Stoji okolo nas tak samozrejme, ze si mnohdy jejich pritomnost ani neuvedomujeme - tak do razu krajiny zapadaji drobne cirkevni pamatky (DCP).
Mezi drobne cirkevni pamatky muzeme radit Bozi muka, krize (krizky, smirci krize), kaplicky, svate obrazky a sochy svatych.
Jsou spjaty s krajinou dvojim zpusobem. Bud byly postaveny na mistech odedavna vyznamnych a staly se odrazem jejich pameti, nebo nove pripomnely vyznam mista, na nemz byly postaveny, a staly se tak vzpominkou na udalosti, jez nemely upadnout v zapomneni. Tak, ci onak – staly se symboly pameti krajiny.
U nas maji po staleti dlouhou tradici, ktera byla pretrzena politickymi zmenami po druhe svetove valce. V teto dobe hodne staveb z krajiny zmizelo, mnoho zchatralo a s nimi se vetsinou ztratil i jejich drive samozrejmy vyznam, funkce a take vztah lidi k nim, coz nutne vedlo k jejich devastaci. Jen na malo mistech byla naopak drobna sakralni architektura udrzovana a zachovala se jak jeji existence, a s ni i minimalne spojene nabozenske praktiky.
Krize jsou tedy pravdepodobne nejstarsi z techto pamatek. Jde o objekt velmi jednoduchy a snadno zhotovitelny. Krize se v krajine objevuji ze vseho nejvice. Puvodni krize byly pravdepodobne drevene, az okolo trinacteho stoleti se objevuji kamenne objekty jednak v reliefni podobe nebo se zakulacenymi rameny. Kamenne krize stihlejsiho a vetsiho charakteru se vyskytuji pozdeji. V novoveku prichazeji zelezne kovane krize a od 18. stoleti litinove na podstavci s korpusem Krista a castym napisem INRI. Litinovy kriz vetsinou vyustuje v ovalnou ci obdelnikovou cedulku s oslavnym napisem...
…stojim tu na krizovatce snad uz cele veky, vyhlizim na jih, v lete se koupu v polednim slunicku…, uz jsem uplne zapomnel jak to bude dlouho… cesty ode mne se rozbihaji do tri svetovych stran… lide mne postavil a chodili za mnou, nejvice ti z jihu a ze zapadu, vrtali se buhvi proc v zemi, ti byli pokorni… pak ale pomalu chodit prestali, zapomneli na mne, casy se asi zmenily, snad i v te zemi se nakonec prestali hrabat… ale nedavno, co je to z meho pohledu pouhych sedm let?, zase si lide vzpomneli… mozna to byli ti ze severu, maji to ke mne totiz ze vsech nejbliz, snad jen necelych 300 sahu, prisli a opravili mne a i vysvetit mne hned posledniho kvetna toho roku nechali… jejich sidlo jsem ale nikdy nevidel, stoji totiz totiz severnim smerem, za mymi zady…. ale slysel jsem, ze dominantou jejich sidla neni kostel, jak tomu za starych casu byvalo pravidlem, ale u nich je to uz… nebo vlastne pouhych 83 let velika vez, pry na vodu… pry mame podobny osud… nedavno ji take opravili jako mne…. Tak se snad blyska na lepsi casy…
Mnozi z Vas jiz vedi podle fotografii, kam se vydat pro kesku, pro ostatni je zde doufam dostatek indicii, ze kterych to zjisti... Vlastni krabicku najdete ve vzdalenosti 193m a azimutu 122˚ od spravne urceneho krizku. Preji hodne stesti... vzdyt, zivot je neustale hledani...
Informace o serii Drobne cirkevni pamatky (DPC): Duchovním otcem této série je P.I.A.F.. Je otevřena pro všechny, které myšlenka zaujala a kteří tak mohou vytvářet vlastní keše s touto tématikou, neboť drobné sakrální architektury je v našem regionu dost a časem by tak mohla být podchycena a zdokumentována část krajiny. Výchozím požadavkem je zachování tvaru názvu keše, včetně návaznosti číslování.
Do série Drobné církevní památky patří tyto keše:
