Tramping
Trampové.
Pojem tramp nebo i tremp pochází z angličtiny a používal se v Americe jako označení pro tuláka, nebo sezónního dělníka, často člověka nerespektujícího všeobecně vžité konvence okolní společnosti, či osobu pohybující se na okraji společnosti a vyhýbající se vžitým společenským uzancím a povinnostem.
Běžně šlo o osobu bezprávnou a bez majetku či společenského postavení. Do češtiny pojem "tramp" vstoupil pravděpodobně převzetím tohoto termínu z dobových překladů románů Jacka Londona začátkem minulého století. Obecně se jako zdroj pro tento pojem uvádí Londonův román Cesta (The Road).
Další inspirací byly dobové knihy a filmy tematicky čerpající z prostředí Divokého západu, například romány Karla Maye, Zane Greye, Jacka Shaefera, R. L. Stevensona, a různých překladových, převážně amerických autorů. Adekvátně bývá pojem tramping též označován slovem vandr či „vandrování“, což je významový posun od původního dnes již zastaralého významu tohoto slova; dále bývá označován též, slangovým výrazem čundr resp. „čundrák“, z původně německého "tschundern" – "toulat se".
Pojem "čundrák'" býval původně poměrně pejorativní označení, později ztratil svůj hanlivý význam a zlidověl. Vznik a popis hnutí Tramping je výrazně společenský fenomén, typický a charakteristický pro české a slovenské městské a průmyslové aglomerace, po vzniku samostatného Československa. Označuje neorganizované hnutí, jehož jádrem jsou převážně teenageři. Tramping jako hnutí jim umožňuje realizovat své představy o životě a klasické touhy mladých lidí po romantice, dobrodružství, vztazích založených na přátelství a vzájemné důvěře malých skupin, a na jednoduchém, srozumitelném a přírodním způsobu života, který si mohou dospívající teenageři, jinak svazovaní konvencemi urbanitní společnosti, vytvářet podle svých představ.
První trampové bývali obvykle lidé pocházející z chudších sociálních vrstev a nezaměstnaní, kterým tento způsob života společensky vyhovoval. Později, když se hnutí zpopularizovalo v širších vrstvách české společnosti, se k trampům řadili i teenageři ze středních vrstev, módně i z vyšších společenských vrstev, tzv. "astracháni".
Měšťákům s auty a s přepychovým pohodlím na výletě se říkalo "Paďouři" nebo mastňáci – zbyl po nich nepořádek a mastné papíry. Trampové měli úctu k přírodě, po jejich táboření nebylo ani stopy – vše po sobě uklidili.
Trempské vlajky
Trempové postupně objevovali tehdy ještě neosídlenou přírodu zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i v povodí řeky Berounky či v hlubokých lesích na Brdech či na jejich lesnatém předhůří, na Hřebenech. Tramping se ovšem posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů bývalého Československa.
V povodí Vltavy a Sázavy pak také vznikly první osady, po vzoru osad při osídlování Západu. Atributy trampingu Každá taková osada měla kromě svého originálního názvu (t.j. měla své neoficiální nezaměnitelné jméno) také svého šerifa a vlajku, po válce k těmto základním atributům přibyly i domovenky na rukávech bund a košil. („Předepsané“ umístění domovenky bylo na levém rukávu, půl stopy pod ramenním švem košile či bundy.) Na domovence byla zkratka T. O. (Trampská osada).
Bývali také trampové samotáři, ti měli zkratku T. S. (Tramp samotář) a svoje, zpravidla anglické jméno. Když tramp samotář potkal na vandru T. O., mohl se k nim přidat a byl přátelsky uvítán, pobyl s nimi, jak dlouho chtěl, a pak šel dál svou cestou – byla kamarádská volnost, nikdo nikoho neomezoval. Pokud jim byl sympatický, vyměnili si s ním adresu, a zvali ho každoročně na svůj výroční potlach, kde se s ním rádi zase uviděli. Jednotlivé osady dále také mívaly své osadní kapely a pěvecké sbory, které se pyšnily svými vlastními osadními písněmi.
Tyto trampské písně zněly a i doposud znějí u táboráků a osadních ohňů, mnohé z nich byly velmi úspěšné. Písně, jež se zpočátku šířily pouze ústním podáním, pak byly ale často komerčně vstřebány žánrem populární hudby a mnohé z nich posléze úspěšně téměř či zcela zlidověly (ze starých songů jmenujme kupř. veleznámou píseň Eduarda Ingriše Teskně hučí Niagara (1931) či původní trampskou hymnu Vlajka letí vzhůru od Jendy Kordy, z těch novějších pak Daňkovu píseň Rosa na kolejích či Ryvolovu píseň Bedna od whisky a mnohé jiné další). Doloženě nejstarší „trampskou“ písní je český text na hudební motiv anglického tradicionálu.
Autorem je František Hvížďálek a píseň se jmenuje San Caroline. Píseň vyšla poprvé tiskem v nakladatelství Fr. Kovařík v roce 1917. Velmi významnou složkou osadního života trampů býval vždy také sport povětšinou provozovaný v přírodě, kupř. lukostřelba, lasování, lyžování a zimní a horská turistika, vodní turistika, respektive vodáctví, trampská atletika (třeba vrhy různými předměty na dálku či na cíl – kupř. vrhy sekerou, dřevěnou kládou či hody oštěpem nebo krumpáčem). Ze známých kolektivních sportů byl vždy významný klasický volejbal či původem čistě český trampský sport, dnes už celosvětově rozšířený, nohejbal (čili trampský fotbal) a další přírodní sporty a lidové zábavy. Trampské hnutí je primárně založeno na přátelství či kamarádství, přirozeném humanismu, elementární úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě, jakož i na úctě ke svobodě každého člověka. Z lesní moudrosti, resp. od woodcraftu, tramping neformálně přebírá zákony a zásady, které prvně formuloval americký spisovatel E. T. Seton. Vnější atributy trampingu se mění, ale tyto základy a zásady jsou neměnné a jsou platné dodnes.
Mezi dnes už světově proslulé české trempy patřil i vynikající český grafik, ilustrátor a malíř Zdeněk Burian a mnozí jiní. Historie trampingu Nejstarší známá česká osada byla založena kolem roku 1918 na Vltavě v místě zvaném Svatojánské proudy, dnes zatopeném hladinou štěchovické přehradní nádrže. Původně bezejmenná skupinka bývalých pražských skautů časem z recese přejmenovala místo, kam jezdili o víkendech, na „Roaring Camp“ (Tábor řvavých) podle povídky Breta Harta. Později, současně s oficiálním vznikem trampské osady, byla přejmenována na „Ztracenou naději“. Předválečná historie trampingu z dob jeho prvopočátků je známa díky osobnosti Boba Hurikána a jeho knize Dějiny Trampingu, popisující zlomkovitě některá známější místa, kam předváleční trampové (hlavně pražští) jezdili, a osady, které dotyčný autor znával. Hurikánova kniha je sice poměrně rozsáhlá, ovšem v kontextu je jen amatérským a vcelku emociálně laděným popisem doby, některých známějších událostí historie trampingu a určitých vybraných fakt řazených do knihy bez ladu a skladu, nečiní si nárok na kompletní ani odborné hodnocení hnutí zvaného tramping. Odborné hodnocení fenoménu zvaného tramping ze sociálních a sociologických kriterií, stejně jako popis novodobé historie trampingu, zpracovaný ve vší komplexnosti, zejména v období po druhé světové válce (a to až do roku 1989) na své kvalitní literárně pojaté historické zpracování teprve čeká. Z historického hlediska lze odhadovat (přesné údaje nejsou, a pravděpodobně nikdy nebudou k dispozici, důvodem je neorganizovanost a regionální roztříštěnost trampského hnutí, stejně jako jeho filozofie neorganizované samostatnosti), že trampingu jako hnutí se v průběhu posledních cca 100 let jeho dosavadní existence aktivně účastnilo několik set tisíc lidí celkem asi pěti po sobě následujících generací.
Počet jednotlivých trampských skupin (trampské party a osady), které se dobově věnovaly aktivitám trampingu, je v celém průběhu této doby odhadován na cca 30 až 40 tisíc (některé odhady mluví až o osmdesáti tisících). Moderní tramping a kulturní dění Český tramping měl po celou dobu své existence velký vliv také na hudební dění zejména v oblasti české lidové a české populární hudby. A platilo to nejen pro období první republiky. Po druhé světové válce se to také velmi projevilo – mimo jiné třeba velkým rozmachem hudebních žánrů folk, country & western music doplněném o původní tradiční i moderní trampskou hudbu. Celou tuto skupinu hudebních žánrů moderní trampské a skautské hnutí vždy považovalo tak trochu za svou a dosti často se s ní i výrazně ztotožňovalo. Moderní trempové měli i svůj vliv na vznik specificky trampského písničkářství a s ním spojeného literárního dění na poli trampské literatury, zejména na poli kvalitní poezie. Mezi moderními trampy bychom také našli řadu vynikajících výtvarníků a fotografů, kteří při pobytu v přírodě čerpali (a až doposud stále čerpají) nejen svoji tvůrčí inspiraci ale především svou základní životní energii.
Tramping, společenský fenomén doby Jakožto svobodomyslné občanské lidové hnutí to tramping (spolu s oběma příbuznými hnutími skautingem a lesní moudrostí) v dobách totalitních vlád neměl nikdy lehké. Všechna tato hnutí byla totalitními režimy často dosti nevybíravým způsobem potlačována a uzurpována. Projevovalo se to v praxi všelijak: kontroly StB na nádražích, bourání trampských bud na Brdech i jinde, rozhánění potlachů Veřejnou bezpečností, párání domovenek na rukávech bund a košil, zákazy skautské činnosti, násilné obsazování skautských kluboven, krádeže kronik, atd. Skauty a trampy neměl vůbec rád komunistický režim, v minulosti však nebyl po chuti ani nacistickému totalitnímu režimu. Vždyť právě z řad trampů a bývalých skautů se rekrutovalo velké množství lidí aktivně činných v protinacistickém odboji za druhé světové války. Velká svobodomyslnost, volnost, neformálnost, obdiv k západní kultuře, důraz na prosté lidské bratrství a humanismus, politický liberalismus, láska a úcta k přírodě a mnohé jiné projevy těchto hnutí – jednalo se vždy o společenské jevy a procesy, které totalitním režimům (slušně řečeno) nikdy příliš nevyhovovaly a nebyly jim po chuti.
V dnešní době se setkáváme s názory, že klasický tramping i skauting, tak jak ho známe z dějin 20. století, je již definitivně překonanou minulostí a že je již de facto mrtvým hnutím. I na toto téma probíhá v současné společnosti dosti živá diskuse a téma se zdá značně otevřené, tato záležitost není plně a uspokojivě vysvětlena dodnes. Velký společenský pohyb a změny, jež nastaly po událostech z listopadu roku 1989 poznamenaly bezpochyby i trampské hnutí. Jisté ale je, že všechna tři příbuzná hnutí (t.j. tramping, skauting a lesní moudrost) našla své moderní myšlenkové ekvivalenty v mnoha jiných občanských hnutích a lidových iniciativách zaměřených kupř. na ochranu přírody a krajiny, na ekologii či na ochranu památek a životního prostředí apod.
Nelze také nevidět, že i mnohá současná moderní sportovní odvětví dnes velmi aktivně provozovaná v přírodě (tzv. "outdoor" aktivity) mají svůj reálný předobraz v některých starších formách trampského či skautského sportování a pobytu v přírodě. Stále živé je především vodáctví, pěší či lyžařská turistika, táboření v přírodě, horolezectví, jezdectví a další sportovní či rekreační aktivity. Poměrně zajímavý obraz života trampů z období první republiky přináší humoristický román Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem „Dobrodružství šesti trampů“, který uvádí zajímavá svědectví z doby dávno minulé, ale je přijímán současnými trampy jako jedno ze základních věrných literárních děl.
A co je možno najít na zadním přebalu knihy, která vyšla v nedávné době znovu jako reedice starého díla: Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí, je díky jedinečnému vyprávěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si připomínáme, vznikl v tehdejší Československé televizi v roce 1969.