádný z pruských velitelů neměl tušení o spěchajícím Žiškovičovi. V cestě konvoj pokračoval až 30.června.
Mezi tím však dorazily Žiškovičovi posily a Rakušané se rychle připravili na nový útok nedaleko Domašova, ve směru na Novou Vésku. První tentokrát zaútočil Žiškovič a když se do probíhající bitvy zapojily i Laudonovi oddíly, které vpadly Prusům do zad a vytvořily tím mezi nimi nehorázný zmatek, bylo rozhodnuto. Po sedmihodinovém boji byl konvoj zničen.
Ze 4000 vozů dorazilo k Olomouci kolem 200 a porážka konvoje pruské vojsko natolik zaskočila, že Friedrich byl nucen upustit od dalšího obléhání pevnosti.
Ke stoletému výročí této klíčové události v boji o Moravu byl na místě bojiště a snad prý i hromadného hrobu padlých vojáků (údajně na 2 000 Prusů a 600 Rakušanů) mezi Domašovem a Novou Véskou postaven památník zvaný „Černý kříž“.
Tak jak na keš?
Na památníku a informační ceduli (je na fotografii v listingu) zjistíte několik indícií, které dosadíte do jednoduchého vzorečku:
N 49° 4A.BCD E 017° 2E.FGH
A - počet pěticípých hvězd pod lipovými listy na zadní straně památníku
B - počet písmen třetího slova ve třetím řádku textu na zadní straně památníku
C - první číslice na posledním řádku textu na zadní straně památníku
D - druhá číslice na posledním řádku textu na zadní straně památníku
E - měsíc, ve kterém odpochodovali Prusové od Olomouce na Hradec Králové
F - ciferace počtu Laudonových a Žiškovičových vojáků, kteří se střetli v této bitvě
G - předposlední číslice na posledním řádku textu na zadní straně památníku
H - Prušáci v bitvě ztratili i několik milionů tolarů. Zjistěte kolik to bylo a dosaďte za H
Dobrý lov!
