Skip to content

Posledni kapitola druhe svetove valky Multi-Cache

This cache has been archived.

Terezie96: Po velmi dlouhé úvaze, zda keš obnovit, opravit či jinak zkulturnit, jsem se rozhodla ji archivovat. Svá nejlepší léta má za sebou, je čas uvolnit místo.

Navíc má životní etapa mě posunuje jiným směrem, geocaching již není náplní mých volných chvil a chuť do stálých oprav a vymazlování krabiček vymizela :-)

Díky všem, kteří tuto krabičku navštívili!
Terka

More
Hidden : 3/4/2015
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Pochody smrti: poslední kapitola zvěrstev druhé světové války

Psal se rok 1945, přesněji 14. ledna, a vzhledem ke kritické situaci na všech frontách bojů, vydal Henrich Himmler, německý ministr vnitra, příkaz: „Do rukou nepřítele nesmí padnout jediný živý vězeň.“
Všechny koncentrační a zajatecké tábory se musely evakuovat. Jenom v koncentračním táboře Osvětim bylo 180 tisíc vězňů, další tisíce v zajateckých táborech.
Váleční zajatci prošli ve třech několikatisícových skupinách pochodem od bývalé hranice ČSR. Např. v Raduni bylo zastřeleno 7 zajatců, v Budišově 49, v Guntramovicích zahynulo 38 zajatců.

Železniční transporty a pochody vězňů se nevyhnuly ani našemu kraji (MS). Pod dozorem jednotek SS v nich kromě vězňů KT (koncentračních táborů) bylo přemisťováno z Polska směrem do Rakouska též asi 65 tisíc válečných zajatců ze Sovětského svazu, ale i z Anglie, Francie a jiných zemí. První vlak s vězni projel z Chuchelné 20.1.1945 a pokračoval dál do Svinova.

Menší transporty procházely opavským okresem za stejných otřesných podmínek. Zajatcům nesměla být poskytnuta voda a jídlo. Početná skupina těch, kteří pochody smrti nepřežili, jsou pochováni na různých místech Opavska, ale to se již nepodaří zjistit. Dnes je připomíná jen několik málo zbylých památníků, které jsou připomínkou na hrůzy druhé světové války.

Irena Hluchá vypráví: „Hradcem nad Moravicí (tehdy u Opavy) procházel rovněž pochod smrti. Místní lidé házeli vězňům například chleba. Kdo nevydržel a shýbl se pro něj, byl sbičován. Někdy až k smrti. Lidé, kteří přežili útrapy 2. světové války, přežili koncentrační tábor, museli vydržet dlouhou dobu jen o mléku a jiných potravin nenáročných na trávení. Nešťastným koncem může být příběh hradeckého řezníka, který po návratu z koncentračního tábora neovládl své chutě a najedl se dosyta. Praskla mu střeva a téhož dne zemřel.“

Jedna taková část pochodů prošla Hradcem a pro chvíle odpočinku před dalším strastiplným pochodem byla vybrána stodola na ulici Stránka. K malému počtu pomníčků přiřaďme tento, který nám připomene utrpení a smrt zajatců a vězňů, kteří se těchto dnů nedožili. Měl by být mementem pro další nastupující generaci, která přijde po nás, aby nikdy nedopustila, aby se tyto hrůzy opakovaly znovu.

Přepis originálu textu pana Františka Volného z Hradce ze dne 11. září 1957

Bylo to 24. ledna 1945. Pracoval jsem tehdy jako kovář v blízkých Braneckých železárnách. Onoho zimního dopoledne přišel ke mně spoludělník Vilém Helebrand z Otic a vyzval mne, abych se šel podívat na zvláštní průvod, který se ubíral po silnici kolem továrny. Abychom na sebe neupozorňovali německé zaměstnance, vzali jsme do rukou kladiva a kleště, jako bychom šli na nějakou opravu. Obešli jsme tovární budovu. Co jsme uviděli, bylo hrozné. Po cestě pochodovala skupina ozbrojených německých vojáků, za nimi byli hnáni zubožení muži, ve tváři bledí, vyhublí, promrzlí, přikrytí dekami a na nohou dřeváky. Po stranách průvodu šli vojáci a kdo z vězňů nekráčel dosti rychle nebo pro slabost již nemohl jít, byl dozorci surově bit. Co jsme se takto dívali na silnici, právě před okny továrních kanceláří jeden z ubožáků padl do sněhu. Voják jej začal bít pažbou pušky a na to se na vězně vrhl policejní pes, takže z hlavy, rukou a nohou napadeného tekla krev. Zbitý volal o pomoc, naříkal a plakal. Jeho kamarádi jej zvedli a pomáhali mu v další chůzi. Tomuto výjevu přihlíželi mnozí zaměstnanci závodu i sám ředitel Göttmann. Byla to strašná podívaná.
Později po práci mě ředitel potkal a ptal se mne, co na to říkám. Když jsem mu odpověděl: „Jsem Čech a mluvit nesmím,“ zamyslel se a řekl: „Stydím se za to, že jsem Němec.“
Transport zůstal na Hradci přes noc. Vězni byli umístěni ve stodolách a kůlnách. U stodoly velkostatku „Na Stránce“ ležela hromada řepných řízků. Jeden z trestanců protáhnul skulinou mezi prkny ruku a chtěl hrstí řízků ukojit hlad. Ale hlídající voják to zpozoroval a střelil do natažené ruky. Raněného pak vytáhli ze stodoly a vyvedli ho s odůvodněním, že půjde do nemocnice. Přešli s vězněm dřevěnou lávku přes Moravici a na druhém břehu řeky na začátku Pivovarské ulice zraněného zastřelili.
Později hradecký občan Josef Gebala postavil na onom místě železný kříž s nápisem připomínajícím onen zločin. Druhého dne pokračoval pochod smrti po silnici směrem na Fulnek. Při této cestě Hradcem bylo surovci – vojáky ubito šest vězňů. Byli pochováni na hradeckém hřbitově. Dalších pět bylo pohřbeno v Březové. Kolik zahynulo do Fulneku, nebylo možno zjistit, protože toto město mělo německé obyvatelstvo.
Tyto oběti pochodu smrti připomíná na hradeckém hřbitově památník...

Po 70-ti letech od skončení 2. světové války se nám opět připomínají různé ismy, znovu umírají obyčejní lidé, kteří nechtějí nic jiného jenom se milovat, pracovat a vychovávat své děti v míru. Bohužel jsou místa na této planetě, kde jim to není dopřáno. S podporou bývalého starosty pana Karla Hanáka se Jednota Čs. obce legionářské Moravskoslezského kraje rozhodla zhotovit památník na Stránce těm, kteří prožili mnohá utrpení při těchto pochodech.

Na tomto místě složili hlavy k odpočinku před dalším pochodem na SMRT.

Čest jejich památce.

O keši:
Z důvodu kolizí s ostatními keškami v okolí nebylo možné umístit krabičku do blízkosti stodoly. Volím tedy umístění o kousek dál, a proto se z kešky stává zcela jednoduchá multi keška.
Co je tedy, milý kačere, tvým úkolem?

Zastávka číslo A:
Stojíš u památníku obětem pochodu smrti. Za pomníkem stojí sloup veřejného osvětlení, na kterém je umístěn stříbrný štítek. Jaký je počet písmen na štítku?

Zastávka číslo B:
Na stejném sloupu, u kterého jsme řešili počet písmen, utvoř ciferaci dvou největších čísel.

Zastávka C (viz. Waypoint):
Stodola, ve které složily hlavu oběti pochodu, má v boční části veliké okno (je jedno). Z kolika okenních tabulí (čtverečků) se skládá?

Finální souřadnice tedy jsou:

N 49°51. (AxBxC) + 710
E 017°52. (Cx15) + A

V sezónních dnech zde může být více mudlů, proto prosím alespoň o trochu nenápadnosti.
Nenič schránku, ani její okolí!

Nezbývá než popřát mnoho štěstí při hledání mé netradiční schovky :)

Additional Hints (Decrypt)

Frqíz gv h cngl.

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)