STRÁŽ OBRANY STÁTU
Stráž obrany státu (SOS) byla jednotnou ozbrojenou složkou založenou na základě vládního nařízení č. 270/1936 sb. (schváleno 23. října 1936). Existovala a působila v letech 1936–1939. Celkem padlo 312 příslušníků SOS, přezdívaných podle zkratky jako „sosáci. " Tolik takové suché konstatování z wikipedie, které nám příslušnících těchto jednotek a jejich odvaze neřekne prakticky nic. Ba ani ten počet padlých není pravděpodobně správně. A kolik jich přesně bylo, se dnes můžeme jen dohadovat (před pár dny sem četl článek, že v německém archivu byl nalezen zápis hrdinného člena fraikorpsu odněkud ze Šumavy, který vyrušil rabující členy SOS a hrdinně se jim postavil se zbraní v ruce na odpor. Při tom minimálně dva zabil. V českých archivech však zpráva o podobném incidentu chybí, takže buď se nikomu nic nestalo nebo si onen hrdina jen dodatečně honil triko viz. ).
Stráž obrany státu byla tvořena příslušníky finanční stráže, četnictva, státní polici a vojenských posil. Podle vládního nařízení se počítalo i se zapojením členů ze "státně spolehlivých organizací". V roce 1938 tak k SOS patřili i členové Sokola, střeleckých jednot, Rote Wehr, zaměstnanci Československých státních drah, státně spolehliví jednotlivci.
Důvod pro ustavení této organizace byl v zásadě prostý - poskytnout armádě čas k obsazení a plné aktivaci pohraničních opevnění. Z toho důvodu byly k jednotkám SOS zařazování občané, kteří bydleli v blízkosti místa, kde se jednotka SOS nacházela. Záměr by takový, aby se v případě vyhlášení pohotovosti dostavili členové stráže na určené místo, kde byli vystrojeni a vyzbrojeni a mohli prakticky okamžitě (v řádu minut, max. hodin) zaujmout určené postavení a být připraveni k obraně. Tím se měl získat dostatek času k nástupu do opevnění - zejména tam, kde ho měli obsazovat mobilizovaní vojáci se počítalo s dobou v řádu dní . Je potřeba uvést, že se mělo jednat hlavně o čas k obsazení opevnění lehkého, oproti zažitému omylu (jinak téměř dokumentární Vávrovy Dny zrady byl co se obsazení a výzbroje opevnění hodně nepřesné. A bohužel záměrně, aby se předvedlo jak bylo vše připravené a jak moc nás západ nechal na holičkách), že mobilizovaní příslušníci obsazovali opevnění jako celek. Co se týče těžkého opevnění bylo obsazováno prezenčním mužstvem ( za tím účelem byla v blízkosti budována kasárna) a navíc už v době míru se na objektu vždy nacházela polovina posádky. K obraně státu byla sice prioritně určena československá branná moc, ale v případě bleskového napadení by mohla její reakce přijít pozdě.
SOS byla organizována po praporech - dle původních plánů jich mělo být 38 do roku 1938 jich bylo zřízeno 31 (30 pohraničních jeden vnitrozemský v Praze). Prapor se dále dělil na roty, čety a družstva. Družstvo bylo tvořeno 12 až 15 muži a ve výzbroji byly pušky, karabiny a pistole. V roce 1938 se pak k SOS dostaly i lehké kulomety a granáty.
Prapor SOS se dělil na 3 části:
sled pozorovací v blízkosti hranice, připraven v případě nenadálého útoku k obraně
sled odporu - ten měl donutit nepřítele ke zpomalení
sled záloh
Jednotky SOS byly organizovány od jara 1937 do cca května 1938, tedy do tzv. malé mobilizace. Od té doby byly družstva SOS prakticky až do září 1938 na svých stanovištích.
Dne 20. května ve 22 hodin v noci bylo rozhodnuto o vyhlášení ostrahy hranic - to na základě informací našich zpravodajských služeb (jednalo se o zprávy o soustředění německých sil u hrannic a organizace akce, jenž by zadala důvod k ozbrojené intervenci). Hlavní štáb armády nařídil ostrahu hranic ve 22 hodin heslem „Zborov“. Prvními družstva, aktivovaná již jen vyhlášením ostrahy stranic (jednalo se o většinou o kádry z finanční stráže a vojenské posily, zaujala svá bojová stanoviště krátce po půlnoci 21. května. Poslední družstva pozorovacího sledu zaujala svá postavení nad ránem 21. května a po rozednění zaujímala obranné postavení družstva sledu odporu z vnitrozemí. Během dopoledne zaujala obranné postavení v pohraničí republiky celá sestava Stráže obrany státu. V následujících dnech byla zdokonalovala svá obranná stanoviště, zbyly zřizovány zátarasy, ale i prováděna běžná hlídková činnost. Květnová mimořádná opatření, jejich rozsah, ráznost a důslednost byla velkým překvapením pro Němce z našeho pohraničí i když ukázaly na řadu nedostatků - některá družstva odešla na pozice nevyzbrojena, neboť pušky jim ještě nebyly přiděleny, nebyl dostatek lehkých kulometů apod.
Od 8. června, kdy byla zrušena ostraha hranic a propuštěny vojenské posily zůstaly na pozicích už jen členové finanční stráže.
Od září se situace v pohraničí přiostřovala. Dne 12. září však Hitlerův projev v Norimberku zažehl "jiskru pod soudkem s prachem" a v pohraničí vypuklo protičeské povstání a můžeme říci, že až do cca půlky října si členové SOS neodpočinuli. Boje a útoky ze strany Sudetoněmeckého Freikorpsu byly na denním pořádku a mnohde je neukončil ani podpis mnichovské dohody. Z této doby jsou asi nejznámější boje o celnici v Čížově, vypálení celnice v Bartošovicích, Habarticích či Pomezních boudách, obsazení prakticky celého šluknovského a chebského výběžku povstalci (sem se čs. státní moc vrátila až v květnu 1945) a další. Mnohde se tak dělo za podpory jednotek SS a SA.
Asi poslední výraznější ozbrojené vystoupení pak SOS čekalo až po 15. březnu 1939, kdy na Podkarpatské Rusi vypuklo (po odtržení Slovenského státu) povstání nacionalistů a naše jednotky se právě za podpory SOS stahovaly do Čech.
K pochopení odhodlanosti a odvahy členů jednotek SOS je potřeba si uvědomit následující:
Příslušníci těchto jednotek sloužili přímo na hranici, v prostředí, které jim nebylo vůbec přátelské a mnohdy jim to dávalo velmi nevybíravým způsobem najevo (vypálená a vyrabované byty, útoky na rodinné příslušníky). Navíc linie pevnosti šla většinou po hřebenech hor a hranice procházela ještě před tímto hřebenem. Takže i když jsme měli linii opevněni chránící republiku, tito hrdinové sloužili před ni a vláda z obavy, před možným propagandistickým zneužitím nasazení vojska v těchto oblastech, prakticky zakazovala aby jim posádky opevnění šly na pomoc (druhou věcí bylo zajištění obsazenosti objektu). Takže tito lidé věděli, že jsou v tom sami a nikdo jim na pomoc nepřijde (pokud by vypukl boj v celém pohraničí nebyl dostatek výpadových oddílů). A ustoupit sice bylo kam, ale kdyby byl blízký kontakt s nepřítelem, tak byla i tato možnost spíše teoretická, protože posádky opevnění měli za úkol zajistit, aby neprošel nepřítel......
Vzhledem k tomu, že v roce 1942 exilová vláda v Londýně vyhlásila 17. září 1938 (tedy den, kdy vznikl Sudetoněmecký Freikorps) za den, kdy ČSR vstoupilo do válečného stavu s Německem, lze bez nadsázky tvrdit, že činnost SOS (v září 1938 byl její stav 29.611 mužů) byla největší akcí našich mocenských sil na našem území v historii 2. sv.války a ČSR vůbec
Kdo chce více informací nechť zabrousí třeba sem nebo si sežene úžasné trojdílné vzpomínky členů SOS.
Pomníček členům SOS v podzemí tvrze Bouda
O Keši
Tato jednoduchá wherigo Vás má za úkol přenést do léta roku 1938, kdy absolvujete jednu kontroly stráží na linii pevnostních objektů. Zažijete ji v kůži poručíka pěchoty Stanislava Kameníka - v září 1938 jednoho z velitelů pěchoty tvrze Bouda. Díky jeho deníku a vzpomínkám víme mnoho podrobností nejen o připravenosti objektů, ale i o náladě mezi mužstvem.
Cestou, která je dlouhá cca 5,5km vzdušnou čarou (takže kolem 7) Vás budeme upozorňovat i na blízké tradičky. Ale jen ty opravdu blízké - vesměs ty, které jsou přímo u objektů, kolem kterých půjdete.
O tom co je potřeba udělat s navigací před hraním wheriga se rozepisovat nebudu, snad to není vaše první a máte to dobře zmáknuté. CARTRIDGE STAHUJTE ZDE
Doporučuji si pro odlov vyhradit celý den – wherigo samotné Vám zabere tak 2-3 hodinky a nějaké 1,5-2 hodiny počítejte na cestu zpět. Navíc v prostoru konce wheriga je spousta dalších zajímavých věcí k vidění a lovení – pokud chcete všechno zvládnout doporučuji vyrazit na trasu nejpozději tak kolem 10 hodiny.
Poděkování
Muzeu na tvrzi Bouda a všem jeho dobrovolným pracovníkům - za vstřícnost a práci, kterou odvádějí
Fanda199 - Eva - tvroba cartridge Milan - betatest
Cyberfann - fotografie použitá v listingu
Ištván - betatest a výroba skrýší