Homeopatická keš
O homeopatii snad každý už něco slyšel. Někteří ji pokládají za zázračnou léčebnou metodu snad na všechny neduhy, jiní ji zavrhují jako nevědeckou, ba přímo pavědeckou. Ale máloco je buď černé nebo bílé, a tak ani u homeopatie to zřejmě nebude jiné.
Pár léků z homeopatické lékárničky.
Co je to homeopatie?
Je to léčebná metoda, která léčí opačným způsobem než klasická medicína. Bojuje-li člověk s nějakou infekcí způsobenou bacily citlivými na antibiotika, pak mu lékař konvenční medicíny nasadí vhodné antibiotikum, které bacily zahubí, nebo aspoň zabrání jejich množení a tím ulehčí obranným mechanizmům pacienta infekci přemoci. Naproti tomu homeopat léčí podobné podobným: hledá podobnost mezi příznaky, které má pacient a příznaky, které vyvolává požití nebo přímo otrava nějakou látkou. Choroby se podle homeopatického zákona podobnosti mají léčit takovým lékem, který u zdravého vyvolává stejné příznaky, jako choroba. Tak to formuloval zakladatel homeopatie S. Hahnemann před více než 200 lety. Takový lék podaný ve velkém ředění působí opačně, to znamená, že nějakým způsobem mobilizuje pacientovy obranné mechanizmy a tím pádem neškodí, ale pomáhá. Např. dotyk s kůží ropuchy obecné může u citlivého jedince způsobit na jeho pokožce podráždění s puchýři. A tak při podobném obrazu (třeba při pásovém oparu, ekzému s puchýři nebo po popálenině 2. stupně) podaný lék Rana buffo (skutečně připravený z výměšku jedových žláz této žáby) mu pomůže se s touto kožní afekcí snadněji vypořádat. Nebo jiný příklad: při infekční žloutence jsou mikroskopické i makroskopické změny na játrech podobné stavu po otravě fosforem, takže homeopatický lék připravený z fosforu (Phosphorus) dodá tělu informaci, že je otráveno fosforem. Tělo se tak hned dozví, co má dělat (hlavně ochránit jaterní buňky) a také to udělá. A je úplně jedno, jestli jaterním buňkám zrovna ubližují viry infekční hepatitidy nebo molekuly vysoce jedovatého fosforu. Infekce sice proběhne, ale včas informovaná játra jsou postižena podstatně méně a rychleji se zotaví k normálu. Aspoň tak to vykládá homeopatická teorie.
Zajímavý je způsob přípravy léků. Např. při výrobě léku Apis mellifica se vloží jedna včela medonosná (lat. Apis mellifica) do nádobky s lihem. Nechá se asi 3 týdny vyluhovat, čímž vznikne matečná tinktura. Z tohoto roztoku se odebere např. jeden mililitr, dolije se 99 ml rozpouštědla (obvykle 70 – 90% lihového roztoku) a tato směs se důkladně protřepe. Třepání se říká dynamizace, bez ní prý lék neúčinkuje. Roztok 1:100 se označí jako ředění 1 CH (Centezimální Hahnemannovské ředění). A znova: odlije se z 1CH roztoku do další (prázdné) lahvičky 1 ml, dolije se 99 ml rozpouštědla, protřepe a tak dostaneme ředění 2 CH. A tak dále. Posledním roztokem se impregnují cukrové kuličky, ty se vsypou do plastových obalů a distribuují lékárnám. Běžně se vyrábějí léky v ředěních 5, 9, 15 a 30 CH (jsou i 200, 1000 a víc CH), v decimálních ředěních D a X a korsakovských ředěních K (např. u Oscillococcina). Klasická homeopatie používá místo „ředění“ pojem potence, což má zohlednit předpoklad, že čím je ředění léku vyšší, tím je údajně jeho účinek mohutnější.
O historii homeopatie, životopisu Samuela Hahnemanna (1755–1843) a dalších detailech se zde rozepisovat nebudu; odkazuji vás třeba na Wikipedii nebo na hezké články RNDr. Ivany Šloufové, Ph.D. - 1. a 2. díl, ve kterých poctivě a vyváženě uvádí řadu argumentů pro a proti.
Kdy a v jakém ředění ten který lék u konkrétního pacienta použít je ovšem věda. Ještě že je k dispozici řada příruček. Materia medica (několik jich je na obr. zde) představuje jakýsi seznam látek a jejich účinků na zdravého člověka – hlavně jaké vyvolávají příznaky při požití, případně při otravě. Repertoria zase uvádějí seznamy nejvhodnějších léků při určitých příznacích nebo nemocech (ukázka zde). Poznatky uvedené v těchto přehledech homeopaté porovnávají s potížemi a projevy nemoci u pacienta, kterého hodlají léčit. Nakonec zvolí takový lék, jehož účinky se nejvíc podobají jeho potížím a objektivnímu nálezu. Existují různé léčebné postupy a dokonce celé školy (francouzská, angloamerická, německá, indická a další). Některé používají pouze jeden lék třeba jen v jediné dávce, jiné kombinují více léků častěji podávaných.
Námitky proti homeopatii se strany současné vědy
Řeknu rovnou, že je nelze brát na lehkou váhu. Hlavním argumentem odpůrců homeopatie odjakživa byl a je fakt, že během přípravy léků se roztok zředí natolik, že ve výsledném roztoku s velkou pravděpodobností už nezůstane ani jedna molekula původní účinné látky. A nemusí to být nijak velké ředění, tato hranice je překročena už u ředění přibližně 12 CH. (Zájemci mohou najít vysvětlení v článcích o Avogadrově konstantě). Běžně se však užívají ředění 15 i 30 CH a někdy i vyšší! Přitom v jediném mililitru čistého rozpouštědla jsou obsaženy miliardy molekul dalších stovek z hlediska výroby léků nežádoucích látek, které se nějakým zázrakem nedynamizují a tudíž se ve výsledném léku nijak neuplatní(!)
Každého napadne, co tedy v tom léku vlastně účinkuje. Jenže to – bohužel – nevíme. Spekuluje se o jakési paměti vody, jako že v ní zůstávají vzpomínky na kontakt s molekulami účinné látky. Jenže fyzikové zjistili, že ke změnám struktury vody sice opravdu dochází, ale trvají jen několik pikosekund. A to je velký problém. Obhájci namítají, že i sklo má paměť, případně že se tu dotýkáme jakýchsi dosud nepoznaných vlastností časoprostoru, ale exaktně zatím neprokázal nikdo nic.
Klasická věda z toho vyvozuje, že homeopatický lék tedy vlastně vůbec účinkovat nemůže, protože nic neobsahuje. A proto podle nich nemůže být účinná ani homeopatie. Ta je označována za pavědu a je objektem nesmlouvavé kritiky zastánců tzv. vědecké medicíny (zvláště si na ni zasedl třeba Český klub skeptiků SISYFOS). Její případné úspěchy jsou vysvětlovány pouhým placebo efektem. Vědecké výzkumy účinnosti homeopatických léků dokonce tito kritici považují za plýtvání silami a prostředky, které by bylo vhodné použít jinde, a homeopaty (a vůbec lidi provozující alternativní metody) za šarlatány a vydřiduchy, kteří parazitují na nebohých pacientech a jejich financích.
Obrana homeopatie
Homeopaté s tím samozřejmě nesouhlasí. I když připouštějí, že zatím nevědí, jakým mechanizmem léky vlastně působí, tak výsledky podle nich hovoří přesvědčivě. Špatné ovšem je, že tady selhávají (nebo jsou na hranici významnosti) klasické statistické metody, např. dvojité slepé pokusy u randomizovaných studií. V současnosti je v západním světě čím dál víc uznávaná medicína založená na důkazech a ta vyžaduje průkaz účinnosti léků nebo léčebných postupů „tvrdými“ statistickými daty získanými randomizovanými kontrolovanými klinickými dvojitě zaslepenými studiemi. A ty homeopatie téměř nemá, resp. má, ale jsou v nich často nalézány vážné metodické chyby. V homeopatické literatuře se uvádí, že vedle akutních onemocnění, obvykle zvládnutelných i prostředky vědecké medicíny, jsou vděčným objektem homeopatické léčby stavy, kde si klasická medicína neví rady. Lépe řečeno ví jak a čím léčit, ale nepomáhá to. Jsou to hlavně chronická onemocnění, často u nějak oslabených jedinců. Typicky u dětí, které každý podzim nastydnou, mívají jen lehce zvýšenou teplotu nebo ani tu ne, ale zato kašlou a smrkají až do jara. Zkrátka mají oslabenou imunitu. Dobře se prý léčí i kožní nemoci (úporné ekzémy a dokonce i psoriáza), různé alergie, bronchiální asthma a další choroby. Pokud je ale homeopat poctivý, tak přizná, že u řady pacientů taky neuspěl. A nejenom u těch, jejichž nemoc jim z různých důvodů vyhovovala a uzdravení si podvědomě nebo i vědomě nepřáli. (Což ostatně není divu při našem štědrém sociálním systému...)
Od devadesátých let, kdy byla homeopatie aspoň částečně vzata na milost, bylo u nás vyškoleno přes 3000 lékařů francouzskými lektory a také probíhají kurzy jiných homeopatických škol. Ale zdaleka ne všichni ji ve své praxi používají (udává se, že pouze několik set; je to totiž málo výnosná, zato psychicky velmi náročná činnost). Homeopatické léky schválené Státním úřadem pro kontrolu léčiv a prodávané v našich lékárnách jsou většinou dostupné bez receptu a je povinně testována jejich zdravotní nezávadnost. Jejich účinnost však podle současné legislativy ověřována není.
Co z toho pro nás nebohé pacienty vyplývá?
A tak je na každém, zda uvěří zastáncům vědecké medicíny odmítajících homeopatii jako šarlatánství, nebo zda – většinou ze zoufalství nad mnohaletým a neúspěšným léčením metodami klasické medicíny – zkusí něco jiného. Nabídka je opravdu bohatá: bylinky, akupunktura, léčba přírodními energiemi, drahými kameny, modifikovanou vodou – nebo třeba homeopatie. Klasická medicína v posledních desetiletích vykázala ohromné pokroky a dovede úspěšně diagnostikovat a léčit i takové pacienty, kteří nám dříve pravidelně i přes veškerou snahu umírali, i když všemocná stále ještě není.
Nechci v žádném případě tvrdit, že homeopatie je lepší než klasická medicína. A že by pacienti léčící se homeopatiky měli vysadit klasickou léčbu, nebo dokonce přestat chodit ke svým lékařům! Proto taky neradi vidíme, když homeopatii provádějí laici, kteří toho o příznacích nemocí a jejich léčení moc nevědí. Pak opravdu může hrozit zanedbání péče v důsledku přehlédnutí některého varovného příznaku nebo jeho nesprávného výkladu.
Jak najít keš
Bude to takový lehounký kvíz. Uvedu názvy čtyř homeopatických léků a vy vyhledáte v materii medice pro laiky (odkaz zde, seznam léků je v levém sloupci níže), na co se nejčastěji používají. Zbytečně v tom nehledejte vědu nebo nějaké chytáky, je to jenom ilustrace, jak taková stručná materia vypadá a co všechno obsahuje popis účinků určité látky a z ní vyrobeného léku. Hledejte v odstavci indikace, tj. na co se používají.
A. Podophyllum peltatum
- lepší hojení zlomenin 0
- bradavice na prstech 2
- průjem 4
B. Drosera rotundifolia
- erektilní dysfunkce (impotence) 1
- kašel 2
- močová infekce 3
C. Tabacum nicotiana
- otitis media (zánět středního ucha) 8
- kinetóza (nevolnost při jízdě autem, lodí, letadlem) 9
- bradavice 0
D. Allium cepa
- rakovina sleziny 3
- zapomnětlivost 4
- senná rýma 5
Číslice uvedené u správných odpovědí dosaďte do vzorců:
N 50° 38.AB7´ E 13° 43.CD7´
Ještě kontrola...
... a je to!
Poznámky
-
Tento text není ani trochu míněn jako snaha vás nasměrovat k homeopatům a tím zvýšit jejich zisky. Jeho účelem bylo pouze podat pár stručných informací o oboru, o kterém ve veřejnosti panují často zkreslené představy i přehnaná očekávání, o jeho principech a reálných možnostech. Riziko, že dojde k zanedbání vhodné doby pro úspěšné léčení řady onemocnění, když místo řádného vyšetření a léčení ve zdravotnických zařízeních provozujících klasickou medicínu se rovnou začnete léčit u léčitele, je totiž příliš velké a je zcela nerozumné ho podstupovat.
-
Připadá vám divné, že umístění této keše nijak nesouvisí s homeopatií? Ale to je jen zdání. Základní souřadnice jsou totiž přímo u pojízdného včelína. A bez včel by byla homeopatie ochuzena o jeden její významný lék – Apis mellifica.
-
Názvy léků vycházejí z dobového názvosloví – leckdy přes 200 let starého a někdy ještě chybně převzatého, takže se nedivte určitým odchylkám. Rana je nyní skokan a ne ropucha (t.č. Bufo Bufo) a také názvy rostlin, nerostů a chemických sloučenin mohou být dnes jiné.
-
Děkuji Helče.cz za kontrolu úlohy a za cenné připomínky vedoucí k lepší srozumitelnosti odborného textu.
-
Toto je moje 50. keš. Snad je to dobrý důvod pro to, aby byla zároveň i poslední...
-
Literatura a odkazy
Heřt, J.: Alternativní medicína a léčitelství. Palmknihy, Praha 2000-2010. Ke stažení ve formátu PDF na www.sisyfos.cz (v levém sloupci). O homeopatii se píše na str. 54-64.
Jouanny, J.: Materia medica homeopathica. Nakl. Vodnář a RHODON, Praha 1992
Web Homeopatie, http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=102
Šloufová, I.: Homeopatie – placebo nebo účinná léčba? – 1. díl http://www.meredit.cz/content/view/184/58/, 2. díl http://www.meredit.cz/content/view/185/56/
Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann (1755 – 1843)
Konec
GC5QWQH – verze 1.1 z 8. 4. 2015
(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl 2015
