Abyste našli kešku, nemusíte číst celý listing, stačí zarolovat na "JAK NA KEŠ".
Zvoničky vděčí za svou existenci především ohnovému patentu Marie Terezie, vydanému 21. srpna roku 1751. Obsahoval celkem 30 clánku, které krome narízení zvonit, pokud vartýr vidí požár, a mít zvonek v každé obci, vydal také narízení sázet stromy mezi domy a mít na návsi rybnícek ke zvýšení bezpečnosti před požáry nebo zmírnění jejich následků.
Zvonek zavěšený do koruny stromu je nejjednodušším typem obecní zvoničky. Není ani zastřešen. Obvykle visí na mohutné návesní lípě, ale není to neporušitelné pravidlo. V Oslavici u Žďáru nad Sázavou visel zvonek až do roku 1839 na švestce.
Zvonky se časem začínají věšet na rozsochaté kůly, protože listí stromu oslabuje šíření zvuku. Tomuto typu se ríká dvoják, zouvák nebo též vidlák. Podobne jednoduchá zvonicka tvorena nikoli jedním rozsochatým kmenem, ale dvema kmeny, se nazývá šrák.
Zvoník je při práci vystaven nepřízni počasí, což vede postupem času k výstavbě boudy kolem kůlu. Zvoničku je také možné uzamknout a celá konstrukce je stabilnější. Posledním krokem je pak snaha, aby tato bouda byla nejen trvanlivá, ale také reprezentativní, a proto bývá více ci méne architektonicky a slohove provedena. Bytelnější a odolnější jsou pak kamenné zvoničky jako ta, které se týká tato keš.
Zvony provázejí lidstvo už od 3. tisíciletí, kdy jsou vyrábeny v Mezopotámii. Od pátého století se zvony začínají používat hlavne v klášterech, zhruba od desátého století se rozšířují i do mest. Zvonarské remeslo u nás vzkvétá hlavne v 16. století. Bohužel behem první a druhé svetové války jsou asi dve tretiny zvonu zrekvírovány a pretaveny na zbrane.
Zvonení svolává verící k modlitbe, zvuk zvonu se ozývá pri narození významných osob, jejich snatcích, nebo pri korunovaci panovníku. Zvony dále plní funkci alarmu pri požáru, povodni nebo pri vpádu cizích vojsk. Krome toho uprímne nenávidené zvonení ohlašuje zacátek a konec vyucování. Existuje také tzv. "pivní zvon", který ohlašuje zavírací hodinu v hospodách. Zvuku zvonu je prisuzována magická schopnost, a tak se zvoní treba i na mraky, proti epidemiím, nebo k zastrašení zlých sil.
Zvonky dostávají lidová jména podle svého úcelu - napr. Poledník zvonil poledne, Šturmovák bil na poplach, Dominik se ozýval v nedeli (z latiny – dominica = den Páne), Klampác oznamoval klekání a Umírácek ohlašoval necí skon.
Zvony odlévají mistri zvonari vetšinou ze zvonoviny – zvonového bronzu. Forma pro odlévání se vyrábí ze speciálne upravené hlíny a skládá se ze trí cástí – jádra (vnitrního profilu zvonu), košile (falešného zvonu, který se pred litím odstraní) a plášte (vnejšího profilu zvonu). Celý proces vyžaduje znacné zkušenosti a obratnost. Rozmístením reliéfu, tvarem i hlasem je každý velký zvon jedinecný.
Zvon Zikmund zavešený ve veži Svatovítské katedrály je naším nejvetším zvonem s váhou 13,5 tuny. Svetové prvenství náleží moskevskému zvonu Car Kolokol, který váží úctyhodných 193 tun.
Zvon se skládá z 1. hlavy, 2. koruny, 3. cepce, 4. ramena, 5. krku, 6.lemu, 7. a 8. úst, 9. srdce a 10. vence:
Zvony se zavešují ruzným zpusobem. Nejbežnejším prípadem u nás je upevnení zvonu na zvonové hlave s pákou, na niž je upoután provaz. Taháním provazu v pravidelném rytmu se zvon rozhoupá a srdce uvnitr zvonu bije o jeho stenu, což ve dvacátém století v nekterých kostelích prevzal elektrický vyzvánec.
Zvony, zvané „rebelantské“ ci „husitské“ stojí hlavou dolu a pouze pri zvonení se spustí do bežné polohy a pak se na ne zvoní šlapáním na páku, pripevnenou ke zvonové hlave. Zvon se zaráží o prícne položenou osu a ke zvonení dochází jen na jedné strane, což vede k velmi pomalým, rozvážným úderum. Tento zpusob zavešení je pomerne neobvyklý.
Zvon je nekdy pevne zapušten do zdiva a nehoupe se; pri zvonení se rozhoupává pouze srdce. Tento zpusob je v Cesku uplatnován spíše výjimecne, zatímco v pravoslavných chrámech, predevším v Rusku, je to nejbežnejší zavešení zvonu. Pri zvonení se tluce o stenu zvonu pro nás nezvykle ne na dvou, ale na trech místech. Díky tomuto zpusobu zavešení mohou být ruské zvony daleko hmotnejší než evropské.
Zvony v zemích Orientu jsou také casto zavešeny „na pevno“ a zvoní se vnejším kladivem. Tamní zvony mají ovšem zcela odlišný, více uzavrený tvar a zpravidla jen jedno ucho.
Čerpáno z Wikipedie (Zvon, Zvonička), fotka je z mých zdrojů.
JAK NA KEŠ?
Keš najdete na souřadnicích:
N 50° 10.ABC
E 014° 08.DEF
K získání ABC budete potřebovat tyto cvrčovické ulice:
A = Pionýra
B = Polní
C = Hřbitovní-Sokolská
Pro DEF se projdete ke zvoničce:
D = ciferace letopočtu na zvoničce
E = počet svatých obrázků pod letopočtem
F = součet prvních dvou číslic letopočtu
Cesta ke keši je pohodlná. Směrem od Cvrčovic vás to bude navádět z příkrého srázu, ale hezky to obejděte, terén se mění na velmi příjemný! Všimněte si krásného výhledu :-)
Informace o sérii Drobné církevní památky (DPC): Série je otevrená i pro další. Drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a v kombinaci s Pet@sovou tematicky spríznenou kaplickovou sérii by casem mohla být pekne (v tomto smyslu) podchycena a zdokumentovaná cást krajiny. Pokud by vás nekoho tento zámer zaujal a chtel vytvorit keš do série, prosím jej jen o zachování tvaru názvu keše.
Do série Drobné církevní památky patrí tyto keše:
