Kaple plna energie Multi-cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(other)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Kaple plná energie
Po Prameništi Poušť má další jemná mystifikace :-)…
Čtěte, vysvětlení přijde.
:
Chci vás přivést k jednomu exempláři něčeho, co zřejmě denně někde potkáváte, aniž tomu věnujete pozornost. Podobně jako dnes málokdo zapřemýšlí nad tím, že zvedne páčku vodovodní baterie a teče veda, že otočí „kolečkem“ termostatu a do kotle proudí plyn, který nám hoříc prohřeje domov, že večer stiskneme spínač u dveří a rozsvítí se, že zapneme rádio či televizi a byt je rázem oživen zvukem i obrazem. Dnes přibyl všudypřítomný Internet ve stolních i přenosných přístrojích, bez něhož bychom si ani ten Geocaching nezahráli 
… a vše se zdá tak "samozřejmé"!
Jistě také mnoho z vás říká něco jako „jó, to je tam u trafny (u trafa, u transformátoru)“, aniž často ví, co to vlastně říká. Je to trošku jako v tom vtipu, jak si povídají dvě pětileté holčičky: „Včela sem našla u tlansfolmátolu plezelvativ, heč!“ Druhá na to: „A co je to ten tlansfolmátol?“ 
.
Když tedy zůstaneme u plné spisovné verze tohoto slova, pak se pokusím v myšlenkách vrátit o čtyři desítky let zpět do hodin elektrotechniky, plných teorie, bez níž by ale ta praktická stránka nefungovala:
V úplných prvopočátcích veřejného rozvodu elektřiny do domácností se používalo stejnosměrné napětí (a zapomeňme na chvíli na mnohem běžnější pojem proud – neboť ten teče, až když k tomu napětí něco připojím a takzvaně uzavřu okruh) – snad proto, že lidem připadalo být přirozenější, neboť jak možná víte, úplně malé stejnosměrné napětí získáte i tak, že do čerstvého bramboru zapíchnete dva hřebíky a už je na světě elektrický článek. Jenže takové napětí se dalo posílat jen na velmi krátké vzdálenosti, bylo to velmi ztrátové. Brzy na to bylo objeveno, že jednodušší je „vyrobit“ (energie se nevyrábí, nýbrž pouze přeměňuje z jedné formy do jiné) generátorem napětí střídavé, jež je možno transformovat čili měnit z malého na velké a naopak. Získání střídavého napětí je dokonce jednodušší, než z dynama, jež musí být vybaveno drahým a zranitelným komutátorem. A tak tedy dnes to, co vyleze z generátoru v elektrárně, transformujeme až na tzv. ZVN = zvláště vysoké napětí o hodnotě 750.000 (slovy sedmsetpasesáttisíc!!!) voltů, páteřní sítí pošleme po území státu do „nižších“ transformoven, odkud se rozvádí VVN = velmi vysoké napětí o hodnotě 110.000 voltů a dále už paprskovitě do transformoven, z nichž odchází nejběžnější rozvod elektřiny VN = vysoké napětí o napětí 22.000 voltů, zkráceně 22kV. Tímto napětím se „krmí“ jak mohutné transformátory továren běžně o výkonu 1000kVA a víc, tak ty nejčastější obecní ve výkonech 400, 250 a 160kVA.
A co že to tedy ten transformátor (trafo) vlastně dělá? Kdybych do něj pustil totéž napětí, ale stejnosměrné, jen by to jednou bliklo a pak už nic. „Kouzlo“ nastává, až když nechám takové napětí stokrát za jedinou vteřinu projít od nuly do kladného maxima, přes nulu do záporného maxima a znovu do nuly. Tedy že generátorem obstarám kmitočet 50 Hertzů. Neboť jen změna může vyvolat změnu a můžeme se dozvědět, že transformátor je netočivý stroj, který mění napětí střídavého proudu při nezměněném kmitočtu, a to jak tzv. nahoru (proud z elektrárny ven), tak dolů (z VN rozvoden ke spotřebitelům ve známé velikosti tzv. nízkého napětí 3x 400/230V). Asi většinou víte, že všechny výše popsané rozvody elektřiny jsou třífázové, a to především proto, že tak lze snadno získat točivé magnetické pole pro roztáčení třífázových elektromotorů, bez nichž je veškerý dnešní průmysl v podstatě nemyslitelný. Tzv. distribuční transformátory jsou rovněž třífázové a skládají se z trojitého magnetického obvodu (jádra) z ocelových plechů a ze dvou trojic cívek. Do tří z těch cívek (tzv. primár) se pouští napětí 3x 22kV z nadřazené elektrizační soustavy – ty mají velmi mnoho závitů slabého „drátu“. Z těch druhých tří cívek (tzv. sekundár), jež mají naopak mnohem méně závitů silného drátu pak odebírám to, co se velmi často vedeními na stožárech (především na venkově), ale i podzemními kabely (především městské sítě) posílá po obcích až ke spotřebitelům – tedy oněch 3x 230V/400V. Počet závitů na cívkách je zde v poměru 1 ku 100, kterážto velmi důležitá veličina je tzv. převod transformátoru. Vše je samozřejmě mnohem složitější, neboť pro rozvod obojího napětí potřebuji mít odpovídající vodiče, izolační vzdálenosti a odpovídající izolátory nebo izolace izolovaných vodičů a spousty různého jištění proti přetížení a zkratům.
Trafostanice je trafostanicí proto, že to není jen vlastní transformátor, který je jejím srdcem, ale je také „vystrojená“ vysokonapěťovými pojistkami a taky bleskojistkami pro případ úderu blesku do vedení při bouřce a dále obsahuje rozváděč onoho nízkého napětí s několika sadami pojistek několika větví vedení, jež z trafostanice odcházejí k dalšímu rozvedení. Rozváděč obsahuje i měření celkové elektrické práce (známé kilowatthodiny), trafostanicí odevzdané. Z vysokonapěťové strany musí být trafostanice v její bezprostřední blízkosti vypínatelná vysokonapěťovým odpojovačem (svého času oblíbený cíl útoků tazvaných "darkerů"), jenž je stále ještě většinou nesen samostatným stožárem před ní, ale nejmodernější trafostanice, nesené jediným stožárem (jednonožky) už mají na sobě i ten. Sám transformátor se musí také chladit, což je zajištěno tím, že se celý „koupe“ v olejové lázni uvnitř ocelové nádoby s chladiči v podobě radiátorů. Ruku v ruce s tím jde opatření proti volnému (havarijnímu!) vytečení takové dávky ropného produktu do přírody. Poslední, avšak ničím zastupitelnou součástí KAŽDÉ "trafny" je UZEMNĚNÍ, u těchto VN zařízení tvořené dvěma soustřednými ekvipotenciálnímu kruhy 70cm pod zemí.
A tak se konečně dostávám k tomu, proč ta KAPLE? (keš totiž mohla mít také název "Profesionální deformace" ). Nu proto, že ty nejdávněji stavěné zděné trafostanice jsou tzv. věžové, což je onen vysoký štíhlý „domeček“ s normální sedlovou střechou, s přívodem vysokého napětí z jedné strany a s vývody nízkého napětí z druhé strany, s dvojími (někdy trojími) dveřmi v „přízemí“ a s větračkami v „poschodí“. A právě ty staré trafostanice (nejstarší mně známou je z roku 1928! někde mezi Krnovem a Opavou), jejichž koncept je naprosto nadčasový a jež bez vyjímky slouží dodnes a jsou ve velkém opravovány, jsou stavebně stejně krásné, jako staré tovární objekty (viz mou keš Seb. Waschka v Odrách a příklady v galerii) a trochu svým charakterem (i podobnou přísnou jednoúčelovostí) kaple připomínají :-).
Obecní trafostanice samozřejmě nemají jen tuto podobu. Kromě těchto před povětrností (i všetečky) krytých trafostanic se vyskytují čtyři druhy „holých“: ocelové příhradové a dále čtyřsloupové, dvousloupové a dnes nejmodernější „jednonožky“ na betonových stožárech – viz obrázky, opatřené vyskakovacími žlutými popisky pod myším kurzorem. Královnami mezi jednonožkami jsou pro mne ty, jež tvoří zároveň tzv. podpěrné body VN vedení s kompletním přístrojovým vybavením (zvané i průběžné). Rovněž velmi moderní alternativou věžových trafostanic jsou nízké kioskové („domečkové“ - často kompletně prefabrikované z armovaného betonu), jež se ztrácejí téměř neviditelně v sídlištích. Jejich „malost“ je dána vysokonapěťovými přístroji, zapouzdřenými do atmosféry z fluoridu síry.
No ale – abyste neřekli, že jsem vás zahltil jen záplavou odtažitých a nezáživných technických informací, přece jen vám dopřeji i pokochání se hezkou skutečnou kaplí. Stojí úhlopříčně na protilehlé straně silnice a docela neobvykle pod její úrovní – no skoro ve škarpě. Její další neobvyklostí je stavba z ostře pálených neomítaných cihel, jaké jinak znám až mnohem severněji nad městem Kravaře směrem k polské hranici. Dostala chudák co proto při devastující povodni z roku 2009, ale je nyní opět docela pěkně zrekonstruovaná. Málokdo dnes však už ví, že jí původní německé obyvatelstvo Kunína říkalo AXMANNOVA. Nevím, zda je v tom souvislost, ale kdo lovil Kunínskou procházku, vzpomene si možná, že jméno Axmann se vyskytuje na pamětních tabulích za padlé v 1. světové válce v „podloubí“ kunínského kostela.
Na závěr: vím, jsou hezčí trafostanice tohoto typu, než je tato kunínská. V Suchdolu, v Hynčicích, v Lichnově třeba, ve Frenštátě, v Bludovicích, Hodslavicích… Jedna úžasná stará je v parku před rožnovským Skanzenem, ta však slouží už jen jako "sloup", je bez VN. Ale jednak je to zde můj rodný „Kunínek“ a druhak – nikde se asi nevyskytuje tato kombinace kaple na elektřinu a kaple sakrální téměř naproti sobě.
A tož včíl jak keš najdeme :-). Chtěl jsem ji původně umístit přímo u trafny, ale bylo by na ni vidět ze dvou domů a ještě by si mysleli, že tam leží bomba . Dáme si tedy snadnou multi s umístěním finálky mimo pohledy nehrajících, zároveň vás zavedu i k té sakrální kapli, když jsem ji zmínil.
Přijeď na určený trasobod – parkoviště. Když se rozhlédneš, uvidíš hned obě stage. U obou jsou plechové štítečky (viz hinty "a" a "b") se souřadnicemi - na jedné E, na druhé N. Pak už zbývá jen vyrazit na lov s tím, že do blízkosti keše je možno dojet autem, ale já kvůli NEMOŽNOSTI bezpečného zastavení a OTOČENÍ doporučuji NOHY.
Additional Hints
(Decrypt)
n) yril fgebz, yril obx - hxenqyv zv fgebz, gnx mngvz mqr: 17°59.990
o) yrin fgenan (cbuyrq m pryn), hmrzarav
p) pb wr ahgar ceb ubyr irqrav?