Jubilejní kameny knížete Johanna II. z Lichnštejnu
Kníže Jan II. (1840-1929) Kníže Jan II. byl nejstarším synem předešlého knížete Aloise II. Rovněž jemu bylo poskytnuto velmi solidní vzdělání, které ho ovlivnilo na celý zbytek život. Technické a hospodářské vzdělání získal mladý kníže ve Vídni, Bruselu, Karlsruhe, Bonnu a Paříži. Sám kníže se spíše orientoval na správu vlastních statků, než na službu na habsburském dvoře. Toho se ujal jeho mladší bratr František, který je známý jako velvyslanec Rakousko-Uherska v Rusku. Kníže Jan II. se tedy začal věnovat zvelebování vlastního majetku. Právě v polovině 19. století se v Evropě začaly uplatňovat nové metody v hospodářské a sociální oblasti. Aby Lichtenštejnové drželi krok se světem, bylo potřebné reformovat správu svých panství. Dále bylo nutné se zaměřit na oblast sociální a pokusit se zlepšit postavení vlastních zaměstnanců. Proto začal kníže zakládat nemocnice, sirotčince a nejrůznější podpůrné zaměstnanecké fondy (Lichtenštejnská úrazová pojišťovna). Pro zaměstnance keramických závodů v Poštovné nechal kníže postavit tovární kolonii. Všechny tyto sociální instituce měly pečovat o řadového lichtenštejnského zaměstnance. V oblasti hospodářské zakládal různé školy, např. 1873 ovocnářsko-vinařská škola ve Valticích a 1895 Vyšší ovocnářsko-vinařská škola. Velkou zálibou knížete Jana II. byly jednak rodové sbírky a myslivost. Co se týče uměleckých sbírek, byla věnována velká péče kvalitním předmětům. Proto byly méněhodnotné kusy prodány a místo nich koupeny hodnotnější. Mimo staré umění podporoval i tehdejší soudobé umělce. Kromě sbírky věnoval svůj čas lesnictví a myslivosti. Zřídil první lesnickou školu na zámku Úsov, kde nechal později vybudovat lesnické muzeum. Zálibu knížete Jana II. můžeme do dnešní doby obdivovat na řadě lichtenštejnských zámků, kde se setkáme s trofejemi zastřelenými přímo knížetem. Kromě správy panství v Rakousích a českých zemích, kníže věnoval péči také Lichtenštejnsku. Zde byla za jeho vlády první ústava, která dávala občanům možnost volit ve volbách své zástupce. Dále se podařilo navázat úzké kontakty s Rakousko-Uherskem. Lichtenštejnsko bylo na tento stát napojeno nejen ekonomicky, politicky, ale i soudně. Zasloužil se o zrušení armády a zejména v časech první světové války zachovalo knížectví neutralitu. Po válce to byl kníže, kdo inicioval navázání dobrých vztahů se Švýcarskem a další rozvoj země. Kníže Jan II. z Lichtenštejna umírá v roce nastupující hospodářské krize. V té době byl nejdéle vládnoucím panovníkem v Evropě 1858-1929. Jeho poddaní ho milovali. Ne nadarmo měl přídomek dobrotivý. Když byl pochován do rodové hrobky ve Vranově u Brna, plakalo celé Lichtenštejnsko.
Zajímavostí, kterou najdete na tomto místě, je mohyla z kamenů a zasazenou nápisovou deskou, která oslavuje 40. výročí osvíceného panování knížete Johanna II. z Lichtenštejnu. Vznikla v roce 1898 a v okolí mohylky byly vysazeny skupiny dubů, nazvané „Fürst Johannes - Eichen Gruppe“. Tato – dnes již historická památka – je velmi pěkně upravena a osazena informační tabulí a odpočívadlem.