Ledová díra U Krápníčků
V roce 1807 dostalo oderské panstvo povolení k těžbě galenitu v okolí Stodolního potoka. Proto bylo na více místech započato kutání průzkumných sond. Jednou ze sond byla i skalní prohlubeň v mírné zatáčce lesní cesty za skalkou zvanou Nebe a Peklo (Himmel und Helle). Tato sonda sledovala tektonickou poruchu, a když bylo jasné, že žádnou rudu neobsahuje, byla záhy opuštěna. Časem prohlubenina zarostla krásnými mechy a játrovkami, po nichž stékala vyvěrající voda. V létě vypadalo místo s kapající vodou tajemně a v zimě se zde tvořila nádherná ledová výzdoba. Proto místu začali říkat U krápníčků. Romantické údolí tak získalo další z tajemných míst.
Jednou seděla v hostinci I. Skalní sklep stálá parta přátel u piva. Sem tam si dal někdo na zub i něco lepšího, aby řeč ubíhala. Seděli zde i dva kamarádi šprýmaři, kteří byli skvělí vypravěči. Přátelé poslouchali úsměvné příběhy o dolování drahých kovů a o strašidlech, které se zde zaručeně vyskytují. Povídalo se i o tom, že kousek vedle, ve starém důlním díle Schneiderloch bylo nalezeno mnoho stříbra a dokonce i kamenné uhlí! Jeden bohatý měšťan z Oder tomu nechtěl věřit a začal se naparovat, že kdyby to byla pravda, tak že dnes zaplatí útratu všem hostům, kteří sedí v této hospodě. Kamarádi šprýmaři na sebe mrkli a měšťanovi odpověděli, že když tomu nevěří, ať jde zítra ke sluji U krápníčků, tam že to uhlí najde také. Dokonce si ho zde může i nakopat. Nato se měšťan hned vsadil a tak celá hospoda jásala při dostatku dobrého jídla a pití. Po půlnoci se všichni hosté odebrali domů do svých pelechů. Toho večera nejspokojeněji spal nevěřící měšťan, v jehož snu se zjevovala sluj U krápníčků a on, jak v ní kope kamenné uhlí na zimu. Ti dva vypravěči šprýmaři však nespali a ještě téže noci odvezli každý jeden trakař pravého ostravského uhlí do sluje. Pak čekali velmi brzy ráno, co se bude dít. A opravdu, měšťan si to svižně uháněl s károu, taženou vypůjčeným oslem, ke sluji U krápníčků. Když uviděl uhlí, začal rychle nakládat, až měl vozík plný. Cestou nazpět se však zastavil v hostinci u I. Skalního sklepa, aby zaplatil včerejší útratu a všem hostům se začal chlubit, kolikže bude mít uhlí na zimu a možná, když mu hraběnka sluj prodá, bude ho i prodávat. Hosté se v hostinci vesele smáli, jaké že to má měšťan hloupé plány. Při další návštěvě sluje se již měšťan nesmál, protože místo uhlí bylo ve sluji už jen samé kamení. Od těch dob se jí začalo říkat Uhelná díra (Kohlloch).
Dnešní mladá generace však tuto úsměvnou historku nezná, a tak se tomuto místu opět říká U krápníčků. Toto zajímavé místo je dnes pohřbeno návozem kamení, které bylo použito při stavbě nové lesní cesty. Snad se jednou podaří romantickým lidem sluj znovu odkrýt, aby se krápníčky nebo nádherné mechy mohly opět utvořit. Můžete se o to pokusit. Původní místo je přibližně na úvodních souřadnicích. Tam však keška není ...
pověst sepsal Květoslav Wiltsch, Historicko-Vlastivědný spolek v Odrách
Pohled na úvozovou cestu směrem na Dobešov.
Keška je úplně jinde :) . Vydejte se od Skalních sklepů cestou směrem k Dobešovu. Cestou potkáte jinou sluj. Krápníčky v ní nejsou, za to na stěně najdeš číslo XXX. Finálka je N 39.(X-2,X+1,X-1) E 48.(X,X+2,X+1).