Jakákoliv podobnost s níže uvedenými osobami je čistě náhodná a celý příběh je pouze smyšlený.... a nebo možná ne.
Již nějakou dobu jezdím do obce Dlouhý Újezd u Tachova a celkem často sedávám večer s místním kronikářem, jehož jméno kvuli utajení raději nebudu uvádět. Vždycky mi povídal něco o historii Dlouhého Újezda a bylo to vždy velmi zajímavé. Kronikář nikdy moc nepil ani víno ani pivo a rozhodně ne nějaký tvrdý alkohol a jeho vyprávění se striktně držela historicky ověřených událostí.
Jednoho večera jsme ovšem poseděli u skleničky cizokrajného nápoje Ouzo a kronikář se rozpovídal o staré pověsti, kterou mu vyprávěl jeho předek jenž je uváděný ve starých pramenech jako Miroslav z Křížů. Jedná se o přepis staré kroniky z roku 1361, která pojednává o vzniku zdejší obce pod původním jménem "Langendorfflein", což se v dnešní době překládá jako dlouhá ves. Ale podle kronikáře název mohl znamenat i "dlouhá brázda", nebo "dlouhý kráter". A z pověstí předávaných od úst k ústům zde byla původně pouze osamocená usedlost jednoho dřevorubce.
Dračí poklad
Dřevorubec se jmenoval Pořej a tento jedné noci uslyšel strašný řev až tuhle krev v žilách a obrovskou ránu. Jako správný statečný dřevorubec v temných dobách středověku zalezl pod postel a vyčkal do rozbřesku.
S prvním ranním kuropěním poté vylezl před dům a zjistil, že tam, kde bylo malé políčko před jeho usedlostí už toto nenachází a je zde obrovská několik metrů hluboká a dobrých sto metrů dlouhá brázda (tato je viditelná od západu vesnice dodnes a teče v ní místní potůček). Když šel dřevorubec Pořej na nejhlubší konec brázdy, tak zde uviděl veliké plazí stopy směřující na blízký kopec. Stopy byly určitě půl metru dlouhé a vzdálenost mezi jednotlivými stopami dosahovala místy až deseti metrů. Zvíře, které stopy zanechalo muselo být obrovské. Dřevorubec by nejraději utekl do nedaleké obce "Tachau" (dnešní Tachov), ale uviděl dvě věci, které jej zaujaly. Nejdříve uviděl stopy krve, a pak uviděl kousek žlutého zlata. Jednalo se o cosi připomínající zlatou šupinu. Dřevorubec Pořej se převelice zaradoval a jeho radost přebila i strach z obrovského plaza.
Když dřevorubec dorazil na vrchol kopce, tak zde spatřil věc z dávných věků a bájí. Byl to obrovský šupinatý DRAK. Dřevorubec Pořej se ihned otočil a chtěl začít utíkat, když uslyšel to obrovské monstrum promluvit. STŮJ řekl drak lidskou řečí. Dřevorubec se tedy zastavil a byl rád, že se mu leknutím nezastavilo i srdce. Otočil se k drakovi a spatřil, že mu z boku trčí dvě obrovská dračí kopí a rány stále krvácí. Pořej přemohl svůj strach a s myšlenkou, že by z toho mohlo něco kápnout a stejně by asi neutekl, drakovi nabídl pomoc. Opatrně odstranil pár dalších dračích šupin a pomalu vyňal z dračího těla obě kopí. Tato kopí poté ukryl. Drak byl pořád velmi zraněný a neustále před dřevorubcem něco ukrýval.
Drak Pořejovi pověděl příběh o záchraně dračího pokladu, jak sám napadl hrad Přimda, kde markrabě Děpold II. přivezl z Vohlburgu tajnou schránku s ukradeným pokladem a chtěl jí uschovat v hradních sklepeních Přimdy. I o boji proti hradním balistám vrhající obrovská kopí.
Drak svůj poklad nakonec z hradu odnesl a má jej u sebe, ale kvůli pronásledovatelům jej ukryje do místních lesů a zabezpečí jej do doby, než se pro něj bude moci on nebo někdo z jeho rodiny vrátit. Dřevorubce poprosil aby u něj mohl uschovat vzkaz v dračí řeči pro ostatní draky, kdyby byl zabit. Pořej mu slíbil vzkaz u sebe uschovat a předávat jej z otce na syna, do doby než se kdokoli z dračí rodiny pro poklad vrátí. Za tento čin si mohl ponechat dračí šupiny vyjmuté ze zranění. Poté drak poslal dřevorubce domů.
Pořej se na kopec vrátil druhý den, ale draka již nikdy nespatřil. Zbyla jen zpráva v dračí řeči a dřevorubec Pořej svůj slib dodržel.
Po vyprávění tohoto příběhu bylo chvíli ticho a kronikář vyndal kousek ohořelé kůže, tlustější než volská a jemnější než telecí. Ze zadní strany kůže byly plazí šupiny. Zepředu bylo starým písmem něco napsáno. Písmo bylo plné syčení a téměř se nedalo vyslovit, natož mu pak porozumět. Tajně jsem si v noci celou zprávu opsal a zpět jí vrátil kronikáři. Ráno a ani nikdy jindy jsme se už o příběhu nebavili. Já jsem se mnohokrát pokoušel dračí řeči porozumět, ale marně. Snad někdo z kačerů bude mít více štěstí a dračí poklad najde.
Serie jako celek není vhodná pro začátečníky. Na celou serii si s sebou vezměte nějakou tužku a papír. Věnujte pozornost atributům a nezapomeňte si poznamenat bonusové dvoučíslí.
zdroj obrázků: www.deviantart.com