Náhodou sedím v pivnici, kde na spilce kvasí základ pro potěchu pupíku každého pivaře. Kolem po place pilně pinglují pikolíci, ptají se, zda pilsner či spíše dnešní pivní speciál, pak plní pivní podtácky a propiskou zapisují jednu čárku za druhou. Připíjím na tento zvláštní kvapík. Připíjím na dnešní den PI a píšu si do zápisníku tento pitoreskní text rukopisem už mírně podnapilým, za což mi budete zajisté krapítek spílat. A třeba to naopak někoho inspiruje k zajímavým věcem. Někdo si začne zpívat nebo alespoň pískat písničku, jiný napíše článek pro časopis. V příštích okamžicích však pro vás bude důležité pochopit pointu. Estráda v hospodě totiž ještě neskončila. Další dění se odvíjelo ve spirále těchto událostí. Přesně ve chvíli, kdy se v televizi objevil nápis, že bude opakování záznamu olympijského šampionátu, přistoupila ke mně skupinka připitomělých opilců. Ptal jsem se v duchu - pro pána krále, proč? Oni, statní chlapi posilněni konopím nebo jinými tropickými opiáty, mě určitě oloupí, a pokud se nevzchopím i pomačkají jako papír. Měl bych se zachovat jako pirát - vzít kopí, přeskočit pípu a z krytu propíchnout jednoho po druhém jako na rožeň. Tato spiklenecká konspirace však narážela na to, že jsem toho už dost popil, a ta opička způsobila, že jsem celou situaci nepochopil. Oni totiž nakonec chtěli jen můj podpis - takoví milí hoši.