Jak na finálové souřadnice? Je třeba trochu počítat.
Vzorec pro výpočet:
N= B x D-C° A+B. (D x B x F) - B x (H x G x E-C)
E= F x E° G x A. A x (F x B - G)
Jak vodníci topili blechy.
Doma u vodníků začalo velké uklízení.
Jako první musela z chaloupky bednička s
králíčkem a veverkou. Pak se vynosilo ven,
co se vynosit dalo. Potom vodníci naskákali
i v šatech do vody a snažili se tam blechy
utopit. Máčeli se celé dopoledne, aby měli
jistotu, že už žádné nemají.
„Přeji hezké koupání,“ zdravil vodníky
mlynář ze břehu, když si udělal malou
procházku kolem rybníka. „Co pak že dnes
kluci nejsou ve škole?“ podivil se mlynář.
„Na dnešek jsou omluveni, protože tu mají naléhavou práci,“ zalhal Žaboun.
„A jakou?“ vyzvídal mlynář.
„My topíme blechy!“ vyzradil tajemství vždy pravdomluvný Čudla.
A bylo to venku. Žaboun by byl nejraději Čudlu utopil, kdyby to šlo, jakou měl zlost, ale už se
nedalo nic dělat. Mlynář se nedal oklamat.
„Aha,“ pronesl s úsměvem mlynář. „Blechy to je nepříjemná havěť. Jednou jsme je také měli od
kocoura a od té doby nám nesmí do chalupy.“
„Myslíte, že tou dlouhou koupelí jsme se těch blech zbavili? Ale jak máme vykoupat králíčka a
veverku? Ty tak dlouho pod vodou nevydrží jako my,“ a Žaboun upřel tázavý pohled na mlynáře.
„Říkáte sousede veverka? Ta má blechy, že je sotva unese a rozdává je na potkání,“ smál se
mlynář. „Kde jste přišli k té malé blechařce?“
„Včera ji přinesly děti. Zranila si nožičku a tak jsme ji ošetřili a nechali u nás.“
„A ona se vám za vaší péči pěkně odvděčila,“ řehtal se mlynář.
„Nesmějte se pořád sousede a raději nám poraďte, co máme dělat? S blechami nemám žádné
zkušenosti,“ pronesl zoufale Žaboun.
„Mám doma takový prášek od pana lékárníka. Ten blechy zaručeně vyžene veverce i králíčkovi
z kožichu,“ ujišťoval Žabouna mlynář, „přinesu ho, hned jsem zpátky.“
Zatím vodníci vylezli z vody a vyždímali si šaty.
„Doufám že blechy neumí plavat,“ poznamenal Žaboun.
„Neumí, určitě neumí,“ utěšoval ho Čudla.
Chudinka králiček Jánevím seděl v trávě a ani se nemohl napást travičky, jak moc se drbal. A
veverka? Ta se spokojeně rozvalovala v bedničce a spala.
„Divím se, že jí ty blechy nevadí,“ poznamenal Karásek.
„Je na ně asi zvyklá,“ odpověděl Čudla.
A už tu byl mlynář zpátky s práškem. Opatrně nasypal trošku prášku králíčkovi do kožichu a hbitě
uskočil. Blechy začaly z kožichu vyskakovat a hledaly si nový domov v některé myší díře. S veverkou
udělali to samé, jen s tím rozdílem, že jí vyndali z bedničky a tu pak vyčistili a dali do ní čisté seno a
veverku, už odblešenou pak do ní položili.
„Tak to by bylo,“ poznamenal mlynář.
„Teď můžete začít uklízet. Pokud byla u
vás veverka od včerejška, tak to se blechy
ještě nestačily zabydlet ve vaší chaloupce.
Můžete se klidně zase nastěhovat.“
„Já to preventivně zkusím ještě s tou
mou puškvorcovou mastí,“ poznamenal
Žaboun.
„S tou nic nezkazíte, nanejvýš budou
blechy zelené, jako já tenkrát,“ smál se
mlynář a pomalu se vydal ke mlýnu.
Vodníci společně zase vše pěkně
nastěhovali do chaloupky. Žaboun tou svou zázračnou mastí která tak příšerně voněla natřel nohy u
stolu i u postele jako by nevěděl, že blechy nelezou po zemi, ale skákají. Žaboun s blechami neměl
zkušenosti a tak to opravdu nevěděl. Vždyť to byl jen obyčejný vodník.