Smaltování, neboli povrchová úprava kovových předmětů nanesením křemičité taveniny, je prastará
umělecká technika známá už od starověku. Již tehdy ji čínští, indičtí a také japonští kovotepci
a emailéři používali při výrobě a zdobení šperků. Principem je nanášení jemně drceného nízkotavného
skla na kovový podklad, po kterém následuje jeho vypálení při teplotách 700–900 °C. Do Evropy
tento technický postup, který spojuje tvrdost skla a pevnost kovu, pronikl přibližně v 7. století
našeho letopočtu z Byzantské říše. Co do svých vlastností se smalt nachází někde na pomezí
mezi sklem a porcelánem.
Až do konce 18. století však smalt obsahoval i některé jedovaté příměsi a těžké kovy, a proto se
vůbec nehodil k povrchové úpravě kuchyňského nádobí. Zásadní změnu v této oblasti přinesl až
muž jménem Eduard Bartelmus.
Protestantský rod Bartlemusů pocházel původem ze Švédska, jeho členové se však již v průběhu 18.
století usadili ve Slezsku. Eduard Bartelmus se narodil 28. prosince 1805 v Německém (Havlíčkově)
Brodě jako druhorozený syn Jana Traugotta Lastona Bartelmuse. Ten byl sice protestantským pastorem,
ale protože pocházel z rodu obchodníků s látkami, po čase přijal místo ředitele přádelny a
tkalcovny v Letovicích. Eduard měl jednou kráčet v otcových šlépějích právě v jeho druhé,
průmyslnické, profesi a stal se tedy chemikem a magistrem farmacie.
Byla dvacátá léta 19. století, na Moravě se rychle rozvíjely hutní a výrobní podniky starohraběte
Huga Františka ze Salmu a tak mladý Bartelmus nastoupil do blanenských železáren, kde se začal
věnovat chemickým úpravám kovů. Vedle celé řady dalších zlepšení jej tehdy v Blansku potkal i jeden
opravdu převratný úspěch – vynalezl právě onen zdraví neškodný smalt na litinové nádobí, což
následně odstartovalo jeho bohatou podnikatelskou dráhu.
Cache je na souřadnicích: N 49°22.054 E 016°39.191
Zdroj: http:http://www.muzeumsmaltu.cz/
Smaltované nádobí bylo snadno omyvatelné, dobře rozvádělo teplo a zanedbatelný nebyl ani jeho
příjemný estetický vzhled a široké možnosti výroby různobarevných vzorů. Eduard Bartelmus dostal
v roce 1832 privilegium k výrobě smaltovaného nádobí a roku 1833 založil společně s bratry
Gottfriedem a Augustem v Brně dílnu, jež se časem změnila na významnou továrnu na smaltované nádobí.
V Brně však Eduard nepůsobil dlouho. Už v roce 1839 zavedený podnik opustil a vybudoval druhou
smaltovnu v Novém Jáchymově u Berouna. Tuto lokalitu si ale nezvolil příliš šťastně. Při neúspěšném
hledání vhodné náhrady za draze dovážené uhlí se totiž záhy ocitl ve finanční tísni. Podnikavý
Bartelmus si však věděl rady i tentokrát a rozhodl se pro další stěhování. Třetí továrnu na smaltované
zboží (tvořila ji smaltovna se slévárnou) otevřel roku 1870 v Plzni. Využil přitom průmyslového
rozmachu západočeského města a ke znásobení provozního kapitálu navíc přeměnil rodinnou firmu na
akciovou společnost. Tato jeho poslední továrna pak v Plzni existovala až do roku 1948.
Bartelmus ve svých smaltovnách vyráběl nejrůznější pekáče, rendlíky, hrnce, celníky, naběračky,
pokličky, ale i konvičky, bandasky a lžičníky. Bývaly to doslova přehlídky barevné i tvarové krásy.
Smaltované nádobí mívalo nejrůznější barvy, nejčastěji modrou, ale nechyběla ani bílá, černá,
červená, nebo dokonce žlutá.
Dodejme ještě dvě zajímavosti o rodině Bartelmusů: odvaha k podnikání v moderních oborech byla
v tomto rodě zřejmě dědičná: Eduardův syn, Ing. Robert Bartelmus, se stal významným průkopníkem
oblasti elektrotechniky a otevřel v Brně už v roce 1887 jeden z prvních závodů na výrobu v
elektrických zařízení u nás. A přestože rodina byla cizího původu, záhy se s českým prostředím
úzce sžila. Vždyť jako vychovatel nepůsobil u Bartelmusových několik let nikdo jiný, než sám
zakladatel Sokola Dr. Miroslav Tyrš.
Průmyslník a vynálezce Eduard Bartelmus zemřel 12. července 1877 v Plzni. Dnes už jeho jméno
téměř upadlo v zapomnění, ale i když se v našich kuchyních objevuje stále častěji moderní teflonové,
titanové nebo mikrokeramické nádobí, je Bartelmusův blanenský vynález miliony lidí na celém světě
s oblibou (a s chutí) používán dodnes.
Jiří Kučera
Zdroj : http://www.blansko.cz/
O keši: Keš se nachází na území města Blanska. Najedete ji na souřadnicích N RSNIUKU E HIIKNHUU
Ale tohle jen ten nejtěžší způsob jak se k souřadnicím a ke krabičce dostat. A ani náhodou neodpovídá
dvojkové obtížnosti.
V keši není tužka!!!
