Osada v Litvínově
Na podzim roku 1938 bylo nacistickým Německem zabráno pohraniční území Československa včetně Litvínova. Pro potřeby německé armády byla počátkem roku 1939 zahájena výstavba chemického komplexu na výrobu syntetického benzínu na bázi hnědého uhlí mezi Litvínovem a Mostem. Znamenalo to obrovskou koncentraci levných pracovních sil a zajatců z různých evropských zemí. Pro ně bylo na katastru Horního Litvínova a okolních obcí desítky pracovních, internačních a zajateckých barákových táborů a kolonií. Pro zaměstnance chemického závodu byla zahájena rozsáhlá bytová výstavba. Na vybraných plochách vyrostly v letech 1940 až 1944 dvě jednotně řešené ulice (Alšova, část ulice Tyrše a Fügnera). Ve stejném stavebním slohu měla proběhnout přestavba jádra města, ke které naštěstí nedošlo. Těžiště výstavby spočívalo v založení zcela nové čtvrti tzv. na zelené louce. Bylo vybráno území severovýchodně od města do té doby porostlé lesy. Pro budoucí samostatné město bylo navrženo jednotné řešení ulic a vymezovaly ho dnešní ulice Vrchlického, Podkrušnohorská a S.K.Neumana.
Do roku 1945 se podařilo zrealizovat pouze část sídliště s označením Siedlung, česky Osada. Osada je jediným větším a uceleným urbanistickým komplexem postaveným Němci během druhé světové války nejen na území českých zemí, ale i tehdejšího Německa. Jedná se o vynikající urbanistické dílo, i když se smutným historickým kontextem.
Po skončení 2. světové války v letech 1945 – 1947 potřeba znovuosídlení vyvolala vlnu obyvatel z českého vnitrozemí i reemigraci obyvatel z průmyslových oblastí západoevropských zemí. Byla vypsána soutěž na dostavbu Osady. Soutěž vyžadovala pro dostavbu Osady odlišný architektonický styl, který by se starší zástavbou kontrastoval a zároveň by s původními domy tvořil jednotný celek. Nakonec se však dostavba Osady stylově shodovala s původní heimat-styl zástavbou, takže je dnes těžké rozeznat, které domy se stavěly za války a které až po ní. Nelze se tomu příliš divit, protože bloky cihlových domů v heimat-stylu s vysokými sedlovými střechami, sestavené do obdélných formací s vnitřními dvory poskytují dodnes, navzdory okolnostem svého vzniku, kvalitní a příjemné bydlení. Vznikla tak nejen čtvrť „Stalinovky“, ale v letech 1947 až 1958 byl postaven i monumentální postfunkcionalistický komplex Koldům (Kolektivní dům)
Heimat-styl se vyznačoval použitím místních stavebních materiálů (zde cihel s minimální vrstvou omítky), odmítnutím moderny (bauhausu) a prakticky žádným zdobením.
Původní taškové střechy byly v minulém období často nahrazeny plechovými a v dnešní době je mnoho domů zatepleno nebo omítnuto a většinou byla osazena plastová okna.
K vytvoření kešky nás inspiroval článek na Neviditelném psu od architekta Zdeňka Lukeše „Vize nacistické Prahy“ z 14.1.2014
Prameny: internet, kniha „Litvínov v proměnách času“ (Dialog 2003), diplomová práce Ludmily Kužvartové na UK Praha
Jak na keš
Úvodní souřadnice vás zavedou na parkoviště, kde můžete zanechat svého plechového oře (pokud se zrovna v Litvínově nehraje ligové utkání hokeje).
Stage 1: Na souřadnicích N 50°36.248 E 13°37.336 se nachází restaurace Nudle. Č.p. domu je ABCD.
Odtud se projděte ulicí S.K. Neumana na stage 2 na souřadnice N 50°36.399 E 13°37.326. Tady vzniklo na křižovatce typu T jakési malé náměstíčko. Říká se zde „u hodin“ a většinou tu hodiny naproti nad průjezdem jsou. Na souřadnicích stojí lampa veřejného osvětlení s číslem 37 00E.
Po spočtení souřadnic můžete pokračovat k finálce buď po rušné Podkrušnohorské ulici nebo na souřadnicích N 50°36.403 E 13°37.350 projít do vnitrodvora a v klidu kolem dětského hřiště až do cíle.
Souřadnice finálky jsou:
N 50°36.(B-E)(A)(C)
E 013°37.(A+B)(D-B)(D)
Pokud se vám přihodí, že budete přecházet tramvajové koleje, buďte opatrní! Přejetá kachna nebo kačer už kešku nenajde! Při hledání nemusíte na koleje vůbec vstupovat.
Pozor na mudly!