Dolni Lutyne a Vernovice Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Jednoduchá mysterka. Čtěte listing, je nutná domácí příprava. Na úvodních souřadnicích samozřejmě keš nehledejte. Trasa je ideální pro kolo. Asi se bude hodit dalekohled nebo kukátko, nějaká tužka a papír na poznámky. Kdo neumí počítat nebo má málo prstů, si vezme kalkulačku. Přidal jsem trošku humoru. Někomu se to nemusí líbit. Co naděláme. Nic. Příjemný odlov všem. A pokud můžu požádat, využijte krabku jen pro CWG nebo Geocoiny, Travel Bugy apod. Ať se tam nehromadí smetí.
Úvod
Tahle keš je o Dolní Lutyni. A o Věřňovicích - protože jsou spojené. Už 40 let. Hlavně to je o zajímavostech, které nejsou zas až tak běžné. Něco z dále uvedeného určitě znáte, ale vsadím se, že najdete i novinky. Nebo spíše stařinky. Ale jako informace novinky. Encyklopedické detaily, až na ty zajímavé, zde nehledejte. Na netu je jich dost. Držím nám palce, ať se pobavíte. Když se vám keš líbí, napište to do logu a řekněte to všem. Nelíbí? Tak si to nechte pro sebe. Nebo ne, jen to napište, ať všichni vidí, jací jste šťouralové.
Koukněte se na mapky, jak se oblast rozvíjela. Jak to vypadalo kdysi a jak teď.
První mapka je cca z roku 1780:
Další dvě z roku cca kolem 1840 a současnost. Je tam obrys pro porovnání.
A popojedem.
Věřňovice
Původní název Willmersdorf. První písemná zmínka o samostatné obci je z roku 1362, odkdy až do roku 1430 náležely k Dittmannsdorfu a později patřily různým vlastníkům. Roku 1572 připadly Věřňovice na dlouho ke vsi Deutsch Leuten kterou i s okolím zakoupil Václav Cigán ze Slupska (šikulka - vlastnil i kus Orlové). Od roku 1577 je držel Kašpar st. Vlček z Dobrozenice - to teda netuším, kde ty Dobrozenice jsou. Nebo byly. V roce 1700 zdědil panství František Taaffe, se kterým se ještě potkáme, a od něj ho v roce 1792 koupil Jan Larisch-Mönnich. V naší oblasti notoricky známý. Přeskočme do současnosti - od roku 1975 jsou opět součástí Dolní Lutyně.
Obcí prochází Hlavní ulice, která končí na hranicích s Polskem. Zde byl ještě nedávno hraniční přechod (kousek vpravo byl ještě jeden, ale tam asfalt nevede). Zbyly jen základy a hraniční kámen. Pokud půjdete dále, dojdete nad dálnici, s hezkým výhledem na projíždějící vozidla.
Obcí protéká řeka Olše (po našemu Olza). Je oblíbená mezi vodáky, pod mostem přes řeku je nebezpečný jez a staví se tam nástupní místo pro vodáky. Nebo už je postavené, ale jsou tam takové hromady hlíny, že to není poznat. Pod jezem se tvoří nebezpečný vodní válec, tak tam nelezte.
Oblast mezi hranicí a řekou je Významná evropská památka. Roste tam spousta rostlin, které neznám, také ptáků - žluva, ťuhýk, lejsek a další, a bydlí tam jezevec lesní a psík mývalovitý. Moc je nedrážděte, koušou. Ale stejně je neuvidíte, nejste v ZOO.
Co je jezevec a co psík snad poznáte.
V samotné obci, kousek od řeky, je Kaple sv. Isidora. Postavena okolo roku 1870 na místě původní zvonice ze začátku století. Vedle kaple stojí socha sv. Jana Nepomuckého a kamenný kříž.
Jelikož kapli uvidíte naživo, mám pro vás trochu netradiční pohled na FotoAuto Googlu s kaplí v pozadí.
Bylo by ještě několik zajímavostí, ale pro tentokrát už to stačí. Takže nějaké úkoly, ať se dostaneme dále.
Stage 1
Státní hranice, byla tady budka, po které zůstaly základy, a je tu hraniční kámen. Jsou na něm čísla. Sečtěte všechny číslice (celkem jsou 4) a součet si zapište jako A. Jsou to ty číslice, co jsou pod znakem GC na obrázku. Na kameni obrázek není, ale jsou to ty čísla, co jsou vidět od cesty.
Stage 2
Most přes řeku Olši. Z každé strany mostu je cedulka s číslem mostu. Opět, jak jinak, sečtěte všechny číslice z jedné cedule (je jich 6) a máte B. Jsou to ty bílé číslice v černém poli, jak nejsou vidět na obrázku. Jenom z jedné cedule! Těm co jsou aktivní a spočtou to z obou stran mostu, prorokuji neblahý konec při počítání souřadnic.
Stage 3
A teď trochu jinak. Kaple sv. Isidora má zezadu přilepený domek. Z ulice (U kaple) má domek štítovou stěnu, ve které je nahoře okýnko a v něm sádrová soška čehosi, co vypadá jako římský voják. V pravé ruce něco drží. Nebo ne? A tady se asi uplatní kukátko či dalekohled. Copak to tam asi má? Že by nic?
Je to meč?_________________C = 13
Je to dýka?_________________C = 23
Je to vědro?________________C = 31
Ruka je prázdná?____________C = 41
A tím se s Věřňovicemi rozloučíme a vydáme se na cestu do Dolní Lutyně. Za kolejema se dejte doleva a dostanete se všude, kam potřebujete.
Dolní Lutyně
První písemná zmínka o obci „Luthina“ pochází z roku 1305 při soupisu biskupských desátků - dneska se tomu říká daně. Ale vyjde to nastejno. Nějak se mi nepodařil zjistit význam toho názvu. Možná to má něco společného s novodobým Lutín. Strejda Google nabídl překlad z jazyka zulu - znamená to My. Ale to asi nebude to pravé ořechové. Později obec nesla název Deutsch Leuten - Německá Lutyně, ale doslovně Němečtí lidé, my bychom řekli němci. Hned vedle zase byla Polnisch Leuten, tohle si každý přeloží sám, což je dneska Lutyně - část Orlové. Od roku 1700 vlastnili dolnolutyňský statut hrabata Taaffové, kteří si tu vybudovali jako letní sídlo barokní zámek. V roce 1792 statek a panství koupil Jan Larisch Mönnich, toho znáte. Dneska je ze zámku ruina, ale k tomu se dostaneme.
Mezi nejznámější památky patří Rakusova stodola - Polygonální roubená stodola s doškovou střechou z roku 1805 v Neradu. Pamětníci vzpomenou - byla tu keš. Už není. Takže aspoň takto. Zrovna se opravuje, takže došky holt neuvidíte.
Další památkou je zámek. Původně pozdně renesanční z přelomu 16. a 17. století, přestavěn do barokního stylu v 18. století hrabětem Taafem. Od roku 1792 majetkem Larischů. Pak šel z ruky do ruky až skončil takto:
Ale snad se blýská na lepší časy. Dnes jej vlastní soukromníci (stejně jako rychvaldský zámek, a jak ten dnes vypadá, všichni víme) a z ruiny snad udělají něco pořádného. Nějakou verzi jsem dokonce našel:
Poslední významnou památkou je kostel sv. Jana Křtitele. Má vlastní keš, kdo ji neodlovil, tak honem tam. Tady se zmíním o některých utajených informacích. Pro ilustraci noční pohled:
Věděli jste, že kostel má keltské kořeny? Socha svatého Patrika je připomínkou toho, že téměř celou oblast tehdy vlastnil irský šlechtický rod Taaffů. Ten vlastnil Dolni Lutyni od roku 1700 do roku 1792. Mecenášem stavby kostela byl pravděpodobně Nicholas, 1. Graf von Taaffe, 6th Viscount Taaffe of Corren, 6th Baron of Ballymote, který byl "General Feldwachtmeister and Count of the Holy Roman Empire" (něco jako Vrchní ochránce a přítel Svaté říše římské - papežem udělovaný titul, nejspíš za pěkný balík). Erb rodu Taaffů je dodnes součástí průčelí kostela nad hlavním vchodem.
P.S. Ta socha je sv. Patrik, ne Taaf.
Jsou tady i jiné zajímavosti, např. další sochy kolem kostela, spousta křížů, pískovna - i když to už není co bývalo, jako děcka jsme se tam chodili koupat. Ale ještě jedna, možná nejzajímavější a hodně skrytá, se týká kostela.
První kostel nebo možná kaple byla nejspíš na území obce již v roce 1365. První doložené zmínky ovšem pocházejí z roku XXXX (neřeknu - budete to muset vyhledat). Z té doby se zachoval pouze vzácný zvon, který je dodnes zavěšen ve věži kostela.
Dolnlutyňský farář: „Je to jeden z nejstarších zvonů, který se v Těšínském Slezsku vůbec vyskytuje. Odlit byl pravděpodobně v Olomouci. Jeho zajímavostí je, že nebyl zabaven za žádné války. Visely tady vždy čtyři zvony, ty ostatní vždy za války zabavily vojska, tento jediný, který pochází ještě z dřevěného chrámu, jež tady stával před tímto zděným, zde zůstal dodnes."
Kdo nevěří, ať tam běží, zvon je tam furt ve věži.
Jenže to není všechno! Dolnolutyňský kostel se může pochlubit raritou, jakou minimálně v českých zemích nikde jinde nemají. Zvony ve věži tam odbíjejí stejnou melodii, jakou můžete slyšet ve slavné londýnské katedrále Westminster. Takže zaskočte do Dolní Lutyně a ušetříte cestu do Londýna. Před časem potřebovali opravit věžní hodiny, protože se jim předcházely, a tak povolali mistra, který čtvrt století sbíral zkušenosti ve Francii. Ten zmodernizoval hodiny a navrhnul faráři osadit všechny zvony moderními elektromagnetickými kladivy. A tak se zrodila dolnolutyňská zvonkohra.
A to je on, srdce mého šampión:
A to je vše. Nyní ještě nějaké úkoly, trochu myšleníčka a počtů ze základky a můžete vyrazit pro keš.
Stage 4 Souřadnice vás přivedou k již zmiňované Polygonální stodole. Když už tam budete a budete koukat na stodolu od souřadnic, tak se otočte a uvidíte modrobílý sloupek. Je na něm červená cedulka s písmenkem a číslem (snad tam vydrží). To uprostřed mezi nimi fakt není T, je to značka. Sečtěte číslo s písmenem (však si poradíte) a výsledné číslo si poznačte jako D.
Stage 5 Tady to bude trochu těžší. Pořádně se rozkoukejte, třeba něco najdete. Má to něco společného s tesařem, co někde něco nechal. Až to najdete, máte další písmeno - F. A dávejte bacha, kousek odtud mají houmlesáci letní tábor.
Stage 6 Poslední Stage. Taková virtuální. Domácí. Už se dočkáte. Ještě chvilku. Vydýchejte se. A teď se pozná, kdo se připravil doma. Protože tahle Stage je domácí úkol. Co jsem psal na začátku? "Čtěte listing, je nutná domácí příprava." Kdo poslouchá, má to v kapse. Protože vaším úkolem na závěr (no, vlastně to byl úvodní úkol, domácí) je zjistit, z kterého roku pocházejí první doložené zmínky o kostelu. V listingu je to označeno jako XXXX. Pak jednotlivé číslice sečtěte a výsledné dvojciferné číslo je hodnotou písmene G.
Malá nápověda. Čísla, která máte k písmenům, jsou vždy dvojciferná. Pro kontrolu si všechny čísla sečtěte. A znova. A ještě jednou. Až budete mít jen jednu číslici. Ciferace se tomu říká. Jestli vám vyjde 5, máte to dobře. Snad. Pokud ne - já za to nemůžu. Jestli se někdo diví, kde se ztratilo E, tak neztratilo. Schovalo se. Aby se někdo nedivil, proč je ve výpočtu souřadnice pro východní délku E na obou stranách. Kdo ví, co by z toho bylo. A kam by se dostal. Tak proto.
Teď si připravte prsty, pokud jste si hráli s cirkulárkou jako já tak kalkulačky (když jste si s ní hráli mockrát, tak někoho požádejte), a spočtěte si, kam pro krabku.
Souřadnice
N = A * B * D * F * G + 2 * A * C * C + 3 * B + 2
E = A * B * C * D * G - 2 * D * F * F - 2 * D * D * G - A * A
K samotné keši. Když máte správné souřadnice, najdete to. Můžete se umazat nebo orosit. I nějaký ten trn se najde. Také mravenci. Dva mne kousli. Dobře jim tak. Se vším se počítá, nejdete do divadla.
Ne že bych chtěl nějak pomáhat, ale když sečtete číslice souřadnic - všechny číslice, tedy všech 14!!! - dostanete číslo 55. A samozřejmě je nutno počítat s přesností GPS +- 5 m. Skrýš je přírodní, typický geoobjekt. Je třeba hýbat hřbetem jako Ivánek v Mrazíkovi.
Takže. Když jste dočetli až sem, máte svatou trpělivost. A fandím vám a držím palce. Vzhůru do boje.
Poznámka na závěr - parkoviště neuvádím, všude se dá dojet nebo zaparkovat.
A hlavně pamatujte, že nejste banda troglodytů, ale geokačeři. A podle toho se chovejte. Nelezte do cizích zahrad, nekraďte slepice, nepokřikujte na kolemjdoucí nebo starousedlíky, netrhejte kytičky a nelovte zvěř. Chovejte se prostě jako slušně vychovaní geokačeři.
Málem bych zapomněl. První tři/čtyři nálezci získali nehynoucí slávu a zapsali se do dějin této kešky zlatým písmem.
Additional Hints
(Decrypt)
Ifr wr i yvfgvath. Ab qboer, gnx:
Fgntr 5 - Xbhxrw xqr arpb arpuny grfne.
Svany - Xynfvxn. Cenphw fr ueorgrz wnxb Vinarx i Zenmvxbiv.