Poblíž okraje katastru obce Výkleky se nachází pěkná studánka. Není v nejhlubším lese, jak píše J. V. Sládek: "Znám nejkrásnější studánku, kde nejhlubší je les...", ani z ní nevytéká potůček, přesto je však milým bodem v krajině. Více studánek má svou keš. Tato si ji také zaslouží. V životě našich předků měly studánky větší význam než dnes a vzniklo kolem nich mnoho zvyků. Jeden z nich je otvírání studánek. Blíží se jaro, ten čas otvírání studánek, jak tento zvyk hudebně znázornil ve své kantátě Bohuslav Martinů. Skladba vznikla roku 1955 na motivy básně autora Miloslava Bureše o studánce Rubínce. Přeji vám, aby i vy jste měli radost z kratičkého zastavení, příjemné kešky drive in a dalšího bodu do své sbírky. Po případném pádu keše do studánky ji okamžitě nahradím. Můžete ji i vylovit, studánka je hluboká jen 60 cm.
Na studánce se objevila tabulka s pojmenováním ANÉŠKA.Pátral jsem, proč dva názvy. Upozornil mě na to poprvé v březnovém logu už kačer Kus dřeva.Zjistil jsem toto: všichni pamětníci ve vesnicích Výkleky a Velký Újezd, mezi jimiž se studánka nachází, znají studánku pod jménem Kadloubek. Objevil se na scéně jistý člověk, který se zabývá podrobně studánkami. Popsal jich mnoho a vydal o nich i knihu. Některé z nich pojmenoval. Tuto nazval jménem prodavačky v CykloVego v Olomouci - Hodolanech. Tak jí říkali. Anežka zvaná Anéška nyní v květnu natřela stříšku nad studánkou. Toto jsem zjistil. Studánka má tedy dva názvy. Jeden starší a jeden novější. Je pravda, že ten novější je hezčí. Všimněte si, že po vnitřním obvodu betonového ohrazení studánky, lze ještě rozeznat zbytky původního pařezu, v němž pramen od počátku vyvěral.