KAPITOLA 1
NALEZENÍ ŽELVY
Toto vyprávění začíná se psát jednoho podzimního dne roku 2014, a to v malebném koutě Satalické obory, v níž staleté stromy šustí svými větvemi, mělké vody malé tůňky tajemně bublají a kamenná brána vítá všechny příchozí pod svojí klenbou. Každým dnem sem procházkou směřují maminky s dětmi, pejskaři venčící své mazlíčky, anebo jen ti, kteří se chtějí projít pod korunami starých stromů.
Tak jako oni, každým dnem do obory přicházela i naše paní učitelka Jitka se svojí fenkou Jessinkou. Psík znal oboru velmi důvěrně, poznával každý strom, každý kámen pečlivě očuchával a pokácené kmeny pokaždé neúnavně značkovala.. Nejraději se ale Jessi proháněla na rozlehlém trávníku přímo před bránou do obory, když se jí nechtělo ještě jít domů. Ale dnes tomu bylo jinak: Namísto rozverného běhání si Jessinka sedla před cosi nehybného uprostřed trávníku a začala hlasitě šťěkat ...
KAPITOLA 2
ŽELVA SE OCITÁ VE ŠKOLCE
… spolu s pohádkou paní učitelky Jitky ...
Dnes vám povím pohádku o nalezeném zvířátku. Bylo jedno zvířátko, které žilo ve špinavé vodní nádrži ještě s pár kamarády, žilo tam velmi dlouho ale nikdy nebylo moc spokojené, tak se jednoho dne rozhodlo, že odejde, že ho třeba někde čeká něco velmi hezkého a příjemného. Tak se rozloučilo se svými přáteli, „ahoj, mějte se tu krásně“ a vyrazilo.
Na začátku své cesty vzpomínalo na to, jak do svého domova,vodní nádrže, kde tak dlouho žilo vlastně dostalo. Vzpomíná si na to, že když se narodilo, mělo okolo sebe spoustu a spousty písku a také spoustu sourozenců.
Také vzpomnělo na to, když se narodilo tak ho brzy někdo někam vzal a odnesl. „Halooo, kam mě to nesete, počkejte, já tu mám přeci brášky a sestřičky“, ale nikdo ho neslyšel. Ten cizí člověk ho dal do akvária, do zverimexu, kde kolem něho bylo spoustu zvířátek. Rybičky, papoušci, hadi, morčata, králíci, no prostě opravdu spoustu.
„Mamí, mamí“, volala holčička, která stála u jeho akvária, „tuhle chci, jedině tuhle, kup mi prosím tohle zvířátko“. Holčička měla narozeniny, tak jí maminka její přání splnila. A tak se zvířátko neslo v krabičce domů a vůbec nevědělo co ho čeká. Čekalo ho krásné a prostorné akvárium, kde se mu velmi líbilo, holčička se o něho krásně starala, bohužel jen pár dní. Pak na něho zapomněla a občas za ním přišla na návštěvu maminka holčičky, která ho nakrmila a vyčistila mu akvárium. Takhle to trvalo mnoho let, až jednou přišla holčička, která již byla velká, vzala zvířátko, dala ho do krabičky a odnesla právě k té špinavé vodní nádrži a tam ho prostě pustila. Ani se nerozloučila, otočila se a odešla.
„Co já tu budu dělat? Vždyť tu nemám nic k jídlu, a je tu zima“ Zvířátko bylo celé smutné, až najednou se cosi ozvalo. „Hej, co tam tak stojíš, polez za námi“, zvířátko se otočilo po hlase, který na něho volá a celé se leklo. „Vždyť jsou úplně stejní jako já“. Tak se přiblížilo k ostatním, ty ho vesele přivítali a poradili mu, jak si obstarat potravu a tak se naučilo žít v téhle špinavé vodní nádrži. Až k dnešnímu dni, kdy se rozhodlo odejít.
„Kamarádi moji, musím se jít podívat, jestli někde nebude něco lepšího, než je tahle naše špína. Jdete někdo se mnou?“ Nikdo s ním jít nechtěl, tak vyrazilo samo. Dolezlo, do velkého lesa, jenže bylo moc pomalé a už se začalo smrákat, nevědělo kde bude spát, mělo hlad a byla mu zima. Tak se jen tak schoulilo a čekalo co bude.
„Co to? co to je? proč mě někdo olizuje? Proč na mě štěká a skáče kolem mě?“ V lese tohle smutné zvířátko objevila veselá psí holka, která své paničce dala jasně najevo, že si našla nového kamaráda a že ho chce domů. Panička zvířátko zvedla, podívala se na něho a řekla: „Neboj, něco vymyslíme“ Zvedla telefon a už něco zařizovala. Než se stihlo zvířátko vzpamatovat, tak mělo nový krásný domov, s čistou vodou, s krmením a velkou péčí jak od slečny, která ho našla tak od dětí, kterých bylo kolem pořád plno. Tady už nemá strach, že by ho odnesli někam v krabici a nechali ho napospas, tady už ne.
A tak se naše želva cestovatelka ocitla u nás ve školce. Jediné, co jsme věděli bylo to, že si děti želvu na první pohled zamilovaly a že si ji chceme ve školce nechat.
A jelikož pro nás byla opravdu velkým tajemstvím a děti si spolu s námi kladli nespočet nezodpovězených otázek, navštívili jsme s naší novou želví kamarádkou pana veterináře.
Nejdříve ji dobře prohlédl a k našemu údivu nám o ní prozradil mnoho zajímavého ...
KAPITOLA 3
CO VŠECHNO JSME SE DOZVĚDĚLI …
Naše želví princezna dostala hned několik jmen. Její rodové jméno jest ŽELVA a jméno druhové jest NÁDHERNÁ, budeme jí tedy říkat želva nádherná. Tento druh pochází původem ze Severní Ameriky.
Pan veterinář odhadl její věk na 18 let a poté, co si ji pečlivě prohlédl, podle mohutného a dlouhého ocasu shledal, že se jedná pravděpodobně o želvího samečka, který již pravděpodobně nějakou dobu obývá tůňku Satalické obory. Také jsme se ale dozvěděli, že v naší přírodě je tato želva škůdcem, jenž má za potravu ohrožené druhy čolků, mloků a jiných u nás chráněných živočichů a proto je prý pro naši přírodu lepší želvu z ní odstranit a chovat ji znovu v zajetí.
Též nám pan veterinář dal mnoho dobrých rad ohledně péče o toto dravé zvíře.
Několik dní poté, co se želva stala naším školkovým společníkem, děti proseděly dlouhé chvíle tiše a pozorně před teráriem a věnovaly se jejímu pečlivému pozorování.
pojmenovali jsme si všechny části želvího těla
seznámili jsme se různými druhy želv včetně jejich přirozeného prostředí, ve kterém žijí
povídali jsme si o tom, jak se želvy množí, rostou a kolika se dožívají let
Želví svět nás s dětmi natolik uchvátil, že jsme se společně vydali odhalovat další jeho tajemství:
KAPITOLA 4
CESTA ŽELVY
… pohádkové putování naší želvy cestovatelky …
Vydali jsme se s naší želvou cestovatelkou do její domoviny, do Severní Ameriky, cestování po velké mapě světa a poznávání kontinentů se nám natolik zalíbilo, že jsme s polu s želvou procestovali celý svět, na této cestě si jsme si našli spoustu zvířecích kamarádů a seznámili se s faunou jednotlivých jeho částí.
poznali jsme jednotlivé světadíly, víme, jak se jmenují
umíme pojmenovat zvířata, která na nich žijí
složíme samostatně mapu světa
A po tom dlouhém putování, vrátili jsme na mapě zpět do evropy, do MŠ Be Happy a do Satalické obory na souřadnice, kde začal a zároveň končí náš příběh ...
… ale úplný konec to ale ještě není, naše želva putuje dál …
Na paměť této cesty, dalekého želvího putování ze Severní Ameriky do Evropy, na paměť místa, kde byla naše želva nalezena a na podzim roku 2014 se chtěla patrně zazimovat a přečkat tak chladné období, vytvořili jsme „cach“. Tajemnou schránku patřící do mezinárodní hry geocaching.
Geocaching je hra na pomezí sportu a turistiky, za použítí navigačního systému GPS je možné objevovat zajímavá místa, které mají svůj příběh.
A místo, kde byla želva nalezena bude tento příběh vyprávět dál, a želva bude dál cestovat skrze "travelbug". Těšíme se na sledování kam až naše želva doputuje.
NA PROJEKTU SE PODÍLELI:
Pedagogický sbor MŠ :
Koncepci projektu vytvořila a výtvarně realizovala: Kateřina - učitelka
Želvu našla a do školky spolu s pohádkou a povídáním o želvách přinesla: Jitka – provozní koordinátorka
Domov želvičce poskytla: Iva – ředitelka školy
Společně výtvarně tvořily a o želvu se denně starají děti MŠ ve věkovém rozmezí od 2 do 6 let
Tadeáš J., Valerie J., Agáta Č., Nicol Q., Vanda R., Sebastian B., Theodor B., Mikuláš M., Magdalena M., Jonáš F., Linda R., Marek J., Jurij P., Alexander A. a Tina P.
Projekt byl realizován v měsíci lednu 2015.