Ropiky u Hacky I. Multi-cache

Rozhodli jsme se vytvořit sérii věnovanou lehkým opevněním vz. 36 a 37. Nazvali jsme ji Řopíky u Hačky I až IV. Doporučuji si pečlivě zapisovat všechny získané indicie. Nikdy nevíte, kdy se budou hodit :-).  Ke všem keším se chovejte ohleduplně, nezanechávejte na místě odpadky, neničte přírodu, ať vše vydrží pro další kačery po vás. Vše, co naleznete, zase vraťte přesně na místo a stejně zamaskujte.

O čs. pohraničním opevnění kolují na veřejnosti mýty a pověsti o tom, že všechny byly nebo měly být navzájem spojeny podzemím, že mají několik pater pod zemí, byly stavěny tak, aby byly z jednoho bunkru vidět další dva a jiné podobné. Něco je naprostý nesmysl, něco se blíží skutečnosti. Veřejnost nerozlišuje mezi řopíkem a těžkým objektem, ale mluví se o velkých bunkrech a malých bunkrech. Jako to tedy je… nebo vlastně bylo. Objekty stavěné v rámci čs. opevnění lze rozdělit na dvě hlavní kategorie a to na objekty lehké a těžké.V našich čtyřech keších se zaměříme na opevnění lehké. Organizační přípravy na zahájení budování opevnění vyvrcholily 20. března 1935 zřízením Rady pro opevnění  (RO) a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) při hlavním štábu Čs. armády. Úkol RO spočíval v určování míst, která bylo nutno opevnit a ve stanovení pořadí naléhavosti opevňovacích prací. Podle programu opevňování ČSR z roku listopadu 1937 se předpokládalo, že celkový rozsah naplánovaných opevňovacích prací bude ukončen až v roce 1951. Přes tuto skutečnost byla během intenzivní výstavby opevnění v bývalém Československu  vybudována v září roku 1938 solidní hráz vůči možné agresi. Jednalo se o betonové pevnůstky okopírované z pevnůstek, které naši projektanti viděli na francouzské Maginotově linii. Pevnůstky nebyly stavěny v liniích, ale spíše nahodile na místech, odkud bylo možno postřelovat důležité komunikace. Stavěly se jak přímo na hranicích, tak i ve vnitrozemí na zárodcích budoucích záchytných příček. Objekty měly dobré maskování a byly skoro zapuštěny do terénu (povětšinou byly situovány na svahu k nepříteli). Nevýhodou byly čelní střílny. Poměrně slabá čelní stěna nebyla schopna odolat zásahu z děla větší ráže a vezmeme-li v úvahu, že střílny tvořily kolem 40 % plochy čelní stěny, byla životnost objektu v boji silně omezená. Pevnůstky byly od sebe vzdáleny zhruba 600 - 800 metrů, na běžný kilometr fronty připadaly tedy necelé dva objekty. Tím vznikla velmi řídká a nesouvislá přehrada čelních kulometných paleb. Protože pouze nekopírujeme listing, ale snažíme se, aby čtenář získal kvalitní informace, tak ten, který baží po informacích, se právě dověděl, že písmeno e se rovná číslu 2. Tímto bych vás chtěl poprosit, abyste lenochy na tuto indicii neupozorňovali. Děkuji owner. Od května 1936 byly vyhlašovány soutěže na stavbu prvních úseků a o dva měsíce později byly vybetonovány první objekty. Po rozhodnutí vlády zahájit budování opevnění najednou podél celé hranice ČSR byly přípravy značně urychleny a do konce roku bylo zadáno stavebním firmám téměř tisíc objektů.

Lehké objekty vz. 36 měly poměrně jednoduchou konstrukci. Střílny směřovaly přímo k nepříteli a vnitřní prostor tvořila jediná místnost. Existovaly tři typy objektů: typy "A" a "B" byly dvoustřílnové a lišily se pouze odolností (typ "B" měl čelní stěnu o 10 cm silnější než typ "A"). Typ "C" byl třístřílnový, odolností byl shodný s typem "B". Objekty budované ZVV Brno se v některých detailech lišily od objektů budovaných u ZVV Praha (měly poněkud jiný tvar, strop skloněný do týlu, větrací otvory, otvor pro výhoz ručních granátů atp.). V praxi bylo třeba připustit i další odchylky od standardu - vstup do objektů býval řešen vstupní šachtou, u Bíliny byla dokonce ve skále vyražena 30 m dlouhá přístupová štola. Několik objektů typu "C" (původně třístřílnových ) bylo kvůli palebnému plánu vybetonováno bez střední (čelní) střílny; výjimečně byly naopak stavěny i jednostřílnové objekty, konstruované dle konkrétních podmínek. Lehké objekty vz. 36, stavěné u VII. sboru počátkem roku 1937, byly zmodernizovány - k původnímu tvaru byla přidána předsíňka s mřížovými a pancéřovými dveřmi a ochrannou střílnou. Provedení stavebních prací bylo svěřeno civilním stavebním firmám; stavba dvou objektů v Orlických horách vojskem byla naprosto výjimečná. Firmy musely dbát na utajení všech údajů o stavbách. V roce 1936 nevydala armáda vlastní předpisy o zpracování betonu, objekty byly proto betonovány běžným postupem dle tehdy platných civilních norem, předepisujících pevnost betonu 200 kg/cm²(tvrdost betonu těžkého objektu nesměla klesnout pod 450 kg/cm²) při použití 360 kg cementu na 1 m³ betonové směsi. Nebylo dbáno ani na nepřetržitou betonáž, takže byly u některých objektů samostatně betonovány dno, stěny a strop. Rovněž armatura poměrně řídká. Později se ukázalo, že takto stavěné objekty odolávaly pouze jednotlivým zásahům lehkého dělostřelectva.

Vybavení objektu bylo skromné, osádka používala normální polní výzbroj a výstroj, zejména nadpočetné těžké kulomety Schwarzlose vz. 7/24. Zbraně ani střelivo však nebyly v objektech trvale uloženy. Palba měla být vedena běžným způsobem s využitím jednoduchého dřevěného stolku. Teprve v dubnu 1938 byla do výzbroje přijata kulometná lafeta, vyráběná Královopolskou strojírnou v Brně.

Program opevňovacích prací pro rok 1936 se podařilo splnit jen částečně, v některých úsecích nebyla do zimy dokončena betonáž všech objektů a v roce 1937 se již stavěly objekty nového typu vz. 37. Do ukončení výstavby lehkého opevnění vz. 36 bylo na našem území postaveno celkem 864 těchto objektů. Vzhledem ke značným regionálním odlišnostem při konstrukci lehkých objektů z roku 1936, lze uvedené údaje v rozumné míře vztahovat pouze na pevnůstky na území bývalého I. sboru. Zejména na jižní Moravě mají objekty zcela jiný charakter, nemluvě o hybridech mezi šestatřicítkami a řopíky, jaké byly budovány na Slovensku. Velmi často se však vyskytují různé anomálie a místní úpravy. Například řešení vchodu mohlo nabývat různých podob od proti záplavových šachet, přes různé přístřešky až po několik desítek metrů dlouhou štolu vyraženou ve skále (pevnůstka nedaleko Bíliny).

Zdroj: http://www.estudanky.eu

         http://www.ropiky.net

         http://www.military.cz/opevneni/index.html

         Opevnění Krušnohoří (I.),Nástup:  Karel Straka

Počasí při odlovu naší keše bude přibližně takovéto :-)