Po stopach Velkeho Sefa - 1
Vážení páni kačeři, vážené paní kačerky a malá káčata. Vítám vás na mé sérii keší s názvem Po stopách Velkého Šéfa. Tato série se věnuje filmu s názvem Velký Šéf. Tento film se mi odjakživa líbil. Rozhodl jsem se tedy, že vás filmem provedu pomocí příběhu. Doufám, že se vám bude líbit jak příběh, tak i keše samotné. Jedná se o 5 tradičních keší a o jednu mystery keš. V každé tradiční keši najdete dvě otázky. Tyto otázky si vyfoťte nebo opište, budou potřeba pro zjištění souřadnic šesté (mystery) keše. Otázky se vztahují k určitým scénám ve filmu, proto doporučuji nejdříve obejít všechny zelené keše a po získání všech otázek kouknout na film. Šestá, mystery keš, není myšlena jako bonusová, ale jako zakončení série. Až po jejím odlovu máte teprve celou sérii hotovou. Přeji šťastný odlov a příjemnou zábavu.
Příběh
Ten večer si sedím v kanceláři a vyřizuji papírování za poslední měsíc. Případy se mi tu dobu jen hromadily. V tom se ozve ťukání na dveře. Zvedám hlavu a dovnitř vchází Strážník Coulson. „Dobrý večer inspektore,“ povídá mi už ve dveřích. „Zdravím strážníku, copak potřebujete?“ „Pane inspektore, někdo vám nechal psaní na vrátnici, prý vám to mám předat.“ „Děkuji.“ Přebírám obálku a čekám, až se za strážníkem zavřou dveře, až po té pohlédnu na obálku. „Hmm,“ povzdechl jsem si. „Mám to vůbec otvírat?“ Chvíli váhám, ale zvědavost mě nakonec přemáhá a tak sahám pro nůž na dopisy do stolu. Když je obálka otevřená, vytahuji z ní jediný list papíru. Rozložil jsem jej, papír byl popsán úhledným, hůlkovým písmem. Nasazuji si tedy brýle a začínám číst.
Vážený pane inspektore, jestli tohle čtete, jsem již pravděpodobně po smrti. Je mi líto, jak to mezi námi dopadlo při posledním setkání. Nemohl jsem se nechat znovu zavřít. Snad je vaše koleno v pořádku. Píši vám, kvůli vaší otázce, kterou jste mi dal před tím, než jsem vás postřelil. Vím, že vám dlužím odpověď, neposlal jsem vám můj příběh najednou. Své vyprávění jsem rozdělil do několika částí, doufám, že místa, na kterých najdete pokračování, vám pomohou mě lépe pochopit. Proto další část dopisu naleznete tam, kde můj příběh začal, a to na souřadnicích N 50° 09.978 E 014° 05.463
Dopis sice nebyl podepsán, ale já věděl, že ho psal on, Arthur Lespinasse. Byl hlavním pachatelem případu, který jsem před dvaceti lety řešil. Když jsem ho téměř dopadl, střelil mě do kolena a zmizel. Víckrát se mi ho už nepovedlo vystopovat, jako by zmizel z povrchu Země. I když mě noha až do dnes bolí, zpráva o Arthurově smrti mě zaskočila. „Co teď mám dělat? Odpověď na tu otázku, kterou jsem Arthurovi položil, mě i dnes velmi zajímala. Chci si přečíst víc, ale dnes ne, dnes je již příliš pozdě. Zítra je sobota. Vyrazím tedy zítra.
Ráno jsem vstal, manželka mi už připravila snídani. Večer jsem dorazil pozdě a ona už spala, proto ji teprve teď seznamuji se svým plánem na dnešní den. „Chtěli jsme se dnes stavět u Kamči s Pepou, v úterý jsme o tom mluvili.“ Na to jsem úplně zapomněl, nejspíš proto, že tam chodím nerad. Abych se z toho vymluvil, řekl jsem: „Ale drahá, vždyť víš, jak to vždy dopadne. Pepa a já se pokaždé pohádáme kvůli fotbalu a Kamila pak díky tomu s tebou měsíc nemluví.“ A abych to alespoň trochu urovnal, dodal jsem: „Na večer tě vyzvednu a zajdeme si spolu na jídlo. Co ty na to?“ Hanka po chvíli přesvědčování souhlasila a já se mohl chystat na cestu. Sbalil jsem GPS navigaci a pár dalších drobností, o kterých jsem usoudil, že by se mi mohly hodit. Nasedám do auta a směřuji na místo, o kterém Artur tvrdil, že bylo začátkem toho všeho.
Když jsem dorazil na místo, chvíli jsem musel hledat, ale s nápovědou, kterou mi Arthur k souřadnicím připsal, byla skrýš celkem jasná. Teď držím v ruce krabičku a vytahuji z ní druhou část Arthurova dopisu. Rozbaluji jej a hned se do něj začítám.
Inspektore, jsem rád, že jste se rozhodl prožít si můj příběh. Popravdě jsem v to doufal. Můj příběh začal nedaleko odtud, ve vězení, zde jsem si odpykával trest za své drobné krádeže. Pro můj plán útěku bylo důležité trávit dlouhý čas na samotce a k tomu bylo zapotřebí vymýšlet různé naschvály, které dozorce rozčílí. U nemála z nich jsem se také velmi pobavil. Druhou částí mého plánu, a neméně důležitou, byla pomoc mého dávného přítele Anatola. Jeho pomoc nebyla úplně dokonalá, a nikdy jsme se neshodli, kdo z nás udělal chybu ve výpočtech, ale byl mi vždy věrným přítelem. K tomuto místu už nevím co víc říct, snad už jen to, že v těchto místech stála kůlna, která mě při vykopání na povrch velmi zaskočila, ale dnes už je to jen historka pro zasmání. Druhý, zde přiložený papír, vám pomůže najít další místo, kde je skrytá další část mého vyprávění.
Opravdu, byl tu další papír. Podle Arthura by mi měl pomoci najít další útržek jeho dopisu, není to ani tak daleko odtud. Vyrážím tedy k autu a ještě za chůze studuji další část.
Beta test proveden týmem Hovnadiv, kterému moc děkuji.