Každý díl Stopy Xapatánu (v originále La piste de Xapatan) začínal vyprávěním pověsti, která je myšlenkou celé soutěže. „V samém srdci Mexika ve státě San Luis Potosí, jehož jméno značí v kečuánštině bohatství, se nachází mýtické místo zvané Xapatán. Legenda praví, že xapatanští bohové na sebe brali všemožné podoby – lidí, zvířat nebo věcí. Každá mladá dívka se musela jednou ve svém životě odebrat za východu slunce do tajemné jeskyně, aby tam vyhledala jednu ze sošek bohů, která ji měla ochraňovat. Do každé z nich je vsazen drahý kámen a stalo se, že jedna z dívek chtěla odnést všechny. Bozi se rozhněvali, zajali ji a na jedinou stezku vedoucí k posvátnému místu nastražili pasti, k nimž postavili strážce hory. Sedm mladých mužů se rozhodlo podstoupit dobrodružství, avšak pouze tomu nejstatečnějšímu z nich se podařilo vrátit se zpět se soškou i se zajatkyní.“
A soutěž může začít. Ve stejnou dobu, kdy dorazí vlak se sedmi soutěžícími do stanice Xapatán, přijíždí na koni mladá žena k jeskyni na hoře Xapatán. Zde ji už vítá strážce (nadšenci jako jsme my, v něm mohou poznat Antoinea Marcona, který v Pevnosti Boyard dodnes připravuje soutěžící na náročnější disciplíny vyžadující jištění lanem) a odvádí ji do jeskyně. Zde se musí pokusit najít co nejvíce z dvaceti ukrytých sošek.
Ale vraťme se na nádraží, kde nám z vlaku už vystoupilo 7 soutěžících, na které zde čeká profesor Grégory (hraje Grégory Franck). Ten soutěžícím sděluje, že jejich společným snažením musí být překonat překážky, které strážci hory připravili, a dostat se na konec cesty. Během soutěžení nesmí přijít o pouzdro na zádech, jinak pro ně soutěž končí. Profesor Grégory všem předá pergamen, na němž je symbolickým jazykem dávných indiánů popsána jedna ze sošek, které v tu dobu hledá mladá žena v jeskyni.
Během putování se díky třem zastavením soutěžící dozví, co jednotlivé symboly znamenají. Spatří též podobu všech dvaceti hledaných sošek. Na základě těchto informací by měli být soutěžící schopni určit, která soška se v symbolech na pergamenu ukrývá a tu pak také na závěr vybrat. Profesor Grégory soutěžícím sděluje, že obdrží-li v daném časovém limitu – 75 minut – správnou sošku, vyplatí vítězům 50 milionů pesos. Bude-li poškozená pak 35 milionů pesos, za nesprávnou dostanou jen 10 milionů pesos – hodnota vzácného kamenu v sošce (zde je důležité poznamenat, že 50 milionů pesos odpovídalo 100 tisícům franků, takže „jen“ 10 milionů pesos = 20 tisíc franků, což bylo cca 100 tisíc korun – vskutku almužna). Zpět na nádraží musí dorazit včas, jinak profesor odjede vlakem.
Ale to se už soutěžící rozebíhají dolů pod nádraží, kde na ně čeká průvodkyně Sophie (poznáváme sympatickou blondýnku Sophie Davantovou ze starší Pevnosti Boyard) se svým terénním vozem, jenž má vzadu otevřenou plošinu, kde soutěžící stojí.
Jak již bylo zmíněno, v postupu soutěžícím brání strážci hory. Ti se jim snaží buď uzmout pouzdro, které je pro soutěžící nezbytné nebo alespoň co nejvíce zbrzdit jejich postup. Strážci hory jsou muži v maskách Olméckých bohů – obři, dále jezdci na koních s lasy – Gaučos, nejnebezpečnější z nich – Černý jezdec, poté Amazonky – ženy se škraboškou přes oči a několik dalších nemaskovaných protivníků.
Dobrodružství začíná …
Automobil vyráží podle mapky k první disciplíně. Cesta je z obou stran ohrazena, na cestě leží rohože, které mohou zakrývat díry, do kterých by mohl zapadnout vůz. Rohože je nutné odstranit, práci znepříjemňují Gaučos, kteří svými lasy útočí na soutěžící a Amazonky se pokouší sebrat pouzdro. U této disciplíny často někdo přicházel o pouzdro.
Další disciplína je na mostě. No, vlastně na jeho části. Celá svrchní část mostu je odsunuta, zbyly jen po stranách dvě úzké lávky, na jejichž koncích proti soutěžícím stojí dva obři s beranidly (pallos). Po sražení obrů a přitažení chybějící části mostu je možné vyrazit dále. Zde se většina soutěžících aspoň trošku vykoupe.
Následuje další disciplína na mostě. Přes most je v jeho půlce natažen řetěz, který brání průjezdu automobilu. Řetěz musí být uvolněn, takže část soutěžního týmu musí doplavat nebo se dobrodit ke stromu na němž je řetěz připevněn. Cestou jsou soutěžící vydatně kropeni obrem s hadicí nad řekou. Po uvolnění řetězu lze pokračovat v cestě.
Kousek za mostem pod stromy na soutěžící čeká velký kámen, v jehož vrchní části je vyobrazeno 6 sošek. Pod nimi se nachází kruh, na jehož okraji jsou vidět některé ze symbolů, které mají soutěžící v pergamenu. Je nutné přiložit dešifrovací klíč, což je kruhový papír zapadající do kruhu na kameni a obsahující popisky k symbolům. Po přiložení se tedy některé symboly vyjasní, jiné zůstávají utajeny minimálně k dalšímu kameni. Hledaná soška může být vyobrazená právě na tomto kameni.
Další disciplína přivede soutěžící mezi zvířata. Přes cestu je velká ohrada, rozdělena na dvě menší a jednu větší. V první malé ohradě je několik krav, které brání vozu v další jízdě. Je nutné krávy přesunout do největší ohrady. Nenáročná disciplína, která mnohdy pobavila.
Vůz přijíždí k poslednímu z mostů. Mostu chybí část dřevěné vozovky, která se nachází níže v řece. Střeží jí obři na lodičkách. Soutěžící musí kus dostat k mostu, mohou také použít lodiček, ale většinou jsou obry vyklopeni. Pak následuje náročné táhnutí 50 kilogramové desky k mostu. Dokonale promočený celý tým může po zasazení desky do mostu vyrazit dále.
U další disciplíny přestává veškerá sranda. Přes cestu je natažen posuvný rošt, z něhož vyčnívají bodce, o které by se zničily pneumatiky vozu. Rošt drží z jedné strany pomocí řetězů „nepropustní bratři“ (o jednom z nich se díky značné podobě hovořilo jako o bratrovi Sylvestra Stalone – posuďte sami) zapření o trám. Z druhé strany trčí jeden řetěz, který použijí soutěžící k přetažení siláků. Zde mnoho soutěžících neuspělo, takže se musela volit alternativní cesta přes území Černého jezdce.
Následující zkoušky se zúčastnil pouze jeden ze soutěžících, což se mu většinou stávalo i osudným a přišel o pouzdro. Losováním pomocí kartiček rozhodlo, kdo bude muset povolit řetěz držící dřevěnou ohradu, která brání další jízdě. Soutěžící musí přeběhnout ohradou na druhou stranu a tam řetěz povolit. V průběhu úkolu je neustále napadán Černým jezdcem na koni, který stejně jako Gaučos se snaží zachytit soutěžícího a Amazonka sebrat pouzdro. Po uvolnění řetězu může vůz pokračovat dále, často o jednoho člena týmu chudší. Velmi podobné alternativní cesty se objeví na dalších místech.
U další zastávky je přes cestu natažená síť, která je ukotvená na dvou sloupech, na nichž stojí obři se štíty. Úkolem soutěžících je zhoupnout se na houpačce, obry ze sloupů shodit a následně se na nich udržet, aby mohla být síť odvázána. To se většinou daří až na několikátý pokus. Poté, co se většina soutěžících zhoupla a síť je odvázána lze vyrazit dále.
Už z dálky jsou vidět 4 obři stojící na cestě a před nimi směrem k vozu trčí špičaté dřevěné kůly. S obry se soutěžící musí přetahovat, aby kůly nepropíchly kola vozu. Tato relativně těžká disciplína se objevila jen v několika dílech Stopy Xapatánu. Po přetažení obrů pokračují vyčerpaní soutěžící dále.
U další disciplíny většinou opět někdo přišel o pouzdro, někdy i dva soutěžící. Cesta je těsně lemována ohradou, uprostřed cesty jsou v řadě za sebou zasazené kůly, které musí soutěžící vytahovat a dávat na stranu. Vše silně komplikují Gaučos a dorážející Amazonky. Po stresující disciplíně lze vyrazit dále, ale jen kousek.
Hned za ohradou čeká na soutěžící druhý velký kámen, v jehož horní části je vyobrazeno dalších 6 sošek. Na okraji kruhu lze opět vidět některé ze symbolů. Po přiložení dešifrovacího klíče se opět vyjasní některé symboly, které mají soutěžící v pergamenu. I zde může být hledaná soška vyobrazena.
Další překážka je zcela nepřehlédnutelná. Na cestě stojí obří klecový válec, v němž jsou zavřeni tři obři. Soutěžící musí vytlačit válec z cesty, což díky mírnému svahu a protitlačení obrů není úplně lehké. I zde existuje alternativní varianta s Černým jezdcem. Po překonání obrů vyrážejí soutěžící k další disciplíně.
U další disciplíny je přes cestu opět natažená síť. Je nutné, aby se alespoň jeden ze soutěžících dostal na konec kladiny, kde je síť ukotvena provazem. Cesta není jednoduchá, neboť obři spouští na soutěžící pytle s pískem, které je mohou shodit. Dole pak čekají chtivé Amazonky. Ačkoliv se disciplína jeví nebezpečně, většinou byla překonána rychle a beze ztrát.
Auto zastavuje před malým úvozem. Dál jet ale nemůže, neboť jsou v úvozu naházené otepi. Ve chvíli kdy soutěžící začnou otepi odhazovat, objeví se nahoře obři s dalšími otepmi a úvoz zaplní další várkou otepí. Teprve, když obrům otepi dojdou, mohou, je soutěžící všechny vyházet ven. Po vyčištění úvozu může auto pokračovat k velmi zajímavé disciplíně.
Přes cestu je závora, tudíž dále nemůže. Zvednutí závory brání v kleci zavřený tlouštík – Barbaro Negro (nejsilnější muž Xapatánu). I když působí poněkud zábavně, tak má opravdu velkou sílu a často soutěžící volí variantu okolo Černého jezdce. Někdy však mají štěstí a závoru zvednou, to pak Barbaro Negro velmi zuří.
Za závorou je poslední z velkých kamenů. Zde je vyobrazeno zbylých 6 sošek (to platí pouze pro naší kešku, v originále je vyobrazeno sošek 8). Na okraji kruhu lze vidět chybějící symboly a po přiložení dešifrovacího klíče, by si měli vyjasnit všechny zbylé symboly na pergamenu.
Auto se přibližuje k poslední společné disciplíně. Cesta je zahrazena bránou, kterou drží kmen. Ten je nutné vytlouci kladivem a bránu otevřít. Do kmene z druhé strany soutěžících bude mlátit obrovský černoch Bubur (možná Burbur, ale dnes již těžko říci). Po urputném bušením soutěžící Bubura přetloukají a dojedou vozem na konec cesty.
Nakonec cesty dojdou tak dva, tři soutěžící. Ti potom, co se rozloučí se Sophie, vybíhají každý sám za sebe. Musí proběhnout skrz lesík, na jehož konci je otevřená brána. První, kdo tam doběhne, za sebou zavře bránu. Při běhu mají soutěžící připevněné kamery přímo na tělo, což dodává situaci na dramatičnosti. Za bránou už čeká na jednoho šťastlivce dívka, která po celou dobu hledala sošky.
Spolu rychle vyberou tu správnou a už sviští na lanovce dolů z hory Xapatán (zdola hrozí obři). Lanovka zastavuje nad jezerem. Po slezení z lanovky a doplavání na břeh, čeká na oba 320 schodů k nádraží, kde už čeká netrpělivý profesor Grégory.
Značně vyčerpaní soutěžící vybíhají schody (za hraní zajímavé hudbičky „uch ach“) a dobíhají na nádraží. Pakliže vybrali správnou sošku, čeká na ně plný kufr peněz.
Nyní pár údajů k samotné soutěži. Ta se natáčela v roce 1992 a natočilo se 20 dílů. Pilotní díl natočila i anglická televize, u toho však i skončila. Popularita Stopy Xapatánu ve Francii nebyla velká, na rozdíl od České republiky a Německa. Náklady na soutěž byly značně vysoké, což bylo patrně důvodem natáčení pouze jeden rok. V jedné epizodě soutěžili francouzští moderátoři, mezi nimiž nemohl chybět oblíbený Patrice Laffont z Pevnosti Boyard.
Stopa Xapatánu, ačkoliv mohla díky stále stejným disciplínám brzy omrzet, tak měla půvab, napětí, trochu důvtipu, což dnešním pořadům mnohdy schází. Chcete-li se na některé díly Stopy Xapatánu podívat, tak na internetu uspějete – lze nalézt 3 epizody v horší kvalitě. Česky dabované nenaleznete vůbec. A to je velká škoda.
Luštění
Luštící úkol této kešky se opět snaží přiblížit samotné soutěži a věříme, že se vám bude líbit. Na uvedených souřadnicích krabičku nehledejte, ale můžete zde ponechat vozidlo. Finální souřadnice, které vyluštíte, nejsou totiž daleko.
Společně s keškou se přenesete do Mexika pod horu Xapatán, kde se stanete jedním soutěžícím. První, co dostanete, je pergamen (viz obrázek), kde je „symbolickým jazykem dávných indiánů“ popsána jedna ze sošek.
PERGAMEN
Dále máte k dispozici dešifrovací klíč, jakýsi kruhový papír s otvorem uvnitř (taktéž na obrázku). Ten vám pomůže rozluštit váš pergamen.
DEŠIFROVACÍ KLÍČ
Podíváte-li se dolů pod text do obrázků, naleznete zde tři „velké kameny“, na nichž jsou vyobrazeny jednotlivé sošky. Na kameny přiložte dešifrovací klíč a zjistěte, co znamenají jednotlivé symboly na vašem pergamenu (bude dobré, když si kameny i dešifrovací klíč vytisknete). Jakmile jednotlivé symboly rozluštíte, zkuste odhalit, kterou z vyobrazených sošek popisují. Už víte? Není to těžké. V tabulce níže sošku najděte, zjistěte souřadnice a můžete vyrazit na místo. Pakliže se v luštění náhodou spletete, tak se zase tolik neděje, protože všechny sošky ukazují na místa relativně blízko sebe.
TABULKA SOŠEK A SOUŘADNIC
Místo na němž budete hledat tak trochu připomíná lesík ze závěru soutěže, takže vás čeká nějaké to prodírání, vysoká tráva, kopřivy, padlé větve, pařezy, mnohostromy. Mnohostromy? Až krabičku najdete, tak se zkuste porozhlédnout kolem sebe, jak zajímavé místo to je. Nádherné místo!
!!! POZOR !!! Od prosince 2020 došlo ke druhému přesunu krabičky. Luštění zůstává stejné, tedy jestli máte vyluštěnou sošku, tak stačí jen z tabulky vyčíst nové souřadnice. Bohužel původní místo již bylo pro krabičku nepoužitelné.
S „krabičkou“, která je uložena v nepromokavém vaku, zacházejte velmi opatrně. Proč pochopíte, až ji z vaku vylovíte. Do krabičky případně vkládejte jen ploché předměty a nezapomeňte si opsat bonusové číslo SX, které stejně jako bonus PB z Klíčů od pevnosti Boyard se jednou bude hodit.
Přejeme příjemný lov, těšíme se na vaše logy obsahující vaše vzpomínky na televizní soutěž. Oceníme i připomínky, rady či nápady.
Zdroje:
Toutelatele.com
ABC – mladých techniků a přírodovědců (Stopa k čokoládovým bohům Xapatánu – ABC číslo 13, ročník 38) – www.abicko.cz
Radiotv.cz
Wikipedia.cz
Youtube.com
Vzpomínky