Dnešní populace tohoto státního živočicha jsou již pouhým stínem někdejších přirozených stád, jejichž počet dosahoval před příchodem bílého lovce asi 50–70 milionů kusů.
Bizon je název, který je ze zoologického hlediska platný pro šest druhů velkých sudokopytníků z podčeledi Bovinae. Dnes už ale existují jen dva druhy z těchto šesti: americké poddruhy Bison bison bison (prérijní bizon) a Bison bison athabascae (lesní bizon). Druhým dosud žijícím druhem je evropský bizon neboli zubr (Bison bonasus), vyskytující se v Evropě.
Bizon má v zimě dlouhou chundelatou a tmavohnědou srst. V létě je srst kratší a světle hnědá. Rohy jsou mohutné a šířka mezi nimi může v dospělosti přesáhnout 50 cm. Největší samci mohou dorůstat délky kolem 3,5 metru, výšky v plecích ke dvěma metrům a jejich hmotnost může dosáhnout až 1 500 kilogramů. Samice jsou obvykle výrazně menší, jejich hmotnost dosahuje jen poloviční hodnoty samců.
Zrak je slabý, bizoni rozeznávají pouze pohyb. Naproti tomu mají výborný čich dokážou větřit až na vzdálenost dvou kilometrů, ucítí trávu pod třiceticentimetrovou pokrývkou sněhu. Bizoni se živí travinami a příležitostně také nízko rostoucími keříky. Ke spásání používají svých 32 zubů, z nichž je 24 stoliček a 8 řezáků Obranou bizonů je nejen jejich velikost a rohy, ale také rychlost. Toto zvíře se totiž může pohybovat až rychlostí kolem 50 km/h (jen o čtvrtinu méně než u závodního koně). Vysokou rychlostí se navíc dokáže pohybovat po delší dobu.
Oblíbenou činností chlupatých obrů je také válení se v mělkých bahništích. V suchých i mokrých prohlubních se bizoni vyvalují a obalují se prachem nebo bahnem. Toto chování může souviset s ustavením hierarchie či soudržnosti skupiny, hravým chováním, procesem odstraňování parazitů ze srsti nebo termoregulací.
VAROVÁNÍ!!! Prosíme nekrmte zvířata, nesnažte se hladit zvířata, nevstupujte do výběhu, pokuste se zbytečně nehlučit.