ČESKOSLOVENSKÉ OPEVNĚNÍ
Troška historie
S výstavbou opevnění započalo Československo v polovině 30tých let minulého století reagujíc tak na čím dál více zřejmé mocenské ambice hitlerovského Německa. V úvahu tehdy připadaly pouze dva způsoby obrany našeho území. Vybudování plně mobilní a motorizované armády, jejíž vetší či menší jednotky by operovaly v potřebných prostorech nebo právě koncepce pohraničních opevnění.
Jak se později ukázalo, bylo by možná výhodnější budovat plně mobilní armádu, ale přednost dostalo opevnění. Nemalý fakt na tom hrála skutečnost, že tuto koncepci razil i náš hlaví spojenec Francie, ale i skutečnost, že tvar našeho území byl pro obranu motorizovanou armádou, vzhledem ke stavu silniční a železniční sítě, značně nevýhodný. Československá republika měla společné hranice s Německem v délce 1545 km, s Polskem v délce 984 km, s Maďarskem v délce 832 km, s Rumunskem v délce 201 km a s Rakouskem v délce 558 km. Z toho se za bezpečné daly až do roku 1938 považovat pouze úseky společné hranice s Rakouskem a Rumunskem. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 pak už pouze hranice s Rumunskem s tím, že historické Země Koruny české byly prakticky celé obklíčené nepřátelským Německem. K tomu, aby mohla mobilní armáda účinně bránit tak dlouhou hranici, však neměla nejen dostatek vojáků, ale prakticky i nedostatek obyvatel. Oproti tomu opevnění umožňovalo potřebnou ochranu s nepoměrně menším počtem vojáků a ještě zbyly volné síly na mobilní složky, které by zasahovaly tam, kde bylo potřeba.
Oproti francouzskému vzoru nebyla plánována ochrana celé ohrožené hranice těžkými objekty, ale objekty lehkými. V případě války bylo plánováno, že těžké objekty budou krýt sever a jih republiky proti útoku, který by republiku rozpůlil a armáda a důležité úřady se budou postupně stahovat od západu směrem na Slovensko, do doby než zasáhnou spojenci zejm. pak Francie. I z toho důvodu měly být budovány vnitrozemské (ústupové) příčky. První z nich na řece Vltavě, druha na Česko-moravském pomezí a třetí na pomezí Moravsko-slovenském. Dalším odklonem od francouzské koncepce bylo předsunutí těžkých objektů před objekty lehké, kdy těžké objekty měli zlikvidovat hlavní síly útočníka a objekty lehké měli už jen funkci jakoby dočisťovací.
Výstavba opevnění
Pomineme-li stavby na bratislavském předmostí Petržalka z roku 1934, (jednalo se o takříkajíc partyzánskou akci gen. Šnejdárka, která proběhla bez jakékoli konzultace s vyšším velitelstvím) byl první krátce před Vánocemi roku 1935 vybetonován první moderní pevnostní objekt v historii samostatné ČSR. K tomu vedla dlouhá a nesnadná cesta - od prvních průzkumů v terénu v roce 1934, přes vznik prvních konstrukčních dat (zima 1934/35); vznik Ředitelství Opevňovacích Prací (ŘOP) v březnu 1935 a přes první neveřejné soutěže na výstavbu. Ale ani betonáž prvního objektu neznamenala, že je vše připraveno a domyšleno. Teprve v roce 1937 byl přijat tzv. "Husárkův konečný program", který stanovoval konečnou podobu opevnění ČSR a harmonogram jeho výstavby. Konec se předpokládal až do začátku 50tých let (1951/52) a počítal s investicemi ve výši cca 30mld. korun. Mělo vzniknout 1276 objektů těžkých a 15 463 objektů lehkých. Do září 1938 se podařilo proinvestovat cca 1/3 a vzniklo 263 těžkých objektů a cca 10 000 objektů lehkých.
Lehké opevnění
Po začátku výstavby těžkých objektů v roce 1935 se o rok později rozběhla i výstavba lehkého opevnění. Jednalo se o konstrukce jednoduchá kulometná hnízda určená zejména pro čelní palby. Tyto až na výjimky dvou (typy A a B) či třístrílnové (typ C) objekty nesly označení lo vz36. Během roku 1936 jich bylo postaveno cca 800, ale už tehdy si ŘOP uvědomil zastaralost těchto objektů - vybavení bylo minimální, nebyly stavěny v linii,ale spíše jako opevněné shluky a díky střílnám otočeným k nepříteli byly snadno odhalitelné. Navíc ani po konstrukční stránce už nevyhovovaly nárokům kladeným na pevnostní objekty. Jejich výhodou pak byla možnost vedení dalekých čelních paleb a jejich minimální velikost, díky které byly tehdejšími zbraněmi praktiky nezasažitelné (pokud by k zásahu došlo, tak jen shodou šťastných náhod).
Proto byl v zimě 1936/37 zkonstruován a přijat "do výzbroje" lo vz. 37. Jednalo se de facto o zmenšeninu objetu těžkého a jednalo se bez nadsázky o nejlepší lehký objekt své doby. Bylo konstruován nejen v 5 základních variantách (A-E), které se lišily počtem a pozicí střílen, ale existovaly i plány pro objekty dělostřelecké (F-H a K1-K4). V případě specifických potřeb pak vznikaly i objekty atypické (dvoupatrové, prodloužené apod.). Objekty A-E byly určeny pro 3-7 mužů (dle typu). V případě umístění ve svahu byly konstruovány objekty šikmé (nakloněné) či lomené (mají schodiště), v případě umístění na exponovaném místě pak objekty zesílené či zesílené jen částečně. Naopak v místech kde se nepředpokládal útok silnějších zbraní vznikaly objekty zeslabené či částečně zeslabené. Ač se jednalo o typizované objekty, u kterých se předpokládalo jen "posazení" projektu do terénu, je známo více než 140 různých modifikací. Tyto objety narozdíl od vz.36 už byly vybaveny lafetací, jednoduchou ventilací a periskopy. Jedná se o bezesporu nejznámější typ objektu našeho opevnění lidově označovaný jako řopík. Těchto objektů pak bylo postaveno více než 9 000. Doba výstavby jednoho objektu byla cca 60 dní. Navíc nároky na pevnost konstrukce těchto objektů už prakticky kopírovala nároky pro objekty těžké.
Ve výzbroji lehkých objektů byly zejména lehké kulomety vz. 26 a dále pak těžké kulomety vz. 24 či 37. U některých objektů pak bylo plánováno použití protitankové pušky.
U lehkých objektů se nepředpokládalo jejich trvalé obsazení vojskem, stejně tak objekt neměl být v boji dlouhodoběji samostatný. Vodu si do objektu musela osádka donášet a toaletu si vybudovat někde v blízkosti objektu.
Těžké opevnění
U konstrukce opevnění těžkého se postupovalo jiným způsobem než u objektů lehkých. Zatímco u lehkých objektů se dle požadavků z terénu vybral typ objektu "z katalogu" a ten se postavil, u opevnění těžkého byl každý srub konstruován jako unikátní stavba (až po anšlusu Rakouska, v době, kdy již bylo vyprojektováno více než 300 objektů, se některé projekty začaly používat i jinde). Dle požadavků na úkoly objektu se určil typ a směr hlavních zbraní, dle úhlu os jejich střílen se pak řešil vstup do objektu, dle zalomení vstupu pak umístění filtrovny a strojovny a dále pak další nezbytné součásti objektu. Těžké objekty byly narozdíl od lehkých konstruovány jako dvoupatrové (i když i tady se najdou výjimky, ale ty byly vynucené množstvím spodní vody) a nad stropnici objektu s vystupujícími věžemi. Těžké objekty byly označovány jako sruby.
Dle umístění v terénu a úkolů na objekt kladených rozeznáváme 6 stupňů odolnosti (1,2 a I, II, III, IV). Objekty odolnosti 1 a 2 byly určeny do méně exponovaných úseků a do úseků na hřebenech hor či v těžko průstupném terénu, kde se nepředpokládal útok tankových vojsk Naproti tomu odolnost IV byla určena výhradně pro tvrzové objekty.
Jak již bylo zmíněno těžké objekty se stavěly na severní a od roku 1938 pak také na jižní hranici ČSR jako ochrana před napadením území z boku. Na severní hranici pak měla být linie objektů na důležitých místech zesílena tvrzemi. Tvrzí se rozumí soubor srubů vzájemně propojených podzemím a mající ve výzbroji dělostřelecké zbraně. Plán byl takový, aby každý kousek nejexponovanější části linie (mezi Bohumínem a Krkonošemi) byl postřelován dělostřelectvem některé z tvrzí. Celkem jich tak bylo plánováno 15 (postavené Smolkov, Hůrka, Bouda, Adam, Hanička; rozestavěné Orel, Šibenice, Skutina, Dobrošov, Stachelberg; nezapočaté Milotický vrch, Orlík, Kronfelzof, Jírová hora, Poustka).
Ve výzbroji těžkých objektů najdeme lk vz. 26, tk vz. 37, 47mm protitankový kanón vz 36, 90mm minomet, 50mm minomet do zvonu. V případě tvrzí pak i 100mm houfnice a 120mm minomety.Ve všech případech se jednalo o jedny z nejmodernějších zbraní své doby.
U srubů už byla plánována větší samostatnost než v případě lehkých objektů - už v době míru už byl obsazen posádkou. Doba, po kterou měl objekt samostatně odolávat byla cca jedem měsíc. Z toho důvodu zde byly krom ubykací i moderní toalety, tekoucí voda, příslušné dávky potravin a munice, zdroj elektrické energie apod. Pokud to bylo možné, tak byly objekty zásobovány z kasáren jídlem a části posádky se pravidelně střídal. Využívání vymožeností jako toalety bylo zakázáno (u objektů vznikaly často kadibudky a také různé přístřešky neboť pobyt v čerstvě dokončených objektech nebyl právě příjemný).
Věřím, že tento základní exkurs Vám zatím stačí a zájemci si další informace najdou sami. A nebo navštivte některé z muzeí.
JAK NA KEŠ
Je to celkem snadné - stačí odpovědět pár jednoduchých otázek. Měl by stačit listing nebo selský rozum.
A - Na obrázku je objekt velmi jednoduché konstrukce určený zejména pro čelní palby. Jedná se o
lehký objekt vz. 37 = 3
lehký objekt vz. 36 = 4
srub = 0
B - Na jediné známé barevné dobové fotografii vidíte náš asi nejpopulárnější typ objektu
lehký objekt vz. 37 = 4
lehký objekt vz. 36 = 5
srub = 0
C-Na obrázku vidíte největší objekt našeho opevnění. Jaký byl souhrnný název pro tyto "velké" objekty
lehký objekt vz. 37 = 6
lehký objekt vz. 36 = 7
srub = 1
D-Skupina těžkých objektů vzájemně propojená podzemím a vybavená dělostřeleckými zbraněmi se nazývá
Opěrný bod = 8
Dělostřelecké hnízdo = 6
Tvrz =2
E-Který stupeň odolnosti těžkého objektu neexistoval (E je správná odpověď)
a - 2
b - 4
c - III
F-Celkem bylo postaveno cca kolik objektů lehkého opevnění
5000 = 9
10000 = 0
15000 = 1
G-Výstavba našeho opevnění probíhala v období
1935 - září 1938 = 6
1918 - 1938 = 5
1933 - březen 1939 = 1
H- Ač byly těžké objetkty moderně vybaveny, rozhodně v nich nehledejte
Splachovací záchod a umývárnu s tekoucí vodou = 7
Vzduchotechniku, filtraci a strojovnu s e zdrojem el. energie = 2
Prodejnu ARMA = 5
I-Kromě palebné podpory linie objektů a palby na německý železniční uzel Mittewalde, byla tvrz Bouda stavěna i jako
Zimoviště chráněného druhu netopýra = 3
Propagandistický objekt určený pro návštěvy státních návštěv a filmařů (proto měla jen omezené množství druhu zbraní) = 5
Důležitý opěrný bod na konci druhé vnitrozemské "ústupové" příčky = 0
Keš pak naleznete na souřadnicích
N 50° 0A.BCD E 16° EF.GHI
Poděkování
Muzeu na tvrzi Bouda a všem jeho dobrovolným pracovníkům - za vstřícnost a práci, kterou odvádějí
Fanda199 -Milan - betatest
Ištván - betatest a výroba skrýší