Pár slov o keši
Keš je výsledkem dvouleté přípravy a bylo to náročné… Nejdříve to měla být série a okruh. Vše zaměřeno, nafoceno, teoreticky vymyšleno, jen sepsat deset obstojných listingů a rozumně umístit stejný počet keší. Když jsme se před pár týdny rozhodli tuto „akci“ dokončit, dospěli jsme k názoru, že to tak vlastně nechceme. 
Následovala mysterka á la Svatojánská od drahelis. Listing napsán, koncepce vymyšlena, jenže při dohledávání detailů na netu jsme zjistili, že úplně všechno nalezne i malé dítě na Wikipedii. Restart. Několik zoufalých úvah. 
A ejhle, nakonec tato fakt jednoduchá mysterka. Je do ní zapojena podle nás nejpěknější z dochovaných kaplí, v pořadí druhá, zasvěcená sv. Václavu, o jejíž současnou podobu se v roce 1929 zasloužil významný březnický rodák, keramik Václav Fürst, a to způsobem, který umožňuje exponovanost místa. Ostatní kaple si můžete navštívit „jen tak“, stojí to za to. Jsou již kompletně opravené a v době své největší slávy do sebe nasály „něco“, co člověka přiměje zpomalit a zamyslet se nad pomíjivostí hmoty a věčností genia loci.
Březnická křížová cesta – vznik
Prvním zaznamenaným organizovaným procesím, které na Svatou Horu vyrazilo z Březnice, je pouť vykonaná Mariánskou družinou měšťanů při kostele sv. Ignáce čtvrtou neděli po Velikonocích roku 1648. Nebýt Svatohorského zázraku, při němž Panna Maria Svatohorská vrátila zrak nymburskému poutníku Janu Procházkovi, nebylo by patrně ani křížové cesty, která k tomuto významnému poutnímu místu vedla z jihočeského městečka Březnice, náležejícího nyní ranou osudu ke Středočeskému kraji.
Tento zázrak inicioval v 17. století zvýšený zájem o putování k tamní sošce Panny Marie.
Logistika však vázla, nebyl zde žádný stálý kněz, který by vykonával službu, stávalo se, že procesí dorazilo na kýžené místo, ale mše svatá se nekonala, nebylo se ani kde ubytovat. Zásluhou majitele březnického panství, Přibíka Jeníška z Újezda a jeho zpovědníka, březnického jezuity Jiřího Fera-Plachého, vydal císař Ferdinand III.
Habsburský 3. 8. 1647 příkaz, aby místodržící odevzdali Svatou Horu jezuitům z březnické koleje. A jsou to právě březničtí jezuité, kdo je považován za nositele myšlenky vybudovat křížovou cestu vedoucí z Březnice na Svatou Horu.
Vznik křížové cesty v současném provedení (výklenkové kaple) je spojován s výstavbou březnické jezuitské koleje, která probíhala v období 1642-1652 pod vedením stavitelů Carla a Martina Luragových. Předpokládá se, že původní dřevěné kříže byly za velmi krátkou dobu, nejspíš v období 1650-1651, nahrazeny zděnými výklenkovými kaplemi, na jejichž stavbě se mohli podílet právě dělníci dokončující stavu kostela sv. Ignáce a jezuitské koleje v Březnici.
Březnická křížová cesta – zkáza a záchrana
Kudy křížová cesta vedla od Březnice až po Třebsko, je jasné – dochovalo se zde celkem osm kaplí. Dál už je možno jen více či méně kvalifikovaně spekulovat. 
Již v prvních dochovaných historických mapách, Vilímkových mapách okresních hejtmanství zemí koruny České z roku 1908, je souvisle zakreslen pouze tento úsek a „dál už nic“.
Unikátnost těchto map spočívá také v tom, že je v nich zakreslena jedinou ze zaniklých kaplí – při polní cestě mezi kaplí „Třebskou“ a „Modřovickou“, v místech zvaných podle zápisu ve farní kronice třebské farnosti Na Křížkách. Kde se tak říká či říkalo, autoři nevědí, ale tuto kapli „vidí“ na souřadnicích N 49°36.991 E 013°57.767 – toto místo naplňuje všechny atributy, které by barokní stavitel dotvořil.
Jak cesta pokračovala od Třebska ku Svaté Hoře, není známo. Prameny hovoří o dvou možnostech – že to bylo dále ku Příbrami přes Narysov a Zdaboř, nebo na Zavržice, respektive Lešetice, Slivici a zřejmě přes Brod na Svatou Horu. Obě varianty spojuje předpoklad, že první kaple pod Svatou Horou měla stát na jejím úpatí, na rozcestí u „mlýna pod Svatou Horou“ (prý někde v místech dnešní okružní křižovatky u Nové Obory – ústní sdělení pana Antonína Pospíšila z Třebska). Další pak měla být podlé téhož zdroje na Zdaboři v místech, kde je nyní autosalon Nissan (Macháčkovic kaplička).
Kde kdo, včetně autorů keše, by předpokládal, že zkázu pro většinu kaplí březnické křížové cesty přineslo až 20. století, respektive jeho druhá polovina,
proslulá devastací nejen kulturního dědictví. Omyl. Již v roce 1899 psal březnický děkan P. Tomáš Fabian o osmi zachovaných kaplích. Zkáza tedy nastala již podstatně dříve, a kdo ví, o jakých objektech hovoří ústní prameny na území dnešní Příbrami. 
Důležité je, že dílo zkázy nebylo dokonáno a že oněch osm svědků slavné minulosti je zásluhou předků a nyní i zásluhou obcí, v jejichž katastrech se nacházejí, v kondici odpovídající době jejich vzniku. A dá-li Panna Maria Svatohorská, vrátí se do nich zásluhou Nadačního fondu pro Březnici též obrazy odkazující na příslušná tajemství Svatého růžence.
Jak na keš
Auta či motorky rozhodně doporučujeme odstavit na doporučeném parkovišti. Dá se sice parkovat skoro u kaple, ale riskujete střet se zahrádkáři. Na místě, ani doma, není potřeba nic luštit nebo počítat, stačí dobře koukat, myslet a nalézt u paty kaple správný objekt. Po opravě kapličky není ani potřeba brát objekt do ruky, zedníci ho umístili do obsypu velmi zřetelně. Zcela jistě není potřeba zběsile hrabat či rozebírat a obrátit všechno vzhůru nohama, stačí koukat. Pamatujte, že jste u památkově chráněného objektu! Při hledání se snažte být nenápadní, oči a uši zahrádkářů ukrývajících se za živými i mrtvými ploty jsou všude!
Zdroje:
Štveráková, Helena. Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, in: Podbrdsko, svazek XIII/2006, Příbram 2006, Státní okresní archiv Příbram a Hornické muzeum Příbram, ISSN: 1211-5169
Fotografie pořídili autoři keše