Blizko jest tajemny napis
ukryvajic klic k pokladu
Johánek z Pomuka
je od roku 1369 doložen jako veřejný notář arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Právě jako veřejný notář a posléze generální vikář je svědkem předhusitských reformních snah. Johánek z Pomuka přijal kněžské svěcení, a to jistě dříve než se stal v roce 1380 oltářníkem kaple sv. Erharda a Otýlie v katedrále sv. Víta. Naproti této kapli vyrostlo v době vrcholného baroka proslulé stříbrné mauzoleum sv. Jana Nepomuckého (do roku 1736). Ve stejném roce 1380 se Jan stává farářem u sv. Havla a působí nadále v různých církevních hodnostech např. jako kanovník u kostela sv. Jiljí a na Vyšehradě, kanovníkem metropolitní kapituly sv. Víta ale prokazatelně nikdy nebyl. Své vzdělání si Johánek doplňuje na Karlově universitě a doktorát práv získává v Padově (1382 – 1386). Mezi lety 1389 – 1393 dosahuje Jan vrcholu ve své církevní kariéře, neboť působí jako generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, jehož vztahy s králem Václavem IV. jsou (bohužel pro něj) čím dál tím více napjatější a pro arcibiskupovu "pravou ruku" nakonec osudné. Václav IV. a jeho přívrženci (tzv. milci) se snaží narušit moc arcibiskupa zřízením nového biskupství na statcích kladrubského opatství. Jenštejn se o této iniciativě dozvídá a po smrti stařičkého opata nechává ihned potvrdit opata nového, jeho volbu stvrdil právě Johánek z Pomuka. Rozzuřený král nechává některé arcibiskupské úředníky v Praze zajmout a mučit. Johánek následkům drsného mučení podléhá 20. 3. 1393 a jeho mrtvé tělo je v noci shozeno do Vltavy. Tolik krutá historie bez zářících zázraků, historie o muži, jehož subjektivní názory nám zůstaly zcela skryty...
sv. Jan Nepomucký
Tento světec vynikl jako prvomučedník zpovědního tajemství v katolické církvi (protomartyr poenitentiae), dále jako ochránce cti a proti vší zlé pomluvě a proti nařčení a vzýván byl i jako pomocník v úzkostech srdce. Svatý Jan se stal patronem české země a Bavorska (už v roce 1729), je patronem mostů, mlynářů, vorařů, ledařů, plavců a tonoucích a ochráncem proti povodním. Byl vnímán především jako ochránce kněží a zpovědníků, kazatelů a almužníků, přímluvce chudých a nemocných, dokonce i jako patron neplodných žen. Stal se i ručitelem klidné smrti, ochráncem proti moru, patronem bezpečného putování a šťastného návratu. Je vnímán postupně jako ochránce Prahy, ochránce proti Turkům (1683), stává se patronem vládnoucích Habsburků, významného šlechtického rodu Schwarzenberků (každý z tohoto rodu nese jméno Nepomuk) a rodiny Wunschwitzů, která nechala zřídit jeho proslulou a neustále dotýkanou sochu na Karlově mostě. Díky jezuitským misím se svatý Jan Nepomucký stává nejproslulejším svatým patronem českých zemí v zahraničí tj. v celém světě (nejen v Evropě).
legenda o sv. Janu Nepomuckém
Svatý Jan je v Balbínově legendě pojat jako kanovník od sv. Víta a děkan u Všech svatých, zvláště pak jako zpovědník a almužník královny Jany Bavorské, ale např. i jeptišek z kláštera sv. Jiří. Na Hradě se svatý Jan dostává do konfliktu s králem Václavem IV. a právě tam se završuje jeho obraz jako neohroženého, statečného a přesvědčeného kněze a mučedníka zpovědního tajemství, které nechce zvrácenému králi prozradit. Potom, co krutého krále napomíná za upečení nebohého kuchtíka, který špatně připravil kapouna, je krutě mučen, své trápení ale přežívá bez úhony… Jan se v legendě vroucně modlí ke Kristu a těsně před svou smrtí dokonce prorokuje o husitských bouřích, vystupuje příznačně také jako poutník k Palládiu země české (mariánský reliéf) ve Staré Boleslavi. Ihned po návratu ho král nechá utopit – nad řekou Vltavou se tak objevuje záře, ze které se později vyvine onen příznačný atribut pěti hvězd, jež odkazují snad k Panně Marii, spíše však poukazují na pět ran Kristových.
cerpano: http://nepomucky.baribal.cz/historie.html
Vícemilice
Vícemilice mají svoji bohatou historii. Připomínají se již roku 1349. Místo bylo velmi příhodné k osídlení. Svědčí o tom četné vykopávky kultury galské, halštatské, římské a rozsáhlé pohřebiště slovanské z 10. století n. l. Leží v údolí řeky Litavy a na svazích pahorkatiny, která se u strany severní a jižní svažuje k Litavě. Obec byla zpočátku zemědělská. Připomíná to i obecní pečeť. Má dělený štít. V horní polovině je strom, který má po levé straně radlici a po pravé půlměsíc. V dolní polovině jsou dvě plovoucí ryby. V obci byli i toufaři. Hlínu k výrobě brali z místní trati Toufarna. Vrchnost se často střídala a žádná nezanechala výrazné kulturní památky.
Rod Dobříkovských z Dobrčic dal postavit na kopečku za obcí barokní sochu Jana Nepomuckého. Je na ní latinský nápis, česky znějící:
"Bychom na vlnách života nezahynuli,
chraň nás, svatý Jene,
a když život tento skončí,
ku hvězdám pozvedni.
Prosí Tě Bernard s manželkou Janou
a zasvěcuje Ti erby svého rodu
a celé srdce svoje."
První písmena dávají chronologický letopočet třikrát 1711. U sochy byly vysázeny dvě lípy. Jedna stojí dodnes, druhá shořela při požáru panské šopy v roce 1918.
Hrádek u Nevojic
"Zaniklý hrad. Zmiňován r. 1353 v predikátu Jindřicha z Nevojic, významné osobnosti své doby. Pro zadlužení hrad postoupen r. 1392 věřitelům z Brna, těmi prodán Jakubu Končekovi z Turovic. R. 1406 přepsán Mikuláši z Ojnic. Zanikl v 15. – 16. stol. Místo leží asi 500 m od obce Nevojice, prozatím není spojitost s nimi potvrzena či vyvrácena. Dnes se nachází nad železniční tratí, která vede kolem silnice směrem na Slavkov. Místo s hrádkem dnes tvoří výraznou zalesněnou vyvýšeninu na okraji pole. Jeho východní část, lépe řečeno předpokládaný příkop je rozoraný a zarovnaný, přesto středový pahorek má výraznou výšku. Celé místo je však z velké části porostlé hustým křovím a proto neprostupné. Na jihu se zachovala část příkopu s náznakem valu. O charakteru místa není dosud rozhodnuto, jeho středověký původ bude potřeba teprve potvrdit či vyvrátit. Stejně tak příslušnost k zázemí, že patřilo k Nevojicím proto nelze vyloučit. Samotná obec Nevojice se poprvé připomíná v predikátu Jindřicha z Nevojic v roce 1353, je však podle kostela starší. Právě Jindřich dokázal v průběhu svého života mnohonásobně rozšířit svůj majetek, přesto ke konci života všechno utratil a dluhy vyřešil prodejem panství v roce 1392 svým věřitelům. Panství však ihned koupil Jakub Konček z Turovic. Posledním se roku 1464 píše po Nevojicích Mikuláš, po té byly připojeny k Bučovicím."
cerpano: Roman Řezáč, 12.11. 2004 - http://www.hrady.cz/index.php?OID=2677.