LUDMILA - MARIE ANTONIE - VÁCLAV - VÍTEK
Antonína, Ludmila, Vítovka... Názvy zustaly, doly zanikly a casem prevzala vládu príroda. Místa, kde kdysi vládl cilý pracovní ruch, dnes pripomínají pomnícky vybudované v pomerne nedávné dobe.
Dul Ludmila byl založen roku 1822, pro velké prítoky vody byl dohlouben až roku 1838. V období 1848 až 1861 byl ješte prohlubován. K nafárání uhelné sloje došlo v hloubce 111,5 m, celkovou hloubku mel 214,5 m. Uhelná sloj mela mocnost 1,9 m. V roce 1836 byl dul vybaven prvním parním težním strojem v kladenském revíru, pozdeji byl stroj prestaven na elektrický pohon. Dul sloužil až do konce 70. let 20. století jako výdušná jáma dolu Prago I - III.
Po ukoncení provozu byla stržena šachetní budova a drevená vež, další objekty dolu byly likvidovány v roce 2004 pri "odborném" zajištení dávno zasypané šachty. Dnes zde zustalo jen betonové plato s vetracím komínkem nad bývalou šachtou a nekolik provozních objektu upravených jako rekreacní chaty.
Důl Ludmila
Hloubení dolu
Václav začalo v roce 1836. V hloubce 73,3 metru byla nalezena uhelná sloj mocná 7,6 m a jáma byla prohloubena na konečných 80,9 m. Důl zprvu sloužil k odvětrávání okolních dolů a štol - Marie Antonie a vrapického Václava. Těžba zde byla zahájena roku 1847. Jako v sousedním dole Ludimila, i zde pomáhal parní stroj. Roku 1876 však byly vlivem dolování narušeny povrchové objekty a těžba byla zastavena.
Řez kladenskou kamenouhelnou slojí
Hloubení dolu
Marie Antonie bylo zahájeno v roce 1837. Po pěti letech v roce 1841 jáma prošla v hloubce 99,6 m uhelnou slojí mocnou 6,9 m a byla prohloubena na konečných 129,9 m. Jáma Marie Antonie se dostala do
nejkvalitnějšího uložení uhelné sloje ve vrapické a cvrčovické oblasti a stala se nejproduktivnějším dolem Buštěhradského panství. Propojením dolu Marie Antonie s jámou Sv. Ludmila, nedalekým dolem Václav a štolou Ferdinand bylo obsazeno a kdykoli připraveno k zahájení těžby obrovské dolové pole, což zajišťovalo životnost tohoto dolu na velmi dlouhou dobu. Těžba na dole Marie Antonie byla ukončena v roce 1899.
Důl Marie Antonie
Dul Vítek - na tomto místě se již v roce 1797 pokoušel neúspěšně hledat uhlí kutéř Boder z Buštěhradu a roku 1800 jámu opustil. O několik let později (1804) se tyto dolové míry staly majetkem Václava Černého. V roce 1841 začali původní šachtici prohlubovat pražští měšťané Antonín Vítek a Václav Novotný. Na hloubení jámy byl přijat horník Jan Váňa, pozdější majitel dolů a nálezce uhlí na Kladně. Jáma byla však dohloubena na konečných 159,3 m až v letech 1848 – 1849, kdy byla zahájena těžba uhelné sloje mocné 8,3 m. Důl byl vytěžen roku 1891.
Odval dolu vždycky pritahoval mladíky, kterí zde zkoušeli svoje jezdecké umení. Drív na motorkách, dnes na ctyrkolkách. Pokud zde uslyšíte rvoucí motory, budte pripraveni uskakovat.
Důl Vítek
Cerpáno z webu www.hornictvi.kladnominule.cz, www.kladno-doly.xf.cz, www.omk.cz a z tabulí naučné stezky Po lesních cestách do historie dolování uhlí na Kladensku.
Jak na keš?
Budete muset vyluštit jednoduchý kvíz, který vás tak trochu prozkouší ze znalosti hornické hantýrky. Zrejme se poradíte s všeobecne profláknutým zdrojem, ale možná vám napoví nekdo zasvecený. Hodne štestí.
Keš najdete na souradnicích N 50° 10.ABC E 014° 09.DEF
A) Šlígle jsou
1. hornické boty = 9
2. hornické kšandy = 7
3. hornická kladívka = 3
B) Kruchta je
1. tektonická porucha ve sloji = 3
2. místo nástupu do klece = 6
3. kruhová dulní chodba = 8
C) Karbidka je
1. ochranná prilba ze speciálního materiálu = 6
2. mašinka, která vozila vyrubané uhlí = 7
3. dulní lampa = 4
D) Ohluben je
1. ústí jámy na povrch = 2
2. dno jámy = 5
3. hloubící hlavice = 8
E) Prádlo je
1. úpravna uhlí, trídicka =6
2. použité pracovní odevy = 0
3. pravidelná kontrola dulní lokomotivy = 2
F) Sáh je stará délková míra
1. cca 2,5 m = 1
2. cca 2 m = 7
3. cca 1,5 m = 0