Povstal tak rychle, az mu spadla pena na pivu, rozhodil ruce a vykrikl „DAME JI!“. Par lidi na nej pohledlo, vetsina ho ignorovala. Na podobne excesy v tuhle hodinu byli zvykli. Nic noveho, dalsi co prebral. Vycepni dotocil posledni pivo, urovnal si trzbu v portmonce, pikolik zacal uklizet stoly, bylo zhruba ctvrt na dvanact. Kdyz dosel ke stolu pod oknem, ohnul se pro tacek a zaklel: „Kdo tu sedel? Kdo to byl? To byl ten …?!“ Jmeno neznal, vedel jen, ze mel ctyri piva, utopence a buraky, dysko dal stredni. Na stole byl novy napis vyryty peclivou rukou, vsechna pismenka rovna. Ocenil dobrou a peclivou praci, ale pak mu zmizel usmev ze rtu, protoze bude muset ten stul zase brousit a lakovat. Pohledl jeste jednou na napis. Prejel mu mraz po zadech, kdyz mu dosel jeho vyznam. Nechal tacek tackem a rozbehl se za sefem.
„Z JIHOVYCHODU“
Druhy den bezela mestem vlna vzruseni, suskanda byla vsude. Vsichni o tom vedeli. Nebylo pochyb, co to znamena. Odvazlivec, naivka, dobrodruh. Vecer byla hospoda plna, cekalo se, jestli prijde. Tolik piva hostinsky uz dlouho nevytocil. Cekani se zdalo nekonecne, hodne lidi pak odeslo, nevydrzeli cekat, zustalo par stamgastu a ti nejvytrvalejsi. Prisel. Na vesak si povesil kabat, omotal salu, uhladil hnede vlasy. Podival se po sale, pokynul hlavou a klidnym vyrovnanym hlasem se zeptal: „KDO PUJDE?“. Ticho by se nechalo krajet, tikot hodin byl ohlusujici. Venku se rozstekal pes. Znovu se podival po sale. Sevrel rty, sklopil hlavu, chapal to, bylo mu jasne, ze to jsou lidi jinych zivotu. Za zkousku nic nedal. Kouknul na ohlusujici vterinovku, je cas jit, pomyslel si. Nakrocil k vesaku.
„JA! JA PUJDU!“
Sal se jako jeden muz dival na meho otce. Stal u sveho stolu a vsichni cekali, co se bude dit. Zopakoval ta slova jasnym a rozhodnym hlasem. A jeste jednou. Byla v tom extaze a nejistota zaroven. Nadseni pro vec a strach z toho, co prijde. Sal vybuchnul nadsenim.
„DOBRA. POZITRI, V 11 HODIN TADY, PAK VYRAZIME.“
„CO SI MAM VZIT S SEBOU?“
„VSECHNO, CO BUDES POTREBOVAT.“
„ANO, BUDU MIT VSECHNO,“ odpovedel trochu prekvapene muj otec.
„A NEZAPOMEN NA CEPICI, BUDE ZIMA.“
Dvere vrzly a byl pryc. Osazenstvo salu se podivalo na meho otce. Byl zpoceny i za usima, srdce mu busilo jako o zavod. Posadil se na zidli a hluboce oddechoval. Byl hrdinou vecera.
Od rana byl u nas blazinec, veci se nosily tam a zpatky, vyndalo se snad uplne vsechno, v kuchyni se peklo a varilo, jako bychom ocekavali navstevu anglickeho krale. Nas deti vyhnali do pokoje, abychom neprekazely, staly jsme u dveri a poslouchaly. Odpoledne se zastavil voldussky reznik a privezl slaninu a klobasy na cestu. Celym prizemim se rozvonela hruskovice, ta byla od mistniho palice, co mel pod Zdarem zahradku.
V noci prselo a k ranu kominem hucel vitr, moc jsem toho nenaspal, stejne jako ostatni v dome. Konecne zakokrhal kohout, bylo rano. Snidane byla az nezvykle ticha, nikdo nechtel porusit to posvatne ticho. Pak se zacalo balit.
Prisli jsme vcas, cela rodina, nas hrdina a spousta zvedavych lidi. Uz tu byl. Sedel u stolu, v ruce pullitr mistniho piva, ktere proti slunci zarilo jako drahokam. Pohledl na otce, otec na nej. Jejich pohledy se potkaly, pro nas to byla chvilka, ale pro ty dva cela vecnost. Pak se otec posadil proti nemu.
„JDES?“
„ANO.“
„BUDE TO NEBEZPECNE, PRVOVYSTUP.“
„VIM, ZIJU V JEJIM STINU CELY ZIVOT.“
„JDE O JIHOVYCHOD.“
„VIM, I PRESTO JDU!“
„DOBRA, JA JSEM JOSEF, JOSEF KRUTA.“
„JA JSEM EVZEN STOCES.“
Povstali a potrasli si pravici. Maminka se rozplakala. Josef hodil oko na velky batoh sveho spolecnika.
„MAM TAM VSECHNO, CO BYCH MOHL POTREBOVAT.“
„UKAZ.“
A zacal rozbalovat jeho objemne zavazadlo. Vytridil skoro vse nepotrebne. Bylo toho hodne. Nechal jen par zbytecnosti, co se mu libily, vsechno obleceni a jidlo. Pousmal se nad malou figurkou, ktera byla privazana na batohu. Sam mel taky talisman, kralicka Jindricha. Nosil ho u sebe vzdy a vsude. Byl v bocni kapse batohu, jedno ucho mu koukalo ven. Podival se na hodinky.
„JE CAS.“
Dopil sklenici a zaplatil. Evzen se rozloucil s rodinou, Josef pohladil kralicka a nandal si batoh. V porovnani s Evzenem mel sotva tretinovy. Evzen se podivil na velikosti batohu sveho spolecnika.
„VIC TOHO NEMAS?“
„VYSTACIM SI S TIM, CO MAM, JSEM CHYTRY JAKO LISKA A OSTRAZITY JAKO RYS.“
„AHA.“
Znovu si potrasli pravici a vydali se na cestu.
„NEOTACEJ SE, BUDE TO TAK JEDNODUSSI. PRAVE JSI SPALIL MOSTY. VRATIS-LI SE, NIC NEBUDE JAKO DRIV.“
Evzen jen pozvedl ruku na pozdrav, nezastavil se. Brzy prosli okolo posledniho staveni. Les byl na dohled. Sli vstric osudu. Sli vstric velke vyzve.
„JESTLI CHCES, VRAT SE. SVOU ODVAHU JSI UZ PROKAZAL.“
Evzen delal, ze to neslysel. Zastavil se az na zacatku lesa, sundal si batoh. Sklonil hlavu, zavrel oci a drmolil si pro sebe modlitbu. Josef ho tise pozoroval. Pak pokracovali. Les je pohltil. Sli pomalu, nebylo kam spechat. Stala tady od nepameti, neutece. Zvireci cesty je vedly mezi stromy vys a vys. Josef se obcas zastavil, podival se do svych poznamek a pak se rozhlizel po lese, jakoby hledal neco znameho. Cesta byla jasna, stale jen vzhuru. Evzen brzy ztratil pojem o tom, jak dlouho jsou na ceste.
Pak se Josef zastavil a pockal na Evzena. Pohledl mu do tvare, kde videl odhodlani i bazen, zvedavost i pokoru. Dal mu ruku na rameno, trochu stisknul.
„MAME JIHOVYCHODNI SMER.“
Oba se podivali tim smerem, tam, tam byla ta vyzva, ktera odolavala lidskym pokolenim, tam byl cil jejich cesty. Mlcky se vydali smerem k vrcholu. Mlazi bylo trnitejsi a nepruchodnejsi, dlouze obchazeli neprostupna kroviska. Postupovali pomalu, bylo to narocne. Lezli po skalkach, preskakovali prurvy, zdolavali padle kmeny.
Na Evzena toho zacalo byt dost, stale casteji odpocival. Doufal, ze se blizi cil, ze uz tam budou.
„TO DAS!,“ povzbuzoval ho Josef.
Nabidl Evzenovi vymenu batohu, ale ten odmitnul. Zatal zuby a pomalu kracel dal. Odhodlany vytrvalec, kdo by to do nej byval rekl. Dychal zhluboka, chladny lesni vzduch ho zabl v plicich, jinak byl cely zpoceny. Myslel na pekne veci, nevnimal utrpeni, nevnimal cas. Snazil se drzet krok s Josefem.
Pak se Josef zastavil. Evzen ho dosel, sklonil se, dal ruce na kolena a oddechoval. Josef ho poplacal po zadech.
„JSME TU. UZ JEN PAR METRU. JDI, BUDES PRVNI, ZASLOUZIS SI TO!“
„JA?“
„SVET POTREBUJE HRDINY.“
Evzen se rozplakal, shodil batoh na zem, udelal krok, druhy, treti,…, pak padl na kolena, ruce zaboril do mechu. Dokazal to!
„CILINA.“
„Z JIHOVYCHODU!“
Postavili pristresi, rozdelali ohen. Odpocivali. Opekli slaninu, pripili si hruskovici. Koukali do ohne. Obcas na sebe pohledli. Mlcky sedeli. Oba vedeli, ze se zmenil svet, ze nic nebude jako driv, padla dalsi meta. Se soumrakem sli spat.
Evzen lezel, poslouchal zvuky lesa, tolik toho dnes dokazal. Krev mu telem nesla posledni zbytky adrenalinu. Stromy se hybaly do vetru, v dalce houkala sova, praskal ohen. A predtim, nez usnul, tak by byl prisahal, ze slysel zvonky zatoulanych ovci.
V noci vitr zesilil. Evzen se tesneji zabalil do deky, aby mu nebyla zima. Ignoroval zapraskani vetvi, byl unaveny, spal. Zdalo se mu, ze k nemu nekdo mluvi, nevnimal slova, jen znamy hlas. Pak znovu hluboce usnul.
Vzbudil se az dopoledne. Slunce hralo, protahnul se, ptaci zpivali ve vetvich, byl odpocaty. Rozhledl se kolem, Josefa nevidel. Zivnul. Nema tady ani batoh. Zmatene se rozhlizel kolem. Je pryc? Je pryc! Jak? Proc? Kdy?
Sesunul se do travy, nechapal proc, ocima tekal po okoli. Pak ve sve bunde uvidel papir, stoceny umne do rulicky. Ruce se mu klepaly. Vzkaz.
„HRDINO! PREKONAL JSI SAM SEBE. VIC ME NEPOTREBUJES. JOSEF“
„Z JIHOVYCHODU!“
Tento pribeh mi vypravel Evzenuv syn Karel, s nimz jsem se seznamil pri navsteve mistni hospudky. Kratil jsem si tam cekani na vlak, navic pri opecene voldusske slanine a vychlazenem pullitru piva se tahle podivuhodna historie moc dobre poslouchala. Nakonec bylo uz pozde vecer a ja mel co delat, abych stihnul posledni vlak. Kolik je na tom pravdy, to neumim posoudit, potvrdit nebo vyvratit. Vim jen, ze hlas se mu obcas zachvel a oci mel hodne leskle. Obcas to vypadalo, jako by tento pribeh chtel vypravet vsem, co poslouchaji, nejenom me.
Historie se stala legendou a legenda se stala mytem, ktery nezaznamenal zadny mistni patriot. Pojdme proto uctit pamatku prvovystupu jihovychodnim smerem. Zopakujme tuto strastiplnou cestu Evzena a Josefa.
!!! POZOR !!! Ucast na tomto eventu je dobrovolna, nikdo k ni nebyl a nebude nucen. Kazdy ucastnik je si vedom moznych rizik a nebezpeci, ktera vyplyvaji z povahy eventu – zima, tma, pritomnost fan klubu JK a jine lesni zvere, … Neprecenujte proto sve moznosti, vybaveni a odhodlani. Vase zdravi je prednejsi nez bod ve statistikach! Pokud se i presto rozhodnete zucastnit, konate tak na svoji vlastni odpovednost. Vezte, ze se tato akce neni vhodna pro drsnokacery v batikovanych trickach, co si potrebuji nahonit ego nebo D/T do tabulky. Jedna se o zimni nocovani. Zvazte proto Vasi ucast. V nadsazce na eventech s JK rikame, ze jsou povolene 7% ztraty, zde to neplati! Neriskujte! A pokud opravdu prijdete, tak Vam muzu slibit, ze se nebudete ucastnit zadnych extremnich vyzev, jako jsou lezeni po skalach, stromech nebo potapeni. Neni vyloucena pritomnost Josefa Kruty! T5 je pouze z nutnosti mit s sebou zimni vybaveni. !!! POZOR !!!
ZAKLADNI DOPORUCENE VYBAVENI
STAN / BIVAK (NEPOCITEJTE SE ZAHRABEM), ZIMNI SPACAK, KARIMATKU NAFUKOVACI NEBO SILNEJSI PENOVOU. NENI ZDE MOZNOST STRAVIT NOC NEKDE V BUDOVE, ZADNA TAM NENI, CO SI PRINESETE, TO MATE
DOSTATEK TEPLEHO A SUCHEHO OBLECENI I NA PREVLECENI, TEPLE PONOZKY RADEJI NEKOLIKRAT, NEZAPOMENTE NA CEPICI A RUKAVICE, NEPROMOKAVA TEPLA BUNDA JE SAMOZREJMOSTI
PLYNOVY VARIC, NADOBU NA OHREV VODY, TEPLY CAJ DELA ZAZRAKY
VODU A POTRAVINY, KTERE ZVLADNETE V POLNICH PODMINKACH PRIPRAVIT – SOBOTNI VECERE A NEDELNI SNIDANE
OHRIVATKA NA CHEMICKE BAZI A HREJIVE POLSTARKY
DALSI DOPORUCENE RADY JAK V PORADKU PRECKAT TENTO EVENT NAJDETE TADY
Sejdeme se 17. ledna 2015 v zakladnim tabore, v 14 hodin se vydame na vrchol Ciliny stejnou trasou, jako Evzen a Josef. Tam uctime jejich pamatku, pripomeneme si jejich hrdinny cin a budeme doufat, ze aspon kus jejich odvahy dostane do vinku kazdy z nas. Spolecne se odebereme na nocoviste, kde si postavime obydli na vecer a rozdelame ohen. A az budeme usinat tak to bude s pranim, aby i k nam promluvil Josef Kruta a my mu byli o kus bliz.
Logbook bude k dispozici nejdrive na vrcholu Ciliny. Pokud budou eventova CWG, tak pouze v poctu 1 ks na osobu a to jen za predpokladu, ze pak budou obradne spalena na pocest Josefa Kruty.
Tento event mel byt puvodne uplne jiny, dekuji hangoutu Fan klubu Josefa Kruty za prekopani celeho programu. Text jsem napsal ja, obrazky pripravil Brutalni Opicka. Tento event volne navazuje na jiz probehle eventy Cajovy obrad, Pivo, Hranicarska stezka a predchazi dalsim planovanym eventum s Josefem Krutou.
Takze snad jen na zaver: Kruta s Vami i s nami.