Stepanovske zelezarny Traditional Geocache

Historie železářství ve Štěpánově je bezpochyby stejně bohatá a slavná, jako historie dolování. Příznivé podmínky řeky Svratky daly za vznik velké řadě hamrů, z nichž nejznámější byly v Borovci a Olešničce (obě osady už zcela splynuly se Štěpánovem). Podle tradice sahá historie železářství až do 14. století.

Nejstarší zachovaná zpráva o hamru v Borovci pochází z roku1572. Tehdy se hamr prodával, tudíž jeho vznik bude o několik let starší. O hamru v Olešničce je první zmínka z roku 1638. V hamrech se vyráběl kujný kov přímo z železné rudy a hovoří se též o přímé výrobě železa. Velký převrat do rozvoje počátečního stádia železářství přineslo zužitkování vodní síly pro pohon dmýchacích měchů. Hlavní výroba byla soustředěna na zemědělské a domácí nářadí. Proto byl hamr nazýván "kosařský".

Největší rozvoj železáren se datuje od druhé poloviny 17. století, kdy zde byla postavena první vysoká pec, v té době nejmohutnější v širokém okolí. Denně vyráběla tři housky železa o váze 4-5,5 centýřů (1 centýř = 56 kg). V Olešničce tak bylo počátkem 90. let 17. století vyrobeno 3520 centýřů surového železa za rok, z něhož se vykovalo 2346 centýřů kujného kovu. Nepřetržitý provoz pece trval 19-32 týdnů v roce. Zpracovávaná ruda se nejdříve těžila v blízkém okolí huti (o dolování železné rudy u Štěpánova máme zprávu z roku 1588) a později byla dovážena od Věchnova. S vysokou pecí souvisí i větší spotřeba dřeva. To bylo těženo v místních lesích a po vyčerpání dováženo z okolních panství.

Po roce 1692 se ve výhních vyráběla pouze litina, a to hlavně pro vojenské potřeby. Také se uvádí, že štěpánovské železo patří v té době mezi nejkvalitnější na Moravě. Nová vysoká pec byla v Olešničce vystavěna roku 1760. Na tehdejší poměry byla značně vysoká. Měřila 8,4 m a její čtvercová základna měla délku strany 6,8 m. V 18. století se v huti tavilo 34 týdnů do roka. Týdně se vyrobilo v průměru 60 centýřů železa, a to i přesto, že se produkce českých vysokých pecí ve stejném čase pohybovala mezi 40-45 centýři.

Od roku 1764 začal správce pernštejnského panství zpracovávat ve výhních staré dělostřelecké železo. Proto byl provoz vysoké pece omezen a v letech 1766-1774 uzavřen. Z roku 1775 pochází nejstarší dochovaný účet železáren. Za 35 týdnů se vyrobilo 2193 centýřů železa a roku 1783 2241 centýřů. Provoz byl tehdy stejný jako v blanenských železárnách a vyšší jak v Adamově a byl hlavně orientován na dodávky bomb a koulí pro armádu.

V 90. letech 18. století nastal pokles výroby. V roce 1797 se vyrobilo pouhých 568 centýřů a podnik byl na posledním místě mezi moravskými železárnami. V této situaci si pronajal železárny K. J. Homoláč a po něm roku 1809 K. V. Homoláč. V obou případech se noví majitelé postarali o modernizaci a zvýšení prestiže štěpánovských železáren. Například v letech 1809-1812 postavili slévárnu při vysoké peci, budovu pro měchy, sklady atd. Byla zde zavedena nová dmychadla, která se dosud u nás nikde nepoužívala. Ve Štěpánově byl rovněž roku 1814 vyroben první parní stroj v monarchii, který se kdy uplatnil v praxi! Poháněl pracovní stroje a později i valchu brněnského soukeníka Ch. Vunsche. Stroj měl výkon 3-4 koně (někde se uvádí i 4-6 koní). Starší parní stroj u nás byl tehdy pouze jeden a sloužil jen pro výuku na pražské polytechnice. V roce 1827 byla ve Štěpánově nejnižší cena rudy na celé Moravě - 1 vídeňský cent (56 kg) za 15 korun. Místní ruda nestačila a musela se dovážet z Lažánek, Křetína, Vřesic, Křenova, Rožné, Rudky, Pernštejna, Věchnova aj.

V železárnách byla zřízena brusírna, nová kovářská výheň, v roce 1841 u vysoké pece válcová dmychadla a roku 1842 dvě kuplovny pro výrobu šedé litiny, na kterou se začala výroba obracet. Slévárna byla tedy rozšířena a byly pořízeny i modely k výrobě odlitků pro soustruhy, vrtací, hoblovací a jiné stroje. Dále se odlévaly rošty, roury, kamna a stavební umělecká litina. Dobrou kvalitou a vzhledem měly tyto výrobky velké odbytiště, zejména ve Vídni. Roku 1844 byly železárny na 9. místě na Moravě a ve Slezsku, přičemž vyráběly 3 % všeho surového železa. Dalším sortimentem byly obchodní tvary železa, kola, obruče, strojní součásti, podkovářské zboží, desky, kříže, plechy, kolejnice atd.

V roce 1861 byla postavena nová vysoká pec s cylindrickými měchy a předehřívačem větru pro zvýšenou produkci železa. Drahá výroba a konstrukce zastavila roku 1870 zkujňovací výheň. Nadále se zde tavila jen šedá litina. Vznikla modelárna. Drahá výroba vlastního železa vedla však nakonec k tomu, že v roce 1876 byl provoz vysoké pece definitivně zastaven. Zanikly i hamry, které k železárnám patřily.

V roce 1875 se ve Štěpánově přestala těžit železná ruda. Z dovážené litiny se odlévají součástky soustruhů a zemědělských strojů, rošty, roury, kamna, stavební i umělecké výrobky, mříže, náhrobní kříže, sochy atd. S výrobky místních železáren se bylo možno setkat po celé tehdejší rakousko-uherské monarchii.

V letech 1900-1914 byly železárny rozšířeny o smaltovnu a galvanovnu. V této době zde pracovalo asi 230 zaměstnanců. Od roku 1910 se ve slévárně vyrábějí smaltovaná kamna, součástky vagónů a další výrobky na objednávku. Vzhledem k tomu, že dodávky výrobků byly určeny i státním podnikům, snažil se majitel, hrabě Mitrovský, získat pro železárny titul "C. a K. dvorní dodavatel". K jeho udělení došlo v roce 1915.

V roce 1931 získal železárny nový majitel, firma Alois Svoboda z Rakouska. Firma závod zrekonstruovala výhradně výrobu sporáků a novějších typů kamen. Železárny se tak dostaly z krize, která tehdy postihla celé Československo. Ovšem v roce 1935 nastal další úpadek a železárny převzal bývalý zaměstnanec Jan Havelka. Roku 1938 koupil železárny za 280.000 korun obchodník z Brna Jan Matoušek. V roce 1948 přešly železárny pod národní správu Spojených brněnských sléváren. V té době zde pracovalo 89 zaměstnanců. Za krátký čas se stala štěpánovská slévárna provozovnou závodu MEZ Drásov, který patřil do národního podniku Moravské elektrotechnické závody Olomouc. Tímto začleněním se zde přestaly vyrábět kamna a začalo se s výrobou odlitků pro elektrotechniku.

K 1. 1. 1950 zaniklo podnikové ředitelství MEZ v Olomouci a vzniklo několik samostatných národních podniků. Mezi nimi i národní podnik MEZ Drásov s pobočnými závody v Nedvědici, Štěpánově a Třebíči. Po celou poválečnou dobu byly zdejší slévárny modernizovány a rozšiřovány. Dalším mezníkem v historii slévárny je rok 1958, kdy se štěpánovský závod stal součástí n. p. MEZ Brno. Pokračovala modernizace i přechod na poloautomatickou výrobu. Například v roce 1970, kdy měla slévárna 189 zaměstnanců, se vyrobilo 2.635 tun litiny.

Po roce 1989 se o slévárnu přihlásili dědicové původních majitelů. Bylo jich celkem 7 a nakonec z této restituce vyšel vítězně pan Matoušek z Brna. Dnes se tato slévárna šedé litiny jmenuje Železárny Štěpánov, spol. s r.o. Pracuje zde okolo 150 zaměstnanců a výrobní činnost je zaměřena na výrobu odlitků z litiny a z neželezných kovů (hlavně hliníku), slévárenských forem, modelů a jader. Malou část výroby tvoří výroba kamen. Výroba zboží překročila v roce 1994 hodnotu 44 mil. Kč. Export činil 40% z výroby a směřoval do dvou zemí: 70% Rakousko a 30% Německo.

Při vyzvedávání keše dávejte pozor nejen na svoji bezpečnost, ale i na pozorovatele z oken přes řeku či autobusové zastávky. Vracejte na původní místo. Neobsahuje tužku. Otvírejte jemně.