Braillovo písmo

Braillovo písmo je zvláštní způsob zápisu textu, umožňující čtení hmatem. Používají ho hlavně slepci, ale může se hodit i pro šifrování (a to hned několika způsoby zápisu).

Jak funguje Braillovo písmo

Každý znak Braillova písma tvoří 6 bodů uspořádaných do obdélníku 2 x 3. Na každém z těchto bodů může nebo nemusí být do papíru vytlačena hmatatelná tečka. To dává 64 možných kombinací pro jednotlivá písmena, pokud prázdný znak (bez teček) považujeme za mezeru, zbývá nám 63 znaků.

Historie Braillova písma

Braillovo písmo vytvořil francouzský učitel Louis Braille (1809-1852), který ve třech letech oslepl následkem nehody. Ve dvanácti letech se setkal s vojákem Charlesem Barbiersem, který mu ukázal tajnou vojenskou abecedou určenou ke čtení za tmy. Abeceda využívala systém dvanácti vystouplých teček, byla však obtížně čitelná a tudíž nepoužitelná. Louis Braille počet teček zredukoval na šest a během následujících třech let ji ještě zdokonalil (tou dobou mu bylo teprve patnáct let!)

První kniha v Braillově písmu vyšla v roce 1829, velký zájem o ni však nebyl. Přestože Louis Braille své písmo průběžně vylepšoval (např. přidáním číslic a matematických symbolů), do jeho smrti se mezi slepými téměř nerozšířilo.

Základní znaky Braillova písma

Braillovo písmo v jednotlivých jazykových verzích se od sebe liší, např. slovenská základní sada se od české odlišuje v sedmi znacích. V některých jazycích také existují komplexnější formy Braillova písma, v nichž každý znak reprezentuje celou skupinu hlásek. V české verzi obsahuje i znaky s diakritikou. Existují i další znaky interpunkcí umožňující zapsat i složitější matematické záznamy.

Problémy Brailova písma

Základní nevýhodou Braillova písma je, že znaky jsou výrazně větší než znaky běžného barevného tisku. Typická velikost znaku je cca 7,5×5 mm, což umožňuje na běžné straně formátu A4 zaznamenat asi 800–900 znaků, přičemž běžným tiskem se na stejný rozměr vejde zhruba 4–5 tisíc znaků. Knihy v Braillově písmu jsou tudíž výrazně rozsáhlejší.

S touto nevýhodou souvisí i typografické problémy: jelikož na jeden řádek se vejde pouze asi 30 znaků, jen těžko se dají používat tabulky či jiné běžné formátovací postupy. Místo nich je třeba všechny informace psát sekvenčně, což jen dále zvýrazňuje potřebu zvýšeného rozsahu.

Další výraznou komplikací je linearita zápisu, což se projevuje zvláště při přepisu matematických, fyzikálních a chemických textů - i jednoduché rovnice mohou zabírat několik řádků.

Souřadnice naleznete v obrázcích, sem by se to nevešlo nebo by to bylo malé, jsou bez diakritiky a bez mezer.

KEŠ VRACEJTE TAK JAK BYLA VÍČKEM NAHORU