Praha Maďarská
Praha česká – o tom snad není potřeba psát. Praha německá na nás často kouká ve starých názvech ulic. S Prahou židovskou se člověk setká na Josefově, na Žižkově a i jinde. Ale věděli jste, že zde máme také Prahu maďarskou?
Kdo poctivě luštil moji první keš a má dobrou paměť, jistě již něco tuší. Míst, která jsou úzce spjatá s Maďarskem, maďarskou historií, osobnostmi i jazykem, je ale v Praze mnohem víc a tato keš vás chce právě s těmito pražskými zákoutími, budovami a památkami seznámit. Ukázat vám tu tvář Prahy, která je velice málo známa.
Pojďme se nejdřív podívat do 13. století. Českým králem byl tehdy Přemysl Otakar II. Koho měl za manželku? Vnučku maďarského krále Bély IV., kněžnu Kunhutu Uherskou z dynastie Arpádovců. A jak to souvisí s Prahou? Kunhuta je pohřbena v Anežském klášteře v Praze vedle sv. Anežky České a rodičů Přemysla Otakara II. Dokonce sama sv. Anežka má z matčiny strany maďarský původ: její matkou je ostřihomská rodačka Konstancie Uherská, která pocházela z uherského královského rodu Arpádovců a jejím otcem byl král Béla III.
Je známo, že Matyáš Korvín z dynastie Hunyadiů, od roku 1458 král uherský, byl od roku 1469 také králem českým. V souvislosti s Prahou je ale zajímavý jeden moment z jeho dětství. Roku 1457 byl jeho starší bratr Ladislav pro vraždu Oldřicha Celského na rozkaz Ladislava Pohrobka popraven a mladičký Matyáš byl uvězněn a odvezen do Prahy. Rok poté však Pohrobek umírá a Matyáš byl s vydatnou podporou Jiřího z Poděbrad zvolen uherským králem. Sňatkem s Jiříkovou dcerou Kateřinou roku 1460 se už tak srdečné svazky obou panovníků ještě více upevnily, alespoň dočasně. Vraťme se ale k uvěznění Matyáše v Praze. Věděli jste, že tomu bylo pravděpodobně v Černé věži (nazývané také Zlatá) na východním cípu Pražského hradu? Dle tradice i jak se píše v baladě maďarského básníka Jánose Aranya sem posílala své žalostné dopisy jeho matka Erzsébet Szilágyi (pozorný čtenář si teď možná vzpomněl na moji keš věnovanou maďarské literatuře ;-).
Když už jsme na tom Pražském hradě, přesuňme se k soše sv. Jiří Drakobijce. Autory (psal se rok 1373) jsou maďarští bratři ze sedmihradského Kluže, mistři Martin a Jiří (kolozsvári Márton és Gyorgy) a kopii nalezneme i v tomto dnes rumunském městě. Nutno ale podotknout, že na pražském třetím nádvoří nestojí originál, nýbrž také bronzová kopie. Originál je vystaven jako součást expozice Příběh Pražského hradu ve Starém královském paláci a socha je tak chráněna proti všem možným nehodám, které ji tolikrát během staletí potkaly. Socha byla poškozena v roce 1541 při požáru Pražského hradu, kdy jí urazili pravou ruku a ta musela být znovu přivařena. Jiná nehoda sochu postihla v roce 1562, kdy se na ni vyšplhali diváci, aby viděli na rytířský turnaj, sochu zvrhli a ulomili koňskou hlavu.
Přímo v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha nalezneme další maďarské souvislosti. Je zde pohřben Zikmund Báthory (maďarsky Báthory Zsigmond), vévoda sedmihradský. Pokud vejdete do národního svatostánku, kamenný sarkofág najdete hned na začátku po pravé straně.
Bohatou reliéfní kroniku z historie českých i maďarských zemí nabízejí už samotné vstupní brány do katedrály. My se zaměřme na levý vstup. Zde se nachází reliéf pokřtění Štěpána Uherského (tehdejším jménem Vajk) pražským biskupem sv. Vojtěchem.
Erb Uherského království nalezneme v areálu Pražského hradu hned na dvou místech. Jeden je uvnitř, druhý uvidíte, když se vydáte směrem na Hradčanské náměstí. Jakmile se ocitnete na Prvním nádvoří, otočíte se a zvednete hlavu. Uvidíte tam erb spolu s dalšími znaky dědičných habsburských zemí. Spolu tak zdobí Matyášovou bránu, vstup do Pražského hradu pojmenovaný po Uherském králi Matyáši II.
Svatá Alžběta Uherská (Durynská), kanonizována roku 1235 papežem Řehořem IX., byla významnou světicí maďarského původu z rodu Arpádovců, dcerou uherského krále Ondřeje II. a jeho manželky Gertrudy Meranské. Úcta k ní se velmi rychle rozšířila po střední Evropě a také Praha jí vzdává hold několika sochami v centru. Uvedu zde dvě: jednu naleznete zde na Hradčanském náměstí jako součást Mariánského sloupu naproti klášteru sester Řádu Karmelitek. Bohužel je nyní v opravě (jako všechny další sochy sousoší), takže ji zde teď neuvidíte. Druhá podobizna sv. Alžběty stojí na jižní straně Karlova mostu (opět jako součást sousoší).
Poskočme několik století do doby po bitvě na Bílé hoře, do období silné rekatolizace a snahy habsburské vlády o upevnění moci v říši. V Českém království od 2. poloviny 17. století došlo k postupné stabilizaci politické situace a opětovnému ekonomickému rozvoji. Psal se rok 1690 a do Prahy přichází tehdy ještě mladý František Rákóczi (maď. Rákóczi Ferenc), pozdější sedmihradský vévoda František Rákóczi II., vůdce neúspěšného protihabsburského uherského povstání v letech 1703-1711. Dostává se do péče jezuitů věrných Habsburkům, aby se mu dostalo katolického vzdělání. V tomto prostředí bylo zajištěno, aby se nesetkával s protestanskými protihabsburskými proudy. Rákóczi je nejdřív v letech 1690-1691 ubytován v novoměstské jezuitské koleji při kostelu sv. Ignáce na dnešním Karlově náměstí. Poté je přestěhován do jezuitského profesního domu (sídla profesů, nejvýše postavených příslušníků řádu Tovaryšstva Ježíšova) na Malostranském náměstí, kde pobýval ještě rok. Právě zde na něho vzpomíná na východní fasádě domu velká pamětní deska.
Pro český i maďarský národ hraje významnou roli vztah benediktinského kláštera na pražském Břevnově s klášterem v maďarské Pannonhalma. Benediktinský klášter v Pannonhalma byl založen tři roky po založení toho břevnovského skupinou mnichů z Břevnova. Jeho první opat, Anastasius, je považován za prvního opata pannonhalmského kláštera a prvního ostřihomského biskupa. O přátelských vztazích obou řeholních komunit svědčí množství nádherných fresek na zdech Břevnovského kláštera.
Velice si Prahu oblíbil Franz Liszt neboli Liszt Ferenc. Jeho první pražský koncert, který se uskutečnil 3. března 1840 v paláci Platýz, sklidil obrovský úspěch a namísto původně plánovaných třech koncertů se jich odehrálo celkem šest. Na tuto událost vzpomíná i busta Franze Liszta na fasádě tohoto domu. Říká se, že na prvním koncertu byl přítomen i tehdy šestnáctiletý Bedřich Smetana. Když se v roce 1848 chystal Smetana otevřít svoji první hudební školu na Staroměstském náměstí, byl to právě Franz, ke komu se obrátil, když se při tomto zakládání dostal do finančních potíží.
Významným studentem Univerzity Karlovy byl i pozdější uherský vojevůdce a politik, Artúr Görgey (1818-1916). Hlavním výsledkem jeho experimentální práce byl objev nové mastné kyseliny C11H23COOH, která se v homologické řadě nachází mezi kyselinou kapronovou a myristovou. Exceloval i v politice: byl nejvyšším generálem maďarské osvobozovací války v letech 1848-49. Po útěku Kossutha do Turecka v roce 1849 se na krátký čas stal i politickým vůdcem Maďarů. V Praze na jeho osobu a univerzitní studia vzpomíná pamětní deska v Kožné ulici v Praze 1.
Víte, že slovo stres bylo použito poprvé v hospodě u piva? Ne snad proto, že pivo stres přináší, nýbrž proto, že o stresu se dá po přijetí tohoto moku mluvit s krystalově čistou hlavou a s naprostou pohodou bez stresu. Alespoň takto si to představuji já. Ať je to tak nebo onak, bylo to v pražském hostinci Uterus (dříve restaurace Na křižovatce), kde v kruhu svých spolužáků mediků vyslovil slovo stres (tenkrát ještě) maďarský student Hans Selye (Selye János), rodák z Komárna, a položil tak základy nové teorie.
Tolik k historickým souvislostem a přesuňme se nyní do současné Prahy.
V Rytířské ulici již několik desítek let funguje Maďarské kulturní středisko, oficiálně Institut Balassa (Balassi Intézet), dle maďarského renesančního básníka Valentína Balassiho. Konají se zde pravidelné koncerty, výstavy, promítání (již léta jsou čtvrtky věnované maďarské kinematografii), funguje zde mateřská škola, literární klub i knihovna.
V roce 1990 vznikl Svaz Maďarů žijících v českých zemích (A Cseh- és Morvaországi Magyarok Szövetsége ), jako občanské sdružení usilující sdružovat “občany České republiky, kteří se hlásí k maďarské národnosti spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti za účelem zachování a rozvoji své kultury a základních prvků své identity, zejména jazyka, tradic a kulturního dědictví.”(stanovy organizace). V Praze jeho pobočku naleznete ve Vršovicích v ulici K Botiči.
Většinu z vás to nejspíš nikdy v životě nenapadne, ale kdyby přeci, maďarštinu můžete v Praze studovat na univerzitní úrovni. Už v roce 1853 byla na základě císařského rozhodnutí na Pražské univerzitě zřízena katedra maďarského jazyka a obchodního stylu, která ale po několika letech zanikla. V sedmdesátých letech 19. století byl na pražské Technice zaveden maďarský lektorát a po rozdělení pražské Univerzity na českou a německou se v roce 1883 začal maďarský jazyk a literatura vyučovat na české filozofické fakultě. Lektorem na obou pracovištích byl jmenován František Brábek, s jehož jménem je pražská hungaristika spojena až do dvacátých let minulého století. Po krátkém přerušení výuky byl obor v roce 1950 obnoven lingvistou Vladimírem Skaličkou (obor byl od té doby realizován Ústavem lingvistiky a fonetiky). Od šedesátých let byla hungaristika součástí slavistických studií. V roce 1990 přešla pod Ústav lingvistiky a ugrofinistiky a v červenci 2006 nakonec pod někdejší Ústav slavistických a východoevropských studií sídlící v budově Filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha (tradiční místo konání eventů ;-).
V součastnosti se Velvyslanectví Maďarské republiky nachází v ulici Pod Hradbami v slavné Traubově vile. Je to již třetí sídlo za posledních 15 let. Stěhování postihlo i rezidenci velvyslance, kterou momentálně nalezneme na Evropské třídě. Dlouhá léta, ne-li desetiletí (než přišly škrty ve státních výdajích, zejména v zahraniční agendě) ovšem maďarský velvyslanec pobýval v blízkém sousedství generalního konzula Saudské Arábie v Jinonické ulici u Klamovky v krásné velké vile.
A nyní tedy ke kešce
Budete muset navštívit výše popsaná místa (pěšky, MHD, autem - to již nechám na vás) a posbírat indicie A až R. Každá indicie se váže k jednomu místu/objektu z textu. Také samotná keš je uložená blízko jednoho z těchto míst.
START!
