O období římského království se toho zatím moc neví a to co o něm známe, jsou většinou pouze legendy a pověsti.
Jak asi Řím vznikl? Během 9. století před naším letopočtem se lidé začali usazovat na sedmi římských pahorcích, kde později vznikly malé vesnice. Postupem času si tyto vesnice postavily společnou pevnost na Kapitolu a společný chrám. Nejspíše koncem osmého století, si obyvatelé sedmi pahorků vytvořili vlastní armádu a zvolili si společného velitele, který se později stal i nejvyšším knězem a soudcem. Tak vzniklo město, jejímž vůdcem byl římský král.
Římané, ale tyto archeologické informace neměli, a proto si vymysleli různé pověsti. Podle slavné římské legendy založil Řím Romulus roku 753 př. n. l. Stal se i prvním římským králem. Do svého města přijímal, aby měl více obyvatel, všechny lidi, kteří o to stáli. Byli mezi nimi vyhnanci z jiných měst, vrahové, lupiči a další. Mužů měl už dost, jenže mu chyběly nějaké ženy. Proto požádal jiná města, jestli by jim nějaké nedali. Všichni sousedi to ale odmítli. Romulus se nevzdal a pozval sousední kmeny na náboženské slavnosti Consualie. Návštěvníci tam přišli zejména z kmene Sabinů. V jednom, předem naplánovaném okamžiku Římané popadli všechny sabinské ženy a unesli je do svého města. To samozřejmě naštvalo sabinského krále Tita Tatiuse, který ihned na Řím zaútočil. Během bitvy však z města vyšli sabinské ženy a prosili vojáky na obou stranách, aby se usmířili. Boje tedy skončili a z Římanů a Sabinů se stali spojenci.
Druhým římským králem byl, podle pověsti, Numa Pompilius, který velmi podporoval náboženství, stabilizoval Řím a pomohl jejímu rychlému rozvoji. Další dva králové byli poté méně významní.
V roce 616 př. n. l. v Římě nastoupili na trůn etruští králové. S tím souhlasí i moderní historici, protože v té době byli Etruskové na vzestupu a Řím se nacházel v jejich těsné blízkosti. První etruský král byl Lucius TarquiniusPriscus (Starší), ten položil základy Jovova chrámu a díky svým výbojů získal Řím ve svém okolí respekt a větší vliv.
TarquiniusPriscus zemřel a po něm na trůn nastoupil neetruský král ServiusTulius. Ten během své vlády zařídil městu vedoucí pozici v Latiu a silný vliv si Řím vydobyl i na severu v Etrurii.
To hlavní, co však udělal, byla radikální reforma římské společnosti. Do té doby se obyvatelstvo Říma dělila na patricije a plebeje. Patricijové byli urození Římané, jejichž předkové toto město zakládali, zatímco plebejové byli přistěhovalci, kteří do Říma přišli později. Veškerou moc, do té doby, měli pouze patricijové. Byli rozděleni na tři kmeny (tribue). Ti se poté dělili na 10 Kurií. A Kurie se dělila ještě na 30 rodů. A pouze tito obyvatelé Římu vládli, pouze tito urození mohli volit krále, nebo hlasovat na lidových shromážděních. Jenže postupem času se v Římě zvyšoval počet plebejů, až nakonec tvořili drtivou většinu celé populace. S tím jak rostl počet obyvatel Říma, však nerostl počet vojáků bojující v římské armádě, protože bojovat mohli pouze patricijové. Aby ServiusTulius postavil početnou a silnou armádu, musel přesvědčit plebejce, aby také vstoupili do armády. Plebejům se ale bojovat nechtělo, protože proč bojovat za město, ve kterém nemá žádné pravomoce ani vliv. Proto král Tulius udělal zásadní reformu, která změnila celé další směřování římských dějin. Rozdělil římský národ na 5 tříd, nikoliv už podle urozenosti, ani podle toho, jestli je někdo patricij nebo plebejec. Nýbrž rozdělení se nyní určovalo podle velikosti majetku. Majetkové třídy ještě rozdělil do centurií, což byla základní jednotka římského vojska. A každá třída musela postavit určitý počet centurií. Ta nejbohatší si ale musela na vlastní náklady opatřit výzbroj a koně, zatímco ta nejchudší bojovala jen s malými meči, nebo také s ničím. Tato reforma neměla pouze vojenskou funkci, ale také politickou. Vzniklo nové lidové shromáždění Comitiacenturiata, kde se hlasovalo podle centurií (JEDNA CENTURIE = JEDEN HLAS). Tím získali i plebejové možnost účastnit se na vládnutí ve městě. Jenže i to mělo samozřejmě jeden ,,háček,,. Ta nejbohatší první třída měla 98 centurií ze 193 celkových. Tedy, když se hlasovalo, tak i kdyby všechny ostatní třídy hlasovali proti té první, stejně by vždy vyhrála ta nejbohatší. Ale přesto to byl pokrok, to že už i plebejové byli bráni jako součást římského národa (Romanus Populus). Celé město se poté více sjednotilo.
ServiusTulius díky této reformě vydobyl Římu vedoucí úlohu v oblasti Latio. Začal také stavět první hradby okolo města (zbytky této hradby se ještě v Římě nachází). Jenže někdy koncem 6. století př. n. l. byl ServiusTulius sesazen z římského trůny a vlády se opět chopili Etruskové, konkrétně král, LuciusTarquiniusSuperbus.
Nejspíše to byl poslední král, který v Římě vládl. Pozdější římští historici napsali, že svobodným Římanům nařizoval pracovat na stavbách chrámů i jiných budov. Také začal válku s městem Ardeou. A když na město zaútočil, obránci Římany odrazili a začalo dlouhé obléhání. To všechno by však ještě dokázal římský lid vydržet, jenže když králův syn Sextus zneuctil krásnou a urozenou Lukrecii, došla lidu trpělivost. Občané, podle pověza římského krále.
Keš:
Protože stále zaměřuji pomocí telefonu tak doufám, že nejsem kapánek mimo. Ale menší hledání je taky fajn. Pozor!! Nevstupovat do kolejiště!!!
sti, obsadili královo sídlo a na shromáždění se usnesli, že král Tarquinius bude z Říma vyhoštěn. Dokonce se rozhodlo, že titul krále bude úplně zrušen a bude vyhlášena republika. Armáda u města Ardea se přidala na stranu lidu a Tarquinius utekl.
Římané titul král později tolik nenáviděli, že i za 500 let se Caesar, který byl lidem milován, bál tento titul přijmout. A ani pozdější tyrani, jako byl Caligula nebo Nero, si neodvážili korunovat se