ENTERICHOVA "EXPEDICE BOROVICE" Mystery Cache
ENTERICHOVA "EXPEDICE BOROVICE"
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Příjemná a nenáročná procházka lesem na historicky zajímavé místo, o kterém je zmínka ve staré osečenské kronice „Geschichte der Stadt Oschitz“…
Na podzim roku 1928 pořádal Okrašlovací spolek Osečná v Bergrestaurantu Schillerhöhe besedu s cestovatelem a dobrodruhem Buffalem o jeho výpravě do Tibetu … Po této vydařené besedě se jako obvykle pilo pivo, vedly se řeči a probíhaly tu různé spory. Dvě sousedky se hádaly, čí slepice víc nesou, chalupník Bär se přel s Biberem o tom, jestli je medvěd baribal chytřejší než bobr, pomocná učitelka Rauberová se s nadlesní Kokrčíkovou a chalupnicí Bärovou dohadovaly, kolik indického koření se dává do jezevčího guláše a obchodník Jarnow se málem popral s náčelníkem Sokola Wolfíkem, který tvrdil, že Rovensko je větší než Turnov – což rozčílilo i turnovského patriota Pospíchala. Mlynář Enterich si všechny sázky pečlivě zapisoval do svého notýsku…
Největší rozruch způsobila hádka o délce kořenů vzrostlé borovice. Bär (byl původem z Prahy) tvrdil, že víc než půl metru to nebude, protože borovice rostou hojně na skalách a skálu kořeny do větší hloubky neprorazí. Znalec skal Wolfík zdůrazňoval, že záleží na tvrdosti skal a tak mohou být kořeny různě dlouhé. Jarnow prohlásil, že borovice v Turnově mají kořeny rozhodně delší než v Rovensku, Kokrčíková soudila, že to bude hodně a Rauberová se přiznala, že to neví, protože to není v osnovách. Začaly se uzavírat sázky a do debaty se postupně zapojila celá hospoda - nezúčastnil se jen Biber, který po sedmi pivech u stolu usnul…
Situaci zachránil osečenský mlynář Donald Enterich. Prohlásil, že tyhle hádky nejsou k ničemu a že bude nejlepší utvořit skupinu dobrovolníků, která vyhledá v okolí vhodnou borovici na nějaké skále, vykope ji a její kořeny přesně změří. Dobrovolníků se přihlásilo víc než dost, Enterich proto provedl výběr a požádal cestovatele Buffala o vedení výpravy – ten ochotně souhlasil. Akce byla nazvána „Expedice borovice“ a termín byl stanoven hned na nejbližší sobotu…
V sobotu časně ráno byl sraz před Bergrestaurantem. Malej Stoun navrhl, aby se všichni pro zdar expedice pomodlili ke svatému Valentinu. Proti tomu ostře protestoval Biber – prohlásil, že Valentin je sice patronem zamilovaných, ale že je o něm známo, že se nevyznal v počtech a obvykle si pletl nulu s jedničkou, což by mohlo ohrozit měření délky kořenů. Všichni s tím souhlasili a pomodlili se raději k patronu Osečné sv. Vítu.
Po motlitbě vyrazila výprava v čele s Buffalem západním směrem k Enterichem vybrané borovici, rostoucí na menší skále. Členové expedice byli vybaveni krumpáči, motykami a rýči, Bär si nesl malou polní lopatku a Enterich krejčovský metr, Buffalo přinesl pro případ větší tvrdosti skály i bedničku dynamitu. Poblíž borovice byl postaven základní tábor a hned se začalo kopat. Práce šla pomalu, protože již po pěti minutách narazili kopáči na skálu. Usilovným tempem však skálu odkopávali a obnažovali kořeny borovice celé dopoledne. Skála byla měkká, dynamit ani nemuseli použít… V poledne jim Enterichová s Kokrčíkovou dovezly na trakaři velký hrnec guláše, Bärová přivalila soudek piva a Rauberová přivedla svého chotě a jeho oddíl mladých otužilců „Raubeři“ – aby chlapci viděli, jak probíhá vědecké bádání…
Po vydatném obědě a následném zdolání soudku piva se však už nikomu z členů expedice do dalšího kopání nechtělo. Po krátké poradě prohlásil proto Enterich expedici za ukončenou a označil ji jako velice zdařilou. Vítězem sázky vyhlásil nadlesní Kokrčíkovou za její odhad, že kořeny borovice jsou dlouhé hodně…
Výprava se pak spokojeně vydala na zpáteční cestu a celá akce byla ukončena v Bergrestaurantu Schillerhöhe, kde se úspěšná „Expedice borovice“ slavila až do pozdních nočních hodin. Pila se hlavně borovička – útratu platil chalupník Bär, protože jeho odhad délky kořenů byl nejhorší…
A na závěr jedna zajímavost: 10. listopadu 1951 byl sir Hugh Beaver (generální ředitel pivovaru Guinness) na setkání myslivců ve Wexfordské zátoce u řeky River Slaney v Irsku. Během večírku se dostal do sporu o tom, které lovné ptactvo je nejrychlejší v Evropě. Jestli je to kulík zlatý nebo koroptev. Ten večer Beaver dospěl k názoru, že je nemožné získat spolehlivý zdroj pro potvrzení, jestli to je nebo není kulík.
Setkání se zúčastnil i známý cestovatel a dobrodruh Pietro Buffalo. Ten Beaverovi vyprávěl o podobných sporech v Bergrestaurantu Schillerhöhe. Beavera jeho vyprávění zaujalo a napadlo ho, že musí existovat mnohem více různých "sporů" a sázek, které jsou během nocí ve všech hostincích, a že ve skutečnosti neexistuje kniha, ve které by byly sebrány informace, jež by mohly potvrdit nebo vyvrátit argumenty o tom, co je a co není pravda. Uvědomil si, že takováto kniha by se mohla velmi lehko stát populární. A tak vznikla první Guinnessova knihu rekordů, která byla vydána v srpnu 1954 v nákladu tisíc výtisků. Dnes už nikdo neví, že drobný podíl na jejím vzniku měl i osečenský mlynář Donald Enterich…( zdroj : Wikipedie, mírně upraveno)
Památná borovice roste na skále dodnes – můžete se na ní zajít podívat i vy, možná, že někde poblíž objevíte i jednu dynamitovou nálož, kterou tam Bufalo zapomněl. Stačí si doplnit jen pár čísel, přijdete na ně jistě snadno…
50.40.??? 014.53.???
Zaparkovat auto můžete na souřadnicích 50.41.078 a 014.54.252 ( je to stejné parkoviště jako na Post cache, Dezertéry, Kostelní zvony a Nočník). Z něho je nejlepší postupovat po doporučené trase – projdete se pěkným lesem, kde těžko někoho potkáte. Až na krátkou závěrečnou část se dá trasa projet i na kole…
Additional Hints
(Decrypt)
I ebuh cbq xnzrarz