Orlické Hory

Orlické hory vystupují v severovýchodním okraji Čech táhlým, 55 km dlouhým a 3 - 8 km širokým pásmem při hranici s Polskem ve směru severozápad - jihovýchod. Hlavní hřbet pohoří sahá do nadmořské výšky přes tisíc metrů (Velká Deštná 1 115 m). Geologicky jsou hory součástí orlicko-kladského krystalinika. Budují je především krystalické břidlice (ruly, svory, fylity), někde i amfibolity, místy se zachovaly relikty svrchnokřídových sedimentů. V dílčím geomorfologickém členění se dělí do tří částí: Deštenská hornatina, Mladkovská vrchovina a Bukovohorská hornatina.
 

DEŠTENSKÁ HORNATINA
 

Tvoří severozápadní, nejvyšší a plošně nejrozsáhlejší část Orlických hor. Orlický hřeben tvoří od severu Vrchmezí (1 084m), Šerlich (1 025 m), Malá Deštná (1 090 m), Velká Deštná (1 115 m) - nejvyšší hora Orlických hor, Jelenka (1 097 m), Koruna (1 100 m), Homole (1 001 m), Tetřevec (1 043 m), Kunštátská kaple (1 035 m) a Anenský vrch (995 m). Severovýchodní příkrý svah je založen na tektonické linii. Jihozápadní svahy vybíhají rozsochami, např. Sedloňovský vrch (1 050 m), Maruša (1 042 m), Kamenec (953 m), Zakletý (991 m), oddělenými přítoky horní Bělé, Zdobnice a Říčky. Hlavními horninami jsou krystalické břidlice (ruly a svory), vzácněji kvarcity a krystalické vápence. V nejníže položené partii, v Orlickozáhorské brázdě se zachovaly křídové sedimenty.
Hlavní hřeben Orlických hor je v současné době převážně odlesněn vlivem emisí a poskytuje daleké výhledy, dříve jen zcela ojedinělé.

 

MLADKOVSKÁ VRCHOVINA
 

Nejmenší a nejníže položená část Orlických hor odděluje hornatinu Deštenskou od Bukovohorské. Nadmořská výška zde kromě nejvyšších vrchů Adam (765 m) a Studený (721 m) a hraničního hřbetu nepřesahuje 700 m. Snížený hřbet Orlických hor zde protínají údolí Divoké Orlice (skalnatá údolní partie zvaná Zemská brána) a Tiché Orlice, nad jejímž pravobřežním údolním svahem vystupuje největší skalní skupina Orlických hor, Studenecké skály. Vrchovinu tvoří zejména horniny orlicko-kladského krystalinika.
 

BUKOVOHORSKÁ HORNATINA
 

Představuje východní výspu Orlických hor, oddělenou hlubokým údolím Tiché Orlice. Červenovodské sedlo (815 m) ji dělí na severní část (Suchý vrch, 995 m - Suchovršský hřbet) a jižní část (Buková hora, 958 m - Bukovohorská hornatina).

Geologický vývoj a stavba Orlických hor

Orlické hory jsou tvořeny moldanubikem, tj. sérií hornin, vzniklých z usazenin starohorního moře, později zvrásněných v horstvo. Tvořily je břidlice, slepence, pískovce a další usazené horniny. Všechny vyšší partie tohoto horstva byly ke konci moldanubického cyklu erozní činností vody sneseny a zachovaly se jen části, které se dostaly do větších hloubek a prošly tam za vysokých teplot změnami. Těmto tzv. metamorfovaným horninám se říká krystalické břidlice (krystalinikum) a jsou to např. ruly, částečně svory, krystalické vápence a křemence. Ty spolu s hlubinnými vyvřelinami  - žulami - tvoří právě Orlické hory.

Krátce před nástupem druhohor, v permu, dochází ve vodních pánvích k sedimentaci červeně zbarvených hornin, většinou jílovců a jemnozrnných arkozovitých pískovců. Své hlavní rozšíření u nás má tento útvar, zvaný též saxon, na úpatí Orlických hor, v okolí Náchoda.

Modelace v třetihorách postupovala vyzdvihováním zemských ker podél zlomů. Hřbet Orlických hor vznikl zalomením paroviny, která byla vyzdvihována severovýchodním směrem.

Ve starohorách zalívalo Orlické hory, stejně jako velkou část českého masívu, moře. V něm se usazovala mohutná souvrství písčitých, jílovitých a jílových hornin. Na dně moře vytékala láva a vznikaly vyvřeliny jako je čedič. Orlické hory zde byly vyzdviženy v Prvohorách (Kambrium) v průběhu Variského vrásnění. Tehdy vznikaly metamorfované horniny a došlo k výstupu magmatických hornin. V nejvyšších polohách to jsou ruly a svory. Místy se také vyskytuje granodiorit (Potštejn, Litice n. Orlicí) nazývaný také jako litická žula. Okolí Rokytnice v Orlických Horách je tvořeno dioritem a u Pěčína je to gabrodiorit (z něho je tvořen vrch Špičák u Deštného) V podhůří jsou místy permské usazeniny a to hlavně v okolí Kounova. Ale mocné vrstvy opuky, slínu nebo pískovců jsou zejména v Litickém a Potštejnském hřbetu.
Díky zvětrávání a erozi bylo však pohoří denudováno, neboli sníženo, a během křídy (druhohory) zalito mořem.
 

Na sklonku druhohor a počátku třetihor zde proběhlo tzv. Saxonské vrásnění, což byla odezva vrásnění alpínského. Pohoří Orlických hor bylo rozlámáno a vyzdviženo do nadmořských výšek, odpovídající dnešním výškám. Došlo zde ale i k poklesům (u Lanškrouna a Ústí nad Orlicí) V průběhu čtvrtohor (pleistocen) výrazná denudace. Sneseny vrstvy křídových sedimentů (zachováno v Orlickozáhorské brázdě) Po prohloubení údolí denudacní procesy domodelovaly georeliéf k současné podobě hornatin. K výraznému snížení hlavního hřbetu (pod 500 m.n.m.) dochází jen v průlomech Divoké Orlice, Klášterce nad Orlicí (Zemská brána) a Tiché Orlice (Mladkov)
 

Orlická tabule část: Třebechovická tabule (Mezi Dobruškou, Vamberkem, Kostelcem, Týništěm, k jihu po Choceň a dále až k Hradci Králové)
- nejvyšší nadmořské výšky okolo 450 m.n.m. (Opočenský hřbet 452m.n.m.). Místy jsou přesypy, váté písky (Týniště nad Orlicí) a zpevněné lesní porosty, úsek říčních teras mezi Týništěm a Chocní (plocha nížinného charakteru s výškami okolo 300 m.n.m.)
 

Geologická stavba :  Přeměněné horniny prvohorního stáří, které tvoří podstatnou část Orlických hor. Jsou zde různé typy Ortorul a Mignatitu, Pararul, Svoru, Krystalických vápencu ci Metabazitu. Fility se nacházejí v údolí Metuje nad Novým městem nad Metují. Menšího rozsahu dosahují žulové vyvřeliny (olešnický a litický masív), případně vyvřeliny gabrové a gabrodioritové.

Geologie

Orlické hory jsou tvořeny převážně souborem starohorních hornin pocházejících z doby před více než 570 mil. lety. Tehdy měly podobu sedimentů usazujících se na dně pradávných moří. Usazeniny se po dlouhých procesech přeměnily na metamorfity - ruly, svory, fylity, amfibolity aj., tvořící současný geologický podklad většiny území CHKO. Starohorní kadomské (assyntské) vrásnění vyzdvihlo z původně zarovnané plochy Orlicko-kladskou klenbu. Při hercynském vrásnění (před 420–250 mil. lety) pronikla do klenby roztavená hornina dnešních granodioritových těles (Špičák). Povrch byl dále zaoblován větrem, deštěm a střídáním teplot. V období křídy (před 140–65 mil. lety) území znovu pokleslo a jeho většina byla zalita mořem. 
 

V orlickozáhorské brázdě se z této doby dodnes dochovaly zbytky opukových sedimentů s prvními zkamenělými stopami života. 
 

V době třetihorního saxonského vrásnění (před 65-2 mil. lety), které dalo vzniknout např. Alpám a karpatskému oblouku, došlo k oživení starých zlomů a vyzdvižení oblasti Orlických hor. Ve čtvrtohorních dobách ledových na hřebeni výrazně působilo mrazové zvětrávání, 
které dalo vznik mrazovým srubům, kamenným mořím a suťovým rozpadům (Marušin kámen, Sfinga, jihovýchodní svah Koruny).

Poměrně malá pestrost geologického podloží Orlických hor se projevila tím, že na jejich území nebyl zjištěn výskyt ekonomicky významných zásob nerostných surovin. Nacházejí se tu dvě větší a značný počet drobných již netěžených ložisek stavebního kamene (Špičák, Pěčín …), dvě lokality historických vápencových lomů (Horní Olešnice, Vápenný vrch) a pozůstatky po rudných průzkumech (Zdobnice, Říčky v O.h., Orlické Záhoří, Nebeská Rybná) jako bodová narušení terénu.

Suchovršský hřbet

Suchovršský hřbet je geomorfologický podokrsek Orlických hor. Nachází se na jejich jihovýchodním okraji a ve východní části Pardubického kraje v bývalém okrese Ústí nad Orlicí. Nejvyšší horou hřbetu je Suchý vrch (995 m).

Suchorvšský hřbet náleží do geomorfologického celku Orlické hory, podcelku Bukovohorská hornatina a okrsku Orličský hřbet. Od sousedního podokrsku, kterým je Bukovohorský hřbet jej na jihovýchodě odděluje Červenovodské sedlo. Na západě se hřbet svažuje do Výprachtické vrchoviny. Četné rozsochy z něj vybíhající jsou již zahrnuty do této vrchoviny. Východní svah hřbetu prudce spadá do Kladské kotliny, na severu ho od Pastvinské vrchoviny odděluje tok Tiché Orlice.

Suchovršskému hřbetu dominuje dvojvrchol tvořený nejvyšším bodem Suchým vrchem (995 m) a Bradlem (983 m). Ostatní vrcholy se se svou nadmořskou výškou pohybují nad osmi sty metry.

bezejmenný vrchol na rozsoše Jedlina 884 m
Prostřední vrch 871 m
Bouda 844 m
Vysoký kámen 843 m

Vrcholy pod touto hranicí se v rámci hřbetu nevyskytují. Mlýnský vrch (595 m) v jeho severozápadním zakončení je pouhým spočinkem, vrchy Hejnov (711 m) a Martinova hať (708 m) již spadají do Výprachtické vrchoviny, Hůrka (585 m) naopak do Kladské kotliny.

Ke keši

Na místě, kam ukazuje ikona keše na mapě se žádné informace nedozvíte.  Můžete zde nalézt pouze jednu z kabelových komor s pažnicí přímo do nitra Suchovšského hřbetu. A tam také zamíříme i my. Nikoli tou úzkou pažnicí, ale oficiálním vstupem do podzemí tvrze Bouda na souřadnicích N 50° 04.160 E 16°40.620 - Waypoint VSTUP.  Odpovědi na otázky z terénu se pak můžete dozvědět při výkladu nebo dohledat. A pro některé bude potřeba se dobře koukat. A to hlavně v prostoru DVOU NEVYBETONAVANÝCH POVÁLEČNÝCH ŠTOL (tedy hlavně té první).  Otvírací doba a další informace najdete na http://www.boudamuseum.com/

První nevybetonovaná štola

Druhá nevybetonovaná štola

Vaše úkoly

1. Jak staré horniny tvoří Orlické hory (listing)

2. Které geomorfologické celky tvoří Orlické hory (listing)

3. Čím jsou tvořeny Orlické hory (listing)

4. Jak jste jistě poznali je zdejší masiv tvořen rulou. Určete, jakou texturu má zdejší rula.(pozorování, výklad). Pomůcku naleznete zde.

5. Zdejší hornina je určitým způsobem "znehodnocena". Jakým?  Našlo se i přes toto znehodnocení nějaké využití zdejší ruly? (výklad, odhad, internet, listing jiné keše :-))

6. V první nevybetonované štole je malá důlní expozice. Jaký nástroj je cca 5 metrů od zákazu vstupu vlevo nahoře (ještě před výdřevou)

7. Ve stěně chodby naproti první nevybetonované štole je porušená betonová stěna. vypadá to, jakoby měla štola vést i na opačnou stranu. Odhadněte šířku betonu v tomto místě. Po pravé straně tohoto poškození je několik kulatých otvorů. Kolik jich je?

Dobrovolným úkolem je potom fotografie v prostoru nevybetonovaných štol. Ač je v podzemí fotografování zpoplatněno, mohou se kačeři v tomto prostoru vyfotit i bez zaplacení poplatku.

Poděkování:

Muzeu na tvrzi Bouda a všem jeho dobrovolným pracovníkům  -  za vstřícnost a práci, kterou odvádějí

Cyberfann - fotografie použité v listingu

Ištván a Fanda199 - betatest

GeoawareCZ - za trpělivost a toleranci při zakládání mé první EC