Zajíc polní
Zajíc polní (Lepus europaeus) je hojný druh zajíce žijící na velkém území Evropy, na severu zasahuje až do Skandinávie a Skotska. Obývá i západní Asii. Jako nepůvodní druh se dnes však vyskytuje např. i na území Jižní Ameriky nebo v Austrálii. Jeho přirozeným biotopem jsou otevřené krajiny, především pole, louky, okraje lesů aj., kde je díky svému hnědému zbarvení velmi dobře zamaskován.
Stavba těla
Zajíc polní dorůstá 50 – 70 cm a dosahuje hmotnosti mezi 2,5 - 6,5 kg. Je velmi zdatným běžcem, běhá běžně 40 km/h a v nebezpečí až 74 km/h a dobře kličkuje. Protože má přední nohy oproti zadním krátké, je rychlejší při běhu do kopce, než dolů. Má dlouhé uši, na koncích tmavé.
Vzhled
Žlutohnědé až hnědošedé barvy s krátkým černým ocasem s bílou špičkou a dlouhýma ušima. Většina lidí stále nesprávně řadí zajíce do řádu hlodavců. V současnosti patří do zvláštního řádu zajíci. V poměru s tělem obrovské ušní boltce mu umožňují velmi dobře slyšet. Mimo sluchu má i velmi dobře vyvinutý hmat a čich. Trošku horší už je to se zrakem, ale i tak vidí velmi dobře. Hlavně za šera a tmy. Tento druh je mimo jiné zajímavý i stavbou svého těla. Zadní nohy má mnohem silnější a delší než přední. Je to tedy velmi dobrý skokan.
Rozmnožování a způsob života
Zajíc polní žije samotářsky, v malé hloučky se zajíci sdružují jen v době páření (honcování), to začíná převážně v únoru, ale za teplého počasí i v lednu nebo v prosinci a trvá až do srpna nebo do září. Vidíme-li tedy na poli pobíhat více zajíců, první z nich je říjná zaječka a za ní průvod zajíců. Březost trvá 42 dnů a rodí se 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí plně osrstěna a na rozdíl od mláďat králíka divokého vidí. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, a tak za rok přežijí jen 2 až 4. Je býložravý, přes léto požírá zejména různé byliny, zbytky plodin po sklizni, přes zimu okusuje i větve a na jaře vyhledává také mladé pupeny. Své území si značkuje sekretem. Mezi jeho přirozené predátory patří zejména orli a masožraví dravci např. lišky nebo vlci.
Díky novým zemědělským postupům na území mnoha evropských států jeho populace v minulých letech drasticky poklesla. Dříve docházelo k jeho přemnožení, hustota byla až 2000 zajíců na 1000 hektarů a dovedl tak působit velké škody zemědělcům i lesákům.
JAK NA KEŠ ?
Na zdejší savaně žije rodina zajíců, která čítá mámu, tátu a jejich dvanáct potomků. Dvanácterčata jsou svým počtem opravdu unikátní, a proto pro nás zajímavá. Něco málo o nich:
METODĚJ – jako první uměl psát, sice to nebylo k přečtení, ale postupem času si na to ostatní zvykli a zkoušejí to nyní po něm
ZAJDA – narodil se jako poslední, je ustrašený, postavou nejdrobnější
CECILKA – získala své jméno díky drbům, které neustále roznáší po Geosavaně
NORA – při porodu upadla na kámen a celý její život je tím ovlivněn; v hlavičce chudinka neudrží vůbec nic, dostala aspoň nápomocné jméno, aby byla schopna vrátit se zpět domů
KAZIMÍR – klasický ranař a bitkař, hraje si na frajera, rozdmýchává spory - mezi sourozenci je nejméně oblíben
KAŠPAR – neustále v dobré náladě, výborný společník a bavič
UFRNK - jako první se odpojil od rodiny a nejsou o něm žádné zprávy, snad je v pořádku
LUCIE - alkoholička, neustále nasává, "černá ovce rodiny"
KVIDO – velice přemýšlivý, sečtělý, pro jeho pohodlnost se však obáváme o jeho budoucnost
FANYNKA – naivní, krásná, milá k ostatním, fandí FC Bob a Bobek Vysočany
PROKOP – nemotora, zničil spoustu domácího zařízení, rozbil už kdeco
ELIŠKA – nemluví, v raném věku utrpěla velký šok, její poslední slova byla "e, liška"
UPOZORNĚNÍ
Pod sněhovou pokrývkou kešulku nenajdete.
Prosíme, nezajíždějte auty do GeoSavany, využijte parkoviště a projděte se.