Úvodní souřadnice Vás zavedou na první stage
Kaplička
Tato drobná sakrální stavba dokládá to, že i dnes by takové drobné architektonické doplňky měly mít své místo v urbanistickém celku nejen moderního města.
Kaplička je drobný sakrální objekt, ale mnohdy nemusí mít ani charakter budovy. Velikost i tvar mohou být velice různorodé. Časté jsou tzv. poklony a výklenkové kapličky, kdy se ve výklenku může nacházet obraz s náboženským motivem či přímo světcem, nebo i socha. Poklony mohou být navíc opatřeny drobným klekátkem. Tyto menší sakrální objekty bývají často zasvěceny některému svatému obdobně jako kostel. Název je nejpravděpodobněji odvozen z latinského slova capella (malý hrob), podle raně křesťanského památníku stavěného nad hrobem mučedníka.
Z dostupných zdrojů se nepodařilo zjistit žádné podrobnější informace o této čtyřboké průlisně vynikované plechově zastřešené kapličce. Bohužel tyto objekty často berou za své při urbanistickém rozmachu a to jak měst, tak jim náležejících komunikacích.
Kostelík svatého Bartoloměje
Hřbitovní kostelík zvaný U Hrůbků, leží v ostravské části Nová Ves. Roku 1443 postavil ostravský farář Řehoř na místě současného kostela kapli. Ta byla později zbořena a koncem 16. století nahrazena novou v gotickém stylu. Po přístavbě barokní lodi v 18. století byla gotická okna zazděna a kaple proměněna v presbytář nového kostela sv. Bartoloměje, který je 24,5 m dlouhý a 13,5 m široký. Na kostele proběhly dvě větší opravy – v roce 1807, kdy dokonce hrozilo jeho zboření, a v roce 1913. Kostel byl od založení přifařen pod Moravskou Ostravu, od roku 1913 spadá tento římskokatolický filiální kostel pod mariánskohorskou farnost. Na hlavním oltáři stojí socha sv. Bartoloměje, patrona Nové Vsi. Vedle oltáře se nachází erb prostějovského kanovníka Františka Ondřeje z Mandorfu ze 17. století. Od 19. století zdobí oltář epitafní obraz od ostravského malíře Jiřího Milotského, namalovaný roku 1639. Dva vedlejší oltáře jsou zasvěceny sv. Barboře a Matce Boží Čenstochovské.
Pověsti, které se vážou ke kostelu:
1) Podnětem pro vznik nejrůznějších pověstí byla železná pouta, umístěná u hlavního oltáře. Podle jedné jsou zde uložena na památku zázračné záchrany hraběte z Pražma, kterému se prý i s pouty podařilo utéct lupičům a na místě pozdějšího kostela se pouta po jeho modlitbách sama uvolnila.
2) Další z pověstí se snaží vysvětlit název kostelíka, kterému se říká také „U hrůbků“. Roku 1561 zde prý měli být na útěku zabiti a pak pochováni dva mniši benediktini z kláštera v Orlové.
3) V nedalekých horách Slezských sloužila na faře velmi srdnatá děvečka. Nebála se ničeho. Bylo to večer před sv. Martinem. Děvečka z fary, jakož i mnoho jiných, sešlo se u souseda na „přástku.“ Že při takových příležitostech mladí chasníci nescházeli, rozumí se samo sebou. Mluveno o všeličem, až přišli i na strašidla. Děvečka z fary si jen posměch ze všeho dělala. Mezi jiným pravila: „Abyste věděli, že se nebojím, donesu vám lebku z kostnice na hřbitově.“ A než se toho kdo nadál, pádila na hřbitov. Směle vešla do kostnice, vzala jednu z nashromážděných zde lebek a přinesla ji k sousedovi. Celá společnost zhrozila se toho. Brzy odešli všichni domů a děvečka pohodíc lebku u fary do kouta, ulehla. O dvanácté hodině slyší slabé klepání na okno a hned na to slabým hlasem tato slova: „Nepřineseš-li lebku v půl hodině nazpět na místo, kde jsi ji vzala, zle s tebou bude!“ Děvečka se sice ulekla, ale přece vstala, vzala bílý šátek, a zaobalivši lebku, kráčela k nedalekému hřbitovu. Uloživši lebku na místo, odkud ji dříve byla vzala, chtěla pospíchati nazpět. Avšak kostlivec ve dveřích zabránil jí v tom. „Že jsi dělala z nás mrtvých posměch a nám při vypravování na „přástce“ ani v hrobě pokoje nedala a mimo to lebku mého bratra zde vzala,“ pravil dívce, „máš býti náležitě potrestána. Zde na tom místě, kde jsi lebku vzala, umříti musíš!“ Sotva to kostlivec dopověděl, padla děvečka strachem na celém těle se třesouc do mdlob. Ráno našli ji v kostnici mrtvou. I pochovali ji nedaleko kostnice a postavili malý náhrobek na její rov. Od těch dob nikdo se neopovážil při „přástkách“ o duchách, strašidlech a o mrtvých mluviti neb z nich posměch si činiti.
A k postavě toho, komu je kostel zasvěcen - Sv. Bartoloměj
Kult svatého Bartoloměje je vzhledem k tomu, kde všude se nachází jeho relikvie, hojně rozšířen po celé Evropě. Tento mučedník byl vždy velmi uctívaný, a tak není divu, že je patronem mnoha měst a živností. Z živností je patronem řezníků, koželuhů, zpracovatelů kůže, lovců kožešin, ševců, krejčích, obuvníků, knihvazačů; také pastevců, sedláků, vinařů, pekařů, obchodníků s olejem, sýrem a solí; sádrařů, štukatérů, i horníků. Vzýván je proti kožním chorobám, nervovým a neurologickým chorobám, proti škubům svalů.
Podle legendy působil v královské rodině šírvánšáhů. Arménský král Polimeus měl dceru, která byla tak zuřivá, že musela být spoutána řetězy. Bartoloměj, jakmile o tom uslyšel, vešel ke králi a slíbil mu, že ve jménu Ježíše Krista jeho dceru uzdraví, jestliže on příjme křesťanskou víru. Král ochotně svolil. Bartoloměj se nad posedlou dívkou pomodlil a zbavil ji zlého ducha. Tento zázrak způsobil veliké podivení, a král i celý jeho dvůr i obyvatelé dvanácti měst uvěřili v Ježíše Krista. Tím však Bartoloměj proti sobě popudil pohanské kněze, kteří na něj poštvali králova bratra Astyagese, zarytého pohana, který ho úkladně zajal, uvěznil a krutě mučil. Údajně se tak stalo ve městě Deerbent na břehu Kaspického moře. Bartoloměj byl odsouzen k tzv. perskému trestu smrti. To znamenalo, že byl nejprve stažen z kůže a posléze ukřižován hlavou dolů.
V seznamech dvanácti apoštolů bývá Bartoloměj vždy jmenován před Matoušem. Jméno Bartoloměj je určitě rodové, protože jeho podoba výslovně odkazuje na jméno otce. Jde totiž o jméno s kořenem pravděpodobně aramejským, bar Talmay (bar Tolomaj), což znamená syn Talmajův. Jeho otec Tolomaj byl ze vznešeného rodu. Bartoloměj tedy vyrůstal v kultivovaném prostředí a získal zde vzdělání. Možné je i podle jména Talmai, které souvisí s hebrejským slovem telem, což znamená "brázda", říci, že jeho otec byl oráčem. Jméno Bartoloměj bývá tradičně ztotožňováno se jménem Nathanael, což znamená „Bůh dal". Bartolomějovy ostatky prodělaly složitou cestu. Na počátku 6. století je dal východořímský císař Anastasius I. přenést do mezopotámské Dury, později se relikvie dostaly na ostrov Lipari u Sicílie (v 8. století) a v roce 809 do jihoitalského města Beneventa v Kampánii. Odtud byly roku 983 přeneseny německým císařem Otou III. do Říma, do hrobky, kterou nechal postavit v chrámu sv. Bartoloměje (původně zasvěcen našemu sv. Vojtěchovi, nacházející se na ostrově v Tibeře) nedaleko Kapitolu. V 11. století získala katedrála v Canterbury paži svatého Bartoloměje. Lebka svatého Bartoloměje je od roku 1238 uložena v kostele svatého Bartoloměje ve Frankfurtu nad Mohanem, který se nazývá císařskou katedrálou, „Kaiserdom". Část ostatků tohoto apoštola získal také Karel IV. pro svatovítskou katedrálu v Praze. A co je zajímavé, některé z jeho ostatků jsou uloženy v Kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě.
Na hřbitově u tohoto kostela zasvěceného sv. Bartoloměji stojí památný strom, více než 300 let stará lípa.
A nyní k samotné keši
Jde o krátkou procházku, která Vám i s luštěním a hledáním nezabere více než hodinu času.
U první stage musíte zjistit následující údaje:
Počet schodů vedoucí ke kapličce a tím získáte A. Stojíš-li zády ke kapličce, před sebou po levé straně je elektrický sloup s rozvodnou skříní a vedle něj lampa veřejného osvětlení a ta má na sobě číslo */*. Číslo před lomítkem je B a číslo za lomítkem je C
Jestliže máte ABC, přesuňte se krátkou procházkou k druhé stage, která je na N 49°48.863 a E 018°13.521. Zde musíte zjistit:
Ze zapuštěné tabulky na zdi kostela, která se nachází na levé straně od vstupu do kostela (stojíš-li čelem k portálu kostela), spočítej v druhém řádku samohlásky a tím získáš D. Naproti vstupu do kostela je pomník Augustina Seidlera. Pokud zjistíš datum jeho úmrtí, pak třetí číslo v tomto letopočtu je E. Na tomtéž pomníku sciferuj, v kolika letech zemřel a máš F.
Finálku najdeš na: N 49°48. (A-12)(B+2)(C-1), E 018°13.DEF
Závorky mezi sebou nenásob
Doporučuji auto nechat na jednom ze dvou uvedených parkovišť. Nejezděte, prosím, až ke keši autem.
Keš se nenachází v areálu hřbitova !!!
Vracej ji přesně tak, jak má být. V keši není tužka !!! NIKAM A NA NIC NELEZ.
Prosím o informaci, jakmile se logbook bude chýlit ke konci. Díky.
Za provedení betatestu děkujeme p007.