|
V astrologii je pátek spojován s planetou Venuší.
Ta spojuje pátek s láskou, mírem a relaxací, stejně jako s citovou silou a potlačenými sny.
Planeta Venuše, poetickým názvem Jitřenka nebo též Večernice, dostala své nynější jméno až v éře křesťanské. Římští astrologové ji nazývali jiným názvem. Byla to právě Jitřenka, neboli Jitřní hvězda nebo Světlonoš. Poslední jméno hvězdy vzniklo spojením těchto dvou slov:
Lux - světlo a ferre - nést.
Lucifer
|
|
Tělo už tlelo. Leželo pohozené v rozbláceném poli, nikdo se ho ani nesnažil ukrýt. Detektiv Rychetský se sklonil pod policejními páskami označující místo činu a podřepl u mrtvé. Tentokrát už ho pohled do vyhaslých očí nevyděsil jako u těch tří předešlých. Za svou kariéru už viděl mnoho mrtvých, ale žádný na něj nepůsobil tak, jako tito. Bledá kůže zohyzděná hlubokými ranami. Roztržené hrdlo. Rozdrcená žebra. A pohled nehybných očí, rozšířených hrůzou. Bylo v nich vepsáno neskutečné utrpení, kterým oběť před smrtí musela projít.
Rychetský si nasadil latexové rukavice a opatrně odhrnul odchlípnuté kusy kůže okolo rozervaného hrudníku. Věděl co tam spatří. Maso pod kůží bylo hustě popsáno symboly. Věděl, že jsou po celém těle. Zatím nikdo nedokázal vysvětlit, jak je někdo mohl vypálit do tkáně, aniž by poškodil vnější stranu pokožky. Natož, aby někdo věděl, co znamenají. Zatím se povedlo zjistit pouze to, že jde o Enochiánštinu, ale překlad byl natolik zmatený, že to nedávalo žádný smysl.
Zdvihl pravou dlaň mrtvé ze země a otočil zápěstím vzhůru. Stejné tetování jako u ostatních. Pentagram obklopený něčím jako plameny. Po zdlouhavém pátrání se mu podařilo zjistit, že je to symbol ochrany proti posednutí. Zároveň to má nositele učinit neviditelným před démony. Při konzultaci s odborníky došli k názoru, že jde o znak nějaké okultní skupiny, které se v posledním roce rozmohly mezi mládeží. Znudění teenageři, se bavili tím, že po vzoru legendárních hermetických spolků, jako Rosekruciáni nebo Zlatý úsvit, zakládali takzvaná bratrstva okultních věd. Dvě shromaždiště těchto rádoby „magiků“, už našli. Kupodivu to nebyly nějaké kamenné oltáře uprostřed lesů, nebo temná sklepení, jak by někdo očekával. Mše, jak tomu říkali, se odehrávaly výhradně ve výstavních vilách luxusních čtvrtí města. Děti místních zbohatlíků se zde scházeli v místnostech plných magických hexagramů, pečetí a svící. S nasazenými zvířecími maskami vyvolávali dávné démony. Podle Rychetského názoru šlo pouze o shromáždění za účelem anonymního sexu, protože díky maskám zde nebyl problém skrýt identitu. Jak se ukázalo, měl pravdu. Několik pikantních videí z těchto akcí se stalo senzací internetu.
Ale ti čtyři mrtví s plamenným pentagramem na zápěstí byli jiní. Ani jeden z nich nepatřil do kruhů rodin „elity“ města. Spíše nižší střední vrstva. Většinou nijak výrazní v sociálních uskupeních škol. Každý z jiného koutu okresu. Jejich rodiče, několik málo přátel ani učitelé neměli tušení, že by byli členy nějaké skupiny nebo hnutí. Kromě ochranné pečeti na zápěstích je nic nespojovalo. Žádná stejná čísla v mobilech, žádná internetová komunikace, prostě nic. Pouze pár předmětů v jejich domovech. Obvykle několik okultních knih, schovaných ve skříni, pár amuletů, z nichž Rychetskému do oka nejvíc padl mosazný kalich a dýka s dřevěnou rukojetí. Právě kalich a dýka byly jediné věci, které měly všechny oběti ve svém držení. Při analýze byly předměty pozitivní na krev, která patřila jednotlivým majitelům. Jakoby holdovali nějakému způsobu sebepoškozování.
Za zády se mu ozvalo tlumené zakašlání. Koroner zmrzle podupával za páskou. Rychetský si povzdychl a pokynul mu, tady už stejně skončil. Beze slova sledoval, jak muži balí mrtvou do černého pytle. Jako kus masa.
Studený vítr ho přinutil se otřást. Nejvyšší čas se vrátit do vyhřátého vozu.
Tu malou věc na zemi téměř přehlédl. Opatrně prohrábl hlínu a očistil malý černý obdélník. Mobil. Tohle je poprvé, co na místě činu našel něco jiného kromě těla. Teď jen doufat, že není poškozený.
|
|
Rychetský stál v evidenci důkazů a před sebou měl věci nalezené v bytech zavražděných. Démoni, rituály, kniha kouzel…. Ještě před měsícem by si poklepal na čelo. Ale ten pohled mrtvých ho stále pronásledoval. Vyhaslé oči, které před smrtí viděly čistou hrůzu. Vytáhl z krabice číši a dýku - athame. Čepel i vnitřní strana kalichu byly hustě popsané stejným písmem, jakým byla znetvořena těla. Najednou se přistihl, jak stojí s rukou nad číší a ke dlani přikládá ostří. Jako ve snu viděl pramínek krve stékající do kalichu. Bolest ho probrala. Potřásl hlavou, vztekle sykl a tiskl si ránu. „Blázníš,“ ucedil mezi zuby. Před očima mu vybuchl oheň a hlas který místností zazněl ho srazil na kolena. Jeho krev se z nádoby se zasyčením vypařila. Jen na nepatrný okamžik, než ztratil vědomí, spatřil vzdálený stín toho, kdo promluvil. Když se probral, věděl, že to musí udělat. Že musí najít Lemegeton. Jinak skončí jako ti čtyři. Možná, že když se vrátí na místa vražd, že něco najde. Že tam technici něco přehlédli. Musí si pospíšit, věděl že On už zná jeho pach. Že je mu na stopě. Stačilo k tomu jediné slovo, které zaznělo z číše oživené jeho krví. „Amazeroth.“
Když v lesích řádil orkán Herwart a potom dřevorubci zůstalo málo stromů na ohnivá znamení. Proto jsme 11.11.2019 změnili nočni mysterku na neobyčejnou multi. Na výchozích souřadnicích nic nehledejte. Terén může být místy náročný, proto doporučujeme odlov alespoň ve dvou. A určitě se hodí i znalost ciferace.
|