První zmínka o obci pochází z roku 1318 v souvislosti s jejím prodejem. Petrovická tvrz hlídala stezku procházející údolím řeky Jihlavy. Předpoklad vzniku je datován o 100 i více let dřive. Již v roce 1378 je doloženo, že v Petrovicích existovala fara a to znamená, že tato obec musela být většího významu. K církevním věcem se váže i jméno obce, které je určováno podle zasvěcení petrovického kostela - Petrovi a Pavlovi. Zničení obce je dáváno do souvislosti s dobou husitskou /1427/, nebo krátce po ní - kolem roku I486. Vpolovině 14. století byl vystavěn kostel, který byl později vícekrát upravován.
Popíšu vám, co prozradila stará Puklická kronika o tomto místě. Ponořme se proto do tajemného vyprávění o hrobce pod tímto kostelíkem. Zde odpočívají bývalí držitelé zdejšího panství, František Hordar z Puklic se svou dcerou Kateřinou, kteří zemřeli v polovině 16. století, dále Pavel Hordar se svou matkou Amálií z Doupova nebo Bohumír hrabě z Wallburka, jehož ostatky zde byly uloženy v roce 1685.
Roky pak táhly krajem dál a s nimi události napoleonských válek. V Puklickém zámku zemřel náhle jednoho dne jistý ruský generál. Jeho tělo bylo krátce vystaveno v zámecké kapli a podle pověsti ho zdobily mnohé řády a vyznamenání ze zlata a briliantů. Cínová rakev, do které byl vložen, byla tak skvostně zhotovená a ozdobená, že místní lidé si mysleli, že je celá ze stříbra. Ta byla nakonec vložena do další mohutné dubové rakve a uložena do krypty pod hlavním petrovickým oltářem..
Neuplynul ani měsíc od smutečního obřadu, když petrovický kostelník navštívilo asi dvanáct loupežníků.
Loupežníci prosekali díru v mohutných dubových dveřích do sakristie a odtud ještě další do kostelní lodě. Vyzvedli těžký kámen uzavírající hrobku, otevřeli dubovou rakev a ve svitu louče uviděli tu druhou, celou ze stříbra. Poklad byl před nimi. Pak už jen rychle přemístili mrtvolu generála do té dubové, a pryč odtud. Druhý den ráno přišel kostelník kontrolovat kostelík, když viděl tu spoušť, vydal se s oznámením na Puklický zámek. Zde ještě pobýval generálův doprovod, který se okamžitě vydal po stopách lupičů. K jejich překvapení nalezli rozbitou cínovou rakev kousek za vsí. Loupežníci asi brzo poznali, že naletěli šířícím se povídačkám o bájném pokladu a rychle se bezcenné rakve zbavili.
Důvěrník pana generála před odjezdem z těchto končin, ukryl rakev a pro sebe a před okolními zvědavci nedaleko místa kde ji zloději zahodili. Použil k tomu záznamy generálových cest a výjezdů po zdejším okolí. Některé byli nepochopitelné a zbytečné, ale jejich záznam vám pomohou najít ukrytou rakev.
Není nutno se vydat po generálových stopách a nachodit tu spoustu kilometrů, ačkoliv by se cestou určitě dalo nalézt spoustu dalších krabiček s poklady.
Zde jsou záznamy cest, které znalé kačery nasměruje k hrobce:
Než ruský generál dorazil do Puklic, procestoval spoustu měst a obcí, ale nikdy nikomu neřekl, proč a kam jede. Ale některé cesty si pečlivě zaznamenal.
Na severu si zapsal tyto cesty:
Na svatého Jáchyma jsem jel z Běstviny do Úhrova, dále přes Ostružno do Spačic a do Borku.
Den před svatým Prokopem jsem jel z Ovesné Lhoty přes Dobrnice na Chlum, Čejkovice, Dobrovítov, Tunochody a skončil v Dobrnicích.
Na svatou Annu jsem jel z Sázavky přes Lubno, Bačkov a Josefodol do Malčína.
Na svatého Gabriela jsem jel přes Žďár nad Sázavou, Mělkovice, Vatín a Březí nad Oslavou do Obyčtova.
Den po svatém Jiří jsem jel z Radešínské Svratky do Skleného nad Oslavou přes Bobrůvku a Radešín do Bohdalce.
V den narození Páně jsem jel ze Skleného nad Oslavou přes Radešín do Jívoví.
Na poslední cestu jsem vyjel na svatého Michala z Kozlova přes Křižanov a Kadolec do Jabloňova a skončil v Osové Bitýšce.
Na východě jsem pak dva dny po svatém Václavu pokračoval z Vídně do Dobré Vody a přes Radenice a Bory a přenocoval ve Vídní.V den svatého Bartoloměje jsem se vydal opět do Borů a pak zamířil do Olší nad Oslavou.
Další den jsem vyjel z Vídně do Závisti, pak přes Lavičky, Mostiště a Velké Meziříčí do Uhřínova.
Den po svatém Rafaelovi jsem se Nového Telečkova zajel podívat do Šeborova, přes Uhřínov dojel do Pohořílek a skončil ve Stránecké Zhoři.
Na svatého Medarda jsem jel z Hroznatína přes Benetice, Budíkovice a Trnavu zpět do Hroznatína.
Na Všech svatých jsem vyjel z Krahulova přes Číhalín do Přibyslavic.
Den před svatou Žofií jsem vyjel z Dolního Smrčného přes Přímělkov a Střížov do Vysokých Studnic.
Na svatého Václava vedla moje poslední cesta z Brtnice do Předboře, pokračovala přes Petrovice a Puklice do Svatoslavi.
