Vznik a počátky města
Nejstarší zmínka o vzniku osady mezi Otavou a Roušarkou jsou kolem roku 790. Na suchém ostrohu soutoku vznikla osada. Podle suchého ostrohu údajně vznikl i název osady Sušice. Na břehu Otavy vznikly dvě rýžovnické osady Sušice a Nuželice. Spojnicí těchto osad byl jediný brod, na místě dnešního mostu nad soutokem. Osada se postupně rozrůstala. V roce 1192 se sňatkem hraběte von Bogen s Ludmilou, dcerou Bedřicha, dostalo město do bavorských rukou, od té doby mělo město i německý název Schüttenhofen. Roku 1273 získal Sušici Přemysl Otakar II. a stala se tak královským městem. Roku 1322 dal král Jan Lucemburský obehnat město hradbami a roku 1324 potvrdil výsady královského města. Další privilegia získala Sušice od císaře Karla IV. a krále Václava IV.
Později se stala oporou proti hradům Rabí a Velhartice. Po hradu Práchni převzala některé správní funkce v Prácheňském kraji. Ke staré osadě přibylo město, nově založené při cestě, která vedla k hradu Práchni a nahradila původní cestu směřující na Strakonicko. Později procházela Sušicí i větev Zlaté stezky (přes Kvildu a Kašperské Hory), což přineslo městu další výhody.
ATAWA keltské pojmenování řeky Otavy. (význam slova atawe je bohatá řeka)
Druhý možný výklad z keltského spojení slov áth – brod , awa – voda.
ÁTHAWA – řeka brodů.
Otava (německy Wottawa) je zlatonosná řeka v západních a jižních Čechách, která bývala do konce 19. století srdcem a osou prastarého Prácheňského kraje. Je to levostranný přítok Vltavy, vznikající soutokem Vydry a Křemelné na Šumavě u Čeňkovy Pily. Délka toku činí 111,7 km. Plocha povodí měří 3840,0 km². Řeka Otava protéká městy Sušice, Horažďovice, Strakonice, a Písek. Vlévají se do ní řeky Lomnice a Blanice. Do Vltavy se pak vlévá pod hradem Zvíkov. Posledních 19 km řeky pod Zvíkovem je součástí Orlické přehrady. V Otavě se nenacházely zlaté valounky (nuggety), ale drobné zlaté šupinky, kterým se říká zlatinky. Většinou jsou okem téměř nepostřehnutelné. Při pokusu se prokázalo, že na získání 1 gramu zlata je v Otavě nutné vyrýžovat až 15 000 těchto zlatinek. Na březích Otavy se rýžovalo zlato, proto je řeka také častokrát označována jako zlatonosná. Byla zde ale rozšířená i voroplavba a splavování dřeva. Lovily se zde také perlorodky.
S rýžováním na březích Otavy začali Keltové patrně již v době bronzové. Odhaduje se, že Keltové získali z českých ložisek zlata asi 17 tun vzácného kovu, který využili zejména pro ražbu mincí. České zlato se tak dostávalo za hranice, např. na území dnešního Německa, Srbska, Švýcarska i do střední Itálie. Rýžování pokračovalo za Slovanů a největšího rozkvětu dosáhlo ve vrcholném středověku během 12. - 14. století. V roce 1345 potvrzuje Jan Lucemburský městu Sušici jeho právo na rýžoviště.
Všechny metody rýžování jsou založeny na principu usazení těžkého zlata na dno nádoby a vyplavení lehčích částic písku vodou. Zlato se rýžovalo pomocí pánví nebo rýžovnických splavů. Rýžovníci na své dřevěné rýžovnické splavy přiváděli pomocí jednoduchých náhonů vodu, která unášela nasypávaný zlatonosný štěrkopísek. Těžké zlato se zachycovalo v ovčí kůži, která byla připevněna na dně splavu. Kůže se pak dlouho propírala v necičkách, kde se zachycené zlaté šupinky vyplavily.
Haldy přerýžovaného štěrku a písku se nazývají sejpy nebo hrůbata. V lokalitě mezi Dlouhou Vsí a Sušicí jsou sejpy dodnes dobře patrné. Sušší prostředí vyvýšenin, mezi kterými se v prohlubních drží voda a bohatství a pestrost minerálních látek z náplavů, přispívá ke specifickému složení vegetace. V tůňkách je známa vzácná vodní a bahenní květena. Pestrost květeny vedla i k pestrému složení fauny.
ROUŠARKA délka toku 16,4 km , pramení v nadmořské výšce 914 m, necelý kilometr od Radkova.
Horní tok této říčky se nachází na Šumavě. Protéká Svatoborskou vrchovinou. U Petrovic u Sušice se obrací na východ a tento směr udržuje až k ústí. Okolní krajina je poměrně hustě osídlena a plná menších lesních ploch. Přítokem je Kepelský potok.
Mezi zajímavá místa podél toku se řadí například zámek Jiřična který se nachází asi 1,2 km jižně od Petrovic. V Sušici v nadmořské výšce 482 m zleva ústí do Otavy.
Vlastní keš: není na výchozich souřadnicích.
Stage 1) výchozí souřadnice, břeh Roušarky u soutoku s Otavou, je to místečko, kde i dnes v ruchu městského života lze žažít chvilku pohody. Přes Roušarku je vidět ostroh, na kterém vznikla první osada a od kterého (suchý ostroh) se údajně odvíjí i název města. Počet laviček v přilehlém miniparku je hodnota A.
Stage 2) N 49° 14.075 E 013° 31.481 Křížová cesta, délka cca 1 km (40 minut volným tempem), celkem 14 zastavení,převýšení 87 m, náročnost střední, dostupná i pro menší děti, trasa není bezbarierová. Počet uvedených zastavení na jedné tabuli je hodnota B.
Křížová cesta v Sušici vede od prvního zastavení u řeky Otavy na kopec Stráž, místními nazývaný Andělíček (552 m. n. m.), kde je pod vrcholem umístěno poslední – čtrnácté zastavení. Na vrcholu kopce se nachází kaple Anděla Strážce. Toto místo je oblíbeným šumavským poutním místem. (sušická pouť se koná první neděli v září) Zároveň je zde nádherný výhled na město Sušici. Unikátnost sušické Křížové cesty spočívá v jejím zpracování a umístění. Jednotlivá kovaná zastavení, která jsou velmi citlivě zasazena do terénu podél lesní pěšiny na skály a kameny.
Dle uměleckého návrhu Mgr. Bohumily Skrbkové je ukovali v rámci maturitních prací (2009/2010) studenti Střední školy Oselce, obor Uměleckořemeslné zpracování kovů – práce kovářské pod vedením pana Jiřího Wallnera.
Všechna zastavení se Vám neukáží hned na první pohled. Stejně jako v životě budete možná trošku hledat, ohlížet se zpět a kdo ví, třeba se budete muset i pár kroků vrátit, abyste našli to, proč jste se vydali na cestu.
Dopočet : C = B - A
D = C - A
Keš hledejte na:
N 49° 13.(B+A)(B-D)(B-C)
E 013°31.D(C+D)(A+B)
Prosím, s krabičkou manipulujte velmi jemně a opatrně a dodržujte pravidla.
Zdroje :
-
Wikipedie, internet
-
Štefáček Stanislav: Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska,
-
Při zpracování byly použity následující zdroje:
-
Jiří Svoboda: O původu názvů českých řek