aneb
O medvídkovi a voňavých růžích
Byl jednou jeden medvídek a tenhle medvídek bydlel nedaleko veliké louky, na které každým rokem rostly růže. Růže ale nikdy nekvetly a tak tedy medvídek na louku vůbec nechodil. Jednoho velice suchého léta se však na keřících růží rozvilo mnoho překrásných růžových kvítků, jenž nádherně voněly. Netrvalo dlouho a vítr odvál tuto vůni i k medvídkovi do jeho chaloupky.
Medvídek samozřejmě nemohl přijít na to odkud ta krásná vůně pochází, a tak se tedy rozhodl, že si udělá procházku a zjistí co tu tak náramně voní. A tak tedy vyrazil na cestu. Zanedlouho medvídek prochodil všechny cestičky, které znal, ale nic co by tak krásně vonělo, nenašel.
Proto si tedy řekl: „Nu což, zkusím si prohlédnout tu pěšinku, co je za mojí chaloupkou. Tou vůbec nechodím, protože je zarostlá moc vysokou travičkou. Bojím se totiž, že se v té travičce dočista ztratím.“ Po chvilce otálení se medvídek tedy vydal na zarostlou pěšinku, jenž se vinula za jeho chaloupkou. Jakmile se celý medvídek schoval v trávě, začal si tlapkou podupávat tak, aby si vyšlapal uzounkou cestičku. Vždy když popošel kousek dál, podupal po trávě a tak se mu odkrývala nová část cesty. S každým novým krokem ta neznámá vůně sílila. Až pak v jednom místě pěšinky byla vůně nejsilnější. A tak tedy medvídek rozhrnul trs trávy.
V tu ránu se před ním objevila ta nádherná louka, posetá růžovými květy. Medvídek se na tu krásu nemohl vynadívat. Po dlouhém rozjímání nad růžičkami se medvídek rozhodl, že je bude chodit zalévat. A tak se také stalo. Každý večer si natáhl kropící hadici od své studničky s vodou až po růžovou louku a kropil tak dlouho, dokud nepokropil všechny keříky s rozvitými růžemi. Růžičky mu na oplátku kvetly celé léto a tím mu přinášely spoustu radosti.
Bohužel jak už to v životě chodí, tak po létě přišel podzim a medvídek se uložil k zimnímu spánku. Po dlouhé, předlouhé zimě konečně přišlo jaro a medvídek hned jak se probudil si vzpomněl na louku plnou voňavých růží. Bohužel vzpomínka byla jen na tu krásnou vůni, ale jak se k ní dostat si medvídek už nepamatoval. Navíc sníh zakryl všechny cestičky kolem medvídkova obydlí a čerstvá jarní tráva obklopila domeček. Naštěstí si medvídek ještě v létě nakreslil mapku, která ale nyní vypadá spíše jako bludiště.
Zkuste medvídkovi pomoci a projděte s ním bludištěm. Odměnou Vám bude možná nejen ona líbezná vůně, která je nejpříjemnější při západu slunce, ale třeba také zajímavý suvenýr. Suvenýry budou postupně doplňovány.
Jak jste si již jistě všimli, tak pro keš bude potřeba vylézt na strom. Jde to i bez lana, ale za mokra, sněhu a mrazu doporučujeme počkat na lepší počasí, protože pomyslný bod v seznamu kešek za pád a zlámané kosti určitě nestojí. Nezapomeňte, že každý leze na své nebezpečí!
Aktualizace 7.12.2014
V době vymýšlení keše, tj. cca na konci září byla cesta po vrstevnici příjemnou procházkou. Bohužel za deště místní zemědělci rozjezdí cestu k nepoznání a člověk se brodí blátem. Kdo si toto chce ušetřit, tak může vyrazit ještě ze souřadnic N 49°56.749 E 16°57.235. Bude to sice trošku do kopce s malým přeskokem spodní kaluže, ale na vzdálenost přibližně stejně jako cestou po vrstevnici.