|
ČERNOBOH
Jeden ze slovanských bohů, o kterých není mnoho známo. Kronikář Helmond o něm praví: „Dokonavše podle obyčeje oběti, obrací se lid k zábavě. Když při hostinách kolují číše kolem stolu, nad nímž pronášejí slova požehnání, vzývají boha dobrého i zlého, kterého nazývají Černoboh, tj. černý bůh. Ten řídí všeliké neštěstí.“ Jméno dobrého boha sice neuvádí, logickým doplňkem Černoboha by však měl být Bělboh, doložený sice v místních názvech, ale nikde jako jméno boha. Památka na ně se však zřejmě dochovala jen v několika jménech (hora ve Slezku, hrady v Istrii Cernohradus a Belegradus, zmíněné již roku 1102, ale i Bělbožice u Kralovic v Čechách). V době obrozeneckého vlasteneckého zápalu byly objevovány svatyně Černoboha i v Čechách (např. páterem Krolmusem), což se ukázalo jako neopodstatněné. Není však jisté, zda jde v tomto případě o původní představy, anebo o pojmy dodatečně ovlivněné křesťanskými misiemi s antitezí Boha a ďábla. Sám Helmond používá výrazu „diabol sive Zcerneboch“. Bělboh byl bohem přibývající poloviny roku. V době zimního slunovratu vždy porazil Černoboha a převzal od něho kontrolu nad řízením vývoje. V den letního slunovratu se boj opakoval, avšak vítězem byl tentokrát Černoboh. Tato dvě božstva jsou ekvivalentem sil jin-jang nebo kabalistického ódu a óbu. Bělboh se zjevoval jen přes den jako stařec s dlouhou bílou bradou, oděn v zářivém rouchu a opírající se o hůl. Černoboh jako stařec oděný v černém s černými vlasy a bradou. Někdy byla černá celá jeho hlava. Jiné zdroje, patrně ovlivněné křesťanstvím, ho prezentují jako muže se rohy a ohnivýma očima.
|