Nežárka – Nežárka, německy Naser, je řekou bez pramene. Vzniká totiž soutokem dvou říček Kamenice a Žirovnice v Jarošově nad Nežárkou. Odsud pokračuje délkou 56 kilometrů až do Veselí nad Lužnicí, kde se vlévá do Lužnice.
Nežárka byla jednou z řek, která byla hojně využívaná k voroplavbě. První pokus byl uskutečněn v roce 1747, od roku 1842 tudy vory projížděli pravidelně. Nežárka nikdy nebyla veletokem, v období sucha museli tedy voraři požádat zdejšího mlynáře o zahrazení šlajsny a zadržení dostatku vody pro další plavbu. Voraři mezi tím zamířili do vyhlášené hospody u Koloušků, kde doplnili potřebné síly pro další cestu. Dnes už u Koloušků voraře nehostí, hospoda však stojí dodnes.
V roce 1866 byla řeka poprvé řeku poprvé překlenul dřevěný most. Ten stával pod tvrzí, zhruba v místech kde se dnes nachází jez a betonový most.
Nad Hamrem jsou z obou stran řeky mokřiny, které v minulosti byly využity pro stavbu rybníků. Mokřiny jsou špatně přístupné, především pro hustou síť odvodňovacích kanálů, které jsou zarostlé rákosím. V budoucnu se možná dočkáme toho, že malebné údolí řeky Nežárky i celá osada zmizí z mapy. Důvodem má být stavba přehrady s obří plochou téměř 2 000 ha. Další možností je, že bude vybudována pouze hráz a celá oblast nad Hamrem se změní v suchý poldr, který se pak v době povodní bude zaplňovat vodou a chránit tak obce na toku Nežárky, především pak Veselí nad Lužnicí. Snad ale zůstane jen u plánů přehrady Krkavec a malebné údolí řeky Nežárky tu zůstane i pro další generace.
 |
 |
Pozor, keška je hůře přístupná, jelikož se nachází v mokřinách u řeky Nežárky. Po dešti počítejte s tím že tu může být mokro a na kole až ke keši se nedostanete. Nedoporučuji jít ke keši za šipkou, protože louka je rozdělena stokou, která navíc v sezóně bývá obrostlá kopřivami. Pro nejlepší cestu využijte waypointy, pokud na ně nechcete koukat tak se dívejte na dřevěný posed, před ním je první mostek přes stoku. Za ním se dejte doprava a za chvíli narazíte na další. Pak už rovnou za šipkou.