Žák Základní školy v Plané nad Lužnicí Arnošt Řiháček je docela dobrý týpek. Má rád tělocvik, i češtinu má oblíbenou, ale počty Řiháčkovi nikdy moc nešly. Po vyučování půjde větrat peřiny, aby se mu večer hezky usínalo. Tak taky udělal. Ledva je přehodil přes klandr a vrátil se domů k televizi, přihnal se mrak a jed na to můžete vzít, že než kočka Micka spočinula na peci a Arnošt si změny počasí všiml, byly peřiny pěkně mokré. Než slunce vyjde, Arnošt nakrmí morče a osmáka, který už pískal hlady. Osmák je navíc pěkně mlsný a jen tak něco nesní. Větřík peřiny brzy vysuší, řekl a zasedl mámě na klín pomazlit se a zkusit vyškemrat nějakou tu laskonku. Inu, laskonky ti nedám, bude večeře, zareagovala maminka. Aspoň jedna na chuť by mi udělala radost, škemral Arnošt. Čtyřikrát ti to opakovat nebudu, řekla rázně maminka. Jsou skoro čtyři hodiny, povídáš, že už máš úkoly hotové ? Ale mami, úkoly zvládnu rychle, mám jen dva krátké. Chci ještě jít ven, jeden kamarád má narozeniny. Snad mi řekneš, který kamarád, abych věděla, kam jdeš. Říct mi jeden kamarád, to se mi nelíbí a dokud tě živím, tak se to nebude opakovat! Promiň mami, už ti nikdy neřeknu, že jeden kamarád, ale vždy jméno. Myslel jsem Luďka. Tak dobře, a teď už běž ven ! Díky mami, mám tě moc rád ! A po těchto slovech Arnošt upaloval ven, kde byla ještě vidět krásná duha a cítit svěží čistý vzduch.
Přeji pohodové luštění a ať se Vám v Plané líbí !